Uspořádat filmový večer pro několik desítek lidí se zdá být ta nejsnazší věc na světě. Stačí k tomu obyčejný notebook s párem reproduktorů, digitální projektor a projekční plátno, někdy jen bíle natřená zeď. Organizátoři takových filmových seancí však často zapomínají na všechna filmová práva, která se k promítanému filmu vážou. Na problémy se získáním těchto autorských a producentských práv a licencí narazil Ctirad Hemelík poprvé v roce 2007 a později ještě mnohokrát.
Filmovými právy se na světě zabývají velké distribuční společnosti. Můžete jim jako malý český soukromník vůbec konkurovat?
V roce 2007 a 2008 jsem v pražském kině Světozor pořádal malý filmový festival Spiritual Cinema a tehdy mě zaskočilo, jak je obtížné získat licenci k jednorázovému veřejnému promítání filmů, které nemají v České republice svého oficiálního distributora. Tehdy nám trvalo tři čtvrtě roku, než se nám podařilo naplnit program. Posílali jsme maily po celém světě a nabízeli majitelům distribučních práv stovky dolarů za to, abychom mohli alespoň jednou jejich film promítnout, ale skoro nikdo z nich s námi nechtěl komunikovat. Pochopil jsem, že pro ně jsou takové částky tak malé, že se tím nechtějí zabývat. Snad jen kdybych od nich chtěl získat práva na více let. Tak jsem to o rok později vyzkoušel a koupil s kamarády práva na hraný filmový dokument What The Bleep Do We Know!? se záměrem, že ho nabídnu do českých kin.
Tam jsem narazil podruhé. Provozovatelé kin neměli zájem, kina byla plná filmů, které se plánují na léta dopředu, a tak na takové ad hoc snímky pro malé množství lidí není v kině místo. Nakonec jsem z filmu nechal vyrobit DVD, kterých jsme prodali statisíce, a tak se nám celá investice zaplatila. Už v té době jsem v hlavě nosil myšlenku založit veřejné tržiště, kde by bylo možné bez problémů získat jednorázovou licenci na legální promítnutí filmů, které nejsou v běžné distribuci. Čekal jsem dalších 10 let, až takové tržiště někdo vytvoří, abych si z něj mohl vybírat tituly na své eventy nebo filmové večery s mými kamarády. Nikdo s podobnou myšlenkou nepřišel, tak jsme se do toho pustili my. S velmi přejícími „angel“ investory ze společnosti SEBRE stavíme systém, který má ambici pomoci filmům stát se celosvětovými, a jejich distributoři budou schopni dosáhnout na projekční místa, která neznali. Čím víc nás používají ve světě, tím víc vidíme, jak velký je to potenciál.
Takže cílíte spíš na okrajové projekty?
Ročně se ve světě vyrobí cca čtyřicet tisíc filmů a audiovizuálních děl. Do našich kin jich přijde jen asi sto padesát. Všude ale existují skupiny lidí spojené specifickými zájmy, které by se čas od času chtěly společně podívat na nějaký film, který jim je blízký, ale který se do kino-distribuce nedostal. Mohou to být sportovci, motoristé, fotoamatéři, zahrádkáři, milovníci vína, prostě jakákoliv sociální skupina, která má přirozenou touhu se čas od času sdružovat. A promítání filmů je dnes běžnou součástí takových posezení.
Realita je taková, že se tato setkání konají, jen k zaplacení všech poplatků nedojde, protože to je složité. Našimi klienty jsou tedy všichni majitelé filmových práv, kteří chtějí rozšířit potenciál pro svá filmová díla, a to včetně starých, nových, černobílých, komunitních, nezávislých, krátkých, televizních, vzdělávacích a tak dále. Na druhé straně jsou to jednotlivci, spolky, party, kluby a klidně i firmy, hledající zážitek, který je obohatí nebo třeba rozesměje.
Jak jste začínali? Kdy jste zorganizovali první vlastní promítání?
Jak by to mohlo fungovat v praxi jsme si poprvé vyzkoušeli v roce 2016 při kulatých narozeninách Zdeňka Svěráka. Jeho syn Jan připravoval dárek ve formě digitalizované verze filmu Obecná škola. Janova představa byla taková, že v den tatínkových narozenin bude tento jejich první společný film hrán v českých kinech. Jenže provozovatelé kin o film neměli zájem - prý jej diváci mají možnost vidět často v televizi, takže by do kina už nikdo nepřišel. Domluvili jsme se s Janem, že zkusíme oslovit české komunity po celém světě a nabídneme jim stát se součástí této oslavy. Celkem jich funguje ve světě asi tisíc a my je všechny oslovili. Dohodli jsme se nakonec asi se sto padesáti z nich a film sklidil nebývalý úspěch. Když k tomu připočteme promítání v českých kinech následně oslovených distributorem Aerofilms, tak na oslavu se připojilo více než 220 místo po celé planětě, což bylo a pořád je obrovské číslo. Věděli jsme, že to bude fungovat. Oslava proběhla krásně.
Jenže stejně tak dobře si ti krajané mohli film promítnout z dévédéčka...
Právěže legálně ne. Ostatně máte to uvedeno na DVD před každým filmem. Je to formát určený výhradně pro domácí projekci, dokonce omezenou počtem diváků, film by nemělo sledovat více než šest lidí najednou. Prostě DVD a další streamingové platformy jako například Netflix jsou určeny do obýváku. Pokud chcete film promítat na plátně v kině nebo někde v kavárně, restauraci, klubu, škole, ale i třeba v rámci nějakého veletrhu, zkrátka pro více lidí, potřebujete k tomu souhlas majitele autorských práv. A za ten se samozřejmě platí. V neposlední řadě je také potřeba na veřejnou projekci zcela jiná kvalita datového souboru. Promítání z DVD má prostě na plátně špatné rozlišení a váš zážitek není, jak má být. Tento problém jsme právě vyřešili zcela novým pojetím technologie. Náš Artinii Cinema Player, který je patentovaný, film ochrání proti krádeži, hlídá počet přehrání a poskytne super kvalitu na velké promítání.
O jak velkých částkách za jedno promítání filmu se asi bavíme?
Poplatek za jednorázové poskytnutí licence je smluvní a závisí na rovnici o čtyřech parametrech – místě projekce, počtu diváků, stáří filmu a také na tom, zda se za promítání bude vybírat vstupné nebo ne (např. charita, vzdělávání, doprovodný program atd..). Pro představu: když budu chtít promítnout film dvěma stovkám platících diváků v běžném kině v Praze, mohu se s majitelem práv dohodnout na částce 250 - 500 dolarů. Ale když tentýž film promítnu v rámci volného doprovodného programu našeho Festivalu Evolution a v sále bude třeba 500 židlí, zaplatím například jen 200 dolarů, protože na tento film neprodávám zvlášť lístky. Náš první nápad spočívá ve zjednodušení celého procesu. Prostě jednoduchý e-shop, v němž by filmoví producenti nabízeli všechna svá díla a zájemci by tam po zadání těchto čtyř určujících parametrů nejen snadno zjistili, kolik za promítnutí filmu zaplatí, ale jednoduše by si mohli film rovnou koupit. Dnes se toto filmové tržiště jmenuje CinemaAnywhere.com.
Takže promítáním Obecné školy pro krajany jste odstartovali vaše distribuční aktivity?
Tak jednoduché to zase nebylo. Obecnou školu jsme v té době posílali do zahraničí v nezabezpečeném a běžném formátu MP4 prostřednictvím Úschovny a linků ke stažení, to šlo jen proto, že nám Jan Svěrák věřil a my jsme doufali, že to naši klienti nepošlou dál, tedy alespoň do dne re-premiéry a narozenin pana Zdeňka Svěráka.
A dál?
Následně jsme však začali obcházet další majitele práv, a to hlavně distributory. A tady jsme narazili na vysoké požadavky na zabezpečení filmů. Nechtěli ani slyšet, že bychom jejich film posílali někam do světa a natož instantně, aby byl zákazník spokojený s rychlostí dodání, na kterou je zvyklý z ostatních e-commerce služeb. Film je pro majitele práv obchodní artikl a chtějí mít jistotu, že jim ho nikdo nepovolaný nezcizí. Tak jsme další dva roky naší energie věnovali na vytvoření něčeho jedinečného, myslím tím ucelený systém zabezpečení filmů. S týmem vývojářů a mnoha profesionály z vícero dalších odvětví jsme vyvinuli Artinii Cinema Player a k tomu úložiště filmů a profesionální dashboard, který umožňuje majitelům práv disponovat svými filmy podle jejich potřeby. Myslím, že právě to, že jsme se na to podívali zvenčí a snažili jsme se vyřešit jen jeden problém (možnost zasílání filmů na jednoduché malé objednávky ve velkém množství), povedlo se nám vytvořit technologii, která je dnes „patent pending“ v USA.
Mluvíte o úspěšné technologii a uceleném systému pro celý filmový průmysl. Máte nějaké větší úspěchy s jejich prezentací v zahraničí?
Na technologii pracujeme fakt dlouho a máme od začátku jasný plán. Za tímto inovativním řešením stojí můj spoluzakladatel Vít Krajíček, který má za sebou více než 25 letou historii v IT strategiích a developmentu či business analýzách potenciálních technologických řešení. Pro vaši představu zmíním, že jsme za tuto technologii dostali ocenění za nejinovativnějších řešení distribuce filmů například na filmových festivalech v Cannes a Berlinale.
Filmy a technologie by přece měly jít ruku v ruce, ale jak vás poslouchám, tak v distribuci to tak není nebo se pletu?
Technologie je skvělá na úrovni vzniku filmů neboli během natáčení a postprodukce. Na úrovni distribuční technologie je také velký posun. Já si pamatuji, když jsem obcházel kina v roce 2008 s velkými zelenými krabicemi s jedinou kopií našeho filmu s českými titulky a pokoušel jsem se přesvědčit provozovatele malých kin, aby nasadili můj film do programu. A když se mi to náhodou asi 5x podařilo, tak jsem si po projekci krabice s filmem vyzvedl a vezl jsem je druhý den do dalšího kina na druhé straně republiky. Tak takhle už to fakt není. Distribuce je již plně digitalizovaná. Ve velkých kinech se používá super technologie DCI, která plně zabezpečí filmy. Tato technologie je podporovaná velkými filmovými producenty, což má jako vždy dvě strany mince. Pro menší či oblastní kina a další místa veřejných projekcí v ČR, například knihovny, sály městských úřadů či putovní kina atd.., která nemají velké finance na super profesionální vybavení, nezbývá než počkat, až jim majitel práv pošle nezabezpečený film a to se stane až po delší době od premiéry...
...a určitě to lze nějak ošetřit
Jde. Právě tento problém v distribuci řeší naše technologie, a to celosvětově. Nejdůležitější na našem přístupu bylo zabezpečení. Do procesu vzniku naší technologie jsme přizvali mnoho profesionálů mimo filmový obor, například na šifrování. Používáme šifrování od stejného člověka, který tyto věci řeší například pro NASA, a mnoho dalších jedinečných přístupů. Máme jej patentově chráněn v USA a při jednání s producenty a majiteli práv i filmovými distribucemi je to náš velice přesvědčivý argument.
Představte si, že si Sokol z australského Sydney jednoduše objedná a zaplatí kartou film Mamánek pro jejich „dětskou odpolední párty“ a my tento film zabezpečíme neviditelnými vodoznaky, přidáme titulky a do 30 minut je u nich v počítači na druhé straně světa připraven pro projekci. Před Artinii tohle trvalo týdny, někdy i měsíce a nikdo nevěděl, jak na to a komu má psát e-maily. Věřte mi, byl to blázinec.
Kde vaše společnost nyní působí a kolik máte zákazníků?
Technologii Artinii se používá v současné době ve 42 zemích světa, naše projekce vidělo více než 2,5 milionu diváků na patnácti tisících projekcí. To číslo roste každou hodinou. Na domácím trhu využívají naše služby největší distributoři, a to zejména pro distribuci premiérových filmů do menších kin, která nejsou vybavena technologií DCI. Tento rozdíl jsem již vysvětlil. Například společnosti Bontonfilmu jsme loni zvedli tržby u filmu Prvok, Šampón, Tečka a Karel v prvních cca 4 týdnech o 22 %, a to jen proto, že jsme jej mohli pustit v den premiéry i v periferních kinech. Při tom jsme film ochránili před potencionálním unikem například na Uložto. Základem důvěry mezi námi a majiteli práv je také to, že každou finanční transakci a každý pohyb filmu v našem systému majiteli práv v reálném čase monitorujeme a zapisujeme jej do nezávislého blockchainu, abychom byli transparentní a nemohli jsme tyto informace nikdy zpětně změnit. Na tomto příkladu pochopíte, proč vznikl náš druhý projekt Mytitle a jeho dceřiný projekt Certoo.eu. Jsou to v zásadě instantní zapisovačky informací do Blockchainu, kterou již dnes používají lidé po celém světě. Lidé zde hledají možnost, jak si pojistit svá autorská práva nebo jen prostě mít jasný důkaz pro pojišťovnu, že se stalo toto tehdy a tak dále.
Stávající nástroje na to nestačí?
Ani dnes nenajdete podobně jednoduchou službu pro všechny. My v Artinii na Blockchain koukáme z pohledu technologie a služby. Neboli fungující a důvěryhodný Blockchain (v těchto dnech používáme Litecoin) je prostě a jasně nezaměnitelná databáze, kde platíte za to, že u ní můžete zapsat informace a na oplátku dostanete certifikát, kde je ta vaše informace zapsaná. Nebo jasněji: Dostanete informaci – certifikát v jakém bloku jakého řetězce je ta vaše informace zapsaná, a tím pádem je tato informace nesmazatelná a vy můžete komukoliv dokázat, že jste tuto digitální informaci vlastnili v ten den, hodinu a minutu, kdy jste si udělali tento zápis.
Problém je, že většina lidí, kteří jsou ponořeni do Blockchain světa, koukají na tuto technologii jen jako na technologii, která dělá krypto peníze. To je pro ně to, co je zajímá, a to je podle mě špatně. Primárně jde o tu technologii nezaměnitelných informací a ne o olej nebo palivo, které tuto technologii pohání. Na Mytitle jsme hodně hrdí, je používán ve více než 100 zemích světa a stal se malým pojmem mezi lidmi, kteří si uvědomují hodnotu svých nápadů, třeba kreativní agentury, umělci, spisovatelé, autoři textů, notáři, právníci atd. Naše poslední strategická spolupráce je s největší právní firmou v ČR Havel & Partners, a to na projektu Certoo.eu. Naším společným cílem je vnést tuto formu ochrany do Legal a mezi velké společnosti, které si chtějí ochránit svá práva, a to jak interně, tak externě.
V které zemi máte největší obrat v Artinii a v které v Mytitle?
Stali jsme se nejpoužívanější technologií pro distribuci filmů v Nigérii, která má třetí největší filmový průmysl na světě, říká se mu Nollywood a je branou do celé Afriky. Ročně se v Nigérii natočí více než dva a půl tisíce filmů, které zaplavují nejen subsaharská kina. V současné době jednáme také s Jižní Koreou, Japonskem a otevíráme Indii, což jsou obrovské filmové trhy s velkým potenciálem. Samozřejmě víme, že kdo uspěje v USA, uspěje následně všude, a tak pilně pracujeme na strategickém partnerství a případných nových investorech i z tohoto velkého a dospělého světa filmů.
Co se týče Mytitle a jeho obratu, tak zde je to v danou chvíli Česká republika. Pracujeme na vícero strategických partnerstvích, a tak se to snad brzy změní.
Jaké máte plány do budoucna?
Na nejvyšší firemní úrovni aktivně pracujeme na změně struktury našich investorů. Věříme, že oba naše projekty mají velký potenciál stát se světovými, a na to potřebujete partnery s globálními možnostmi. To je to, co teď s kolegy řešíme nejvíc, a dělá nám radost, že již máme před sebou více možností na strategickou spolupráci s potenciálem dalších kroků.
