Je slunečný den a šest sběračů se v rovnoměrných rozestupech probírá borůvkovými poli, proti ostrým slunečním paprskům se kryjí dlouhými rukávy a čepicemi. Většina z nich sklízí borůvky až posledních pár let, vystřídali je za tradičnější bavlnu, hrozny nebo chřest.
„Na farmu jsem přišel bez sebemenšího ponětí, jak se borůvky pěstují nebo co potřebují,“ vzpomíná Alvaro Espinoza, šéf plantáží Sunberries Field na jihu Peru. Ty jsou dnes jen kapkou v borůvkovém moři pokrývajícím horké a rovinaté pobřeží nejrychleji rostoucí ekonomiky Latinské Ameriky.
Cesta k borůvkové velmoci však nebyla přímočará. „Před deseti lety jsme si mysleli, že pěstovat tady borůvky je zkrátka nemožné,“ přibližuje Espinoza. Popisuje, jak tehdy chodil za investory a prosil o podporu, zcela bez úspěchu.
Vyslechl si, že taková vedra, jako jsou v Peru, borůvky zabijí. Metrové keříky bobulí totiž typicky vyžadují každý rok určitý počet chladných dní. „Říkali mi, ´jsi úplně mimo, zkus něco jiného´, ale já nezkusil,“ líčí Espinoza.
Deset let uběhlo a z Peru je třetí největší producent borůvek na světě, v závěsu za Čínou a Spojenými státy. Prvenství už drží v exportu, loni Peruánci vyvezli borůvky v hodnotě 1,3 miliardy dolarů (28 miliard korun). A to navzdory podmínkám, které nebyly ideální.
„V Peru skutečně není vhodná půda pro borůvky,“ říká farmář Espinoza, zatímco se sehne, aby ukázal kokosový substrát, který dováží ze Srí Lanky. „Jestliže chceme borůvky vysoké kvality, potřebujeme, aby kořeny rostly s dostatkem kyslíku a bez stresu. Směs kokosových drcených vláken to umožňuje.“ Jedním dechem ale dodává, že kokosový substrát sám o sobě nepříznivé klima určitě neřeší.
Keře borůvek potřebují vedle slunečných dnů i dny se studeným počasím jako je v peruánských velehorách Andách. Farmařit v drsném prostředí And se ale nikomu nechce, exportéři mají raději rovinaté oblasti, které jsou k přístavům co by kamenem dohodil.
Podnikatel Espinoza proto zkusil vysadit nový typ borůvek, který bude odolnější, nicméně neuspěl. „Tak jsem to nechal na odbornících a sám se pustil do jejich propagace,“ říká.
Tím, kdo se ukázal být odborníkem, byl Carlos Gereda, zakladatel a šéf firmy Inka´s Berries. Před patnácti lety se od otce totiž dozvěděl, jak populární jsou borůvky na jihu v sousedním Chile. Inspiroval se a začal se pídit po typu borůvky, které by se v Peru také dařilo. Trvalo mu to dva roky a čtrnáct pokusů než přišel s vhodnou odrůdou, borůvkou Biloxi.
Carlos Gereda v té době také navázal partnerství s univerzitou v Georgii ve Spojených státech, kde začali proces šlechtění nových druhů borůvek. Podnikavý majitel borůvkové farmy všechny pojmenoval po rodinných příslušnících. Nové varianty nesou názvy Salvador (po synovi), Matias (po synovci), April (po neteři) a Blue Dan (po manželce Daniele).
Těch tři sta dolarů, které v začátcích do firmy investoval, se vyplatilo. Inka´s Berries má nyní roční obrat tři miliony dolarů (64 milionu korun). A firma prodává keře borůvek malým podnikům, jaký vlastní třeba farmář Espinoza, ale také velkopodnikům. Jedním z nich je i největší vývozce v zemi, společnost Camposol.
Pro Camposol se jen během několika málo let staly borůvky hlavním produktem a zdrojem poloviny ročního příjmu. Kdysi nejvýdělečnější plodiny jako jsou mandarinky, hrozny, mango nebo avokádo tak už hrají druhé housle. Šéf firmy Jose Antonio Gomez tvrdí, že v životě neviděl tak obrovský skok obliby produktu v tak krátkém časovém úseku.
„Loni jsme sklidili kolem padesáti tisíc tun,“ říká Gomez, jehož firma pěstuje borůvky na třech tisících hektarech plantáží. „V Peru už jsme zažili něco podobného s hrozny, míra jejich pěstování rostla rychle a zběsile, ale zdaleka ne tak rychle jako teď borůvky.“
Podnikatel si svůj úspěch vysvětluje dírou na trhu. „Vsadit na borůvky mi připadalo lukrativní,“ říká. V roce 2010 se totiž ve velkém pěstovaly modré bobule především v Kanadě a Spojených státech, které sklízely zhruba 300 tisíc tun každý srpen, takřka výhradně ale borůvky směřovaly na svůj domácí trh.
Široké pole pro Peru
Mimo Severní Ameriku bylo pak hlavním vývozcem Chile, které sklízelo jen v prosinci, a to 76 tisíc tun. Mezeru v meziobdobí potom zabraly Argentina a Uruguay, jež ovšem produkovaly pouhých 15 tisíc tun. A tak mělo Peru široké pole působnosti.
Peruánští farmáři se rozhodli inspirovat u svých sousedů a rovněž využít podzimní mezeru. „ Pro Peru to byla ohromná ekonomická pobídka,“ říká Gomez.
Stát na severozápadě kontinentu nyní vyváží okolo 270 tisíc tun borůvek ročně, za kilo si producenti účtují pět dolarů (107 korun). Gomez vysvětluje, že své příjmy zvýšili tak, že období sklizní ještě protáhli. Peruánské klima totiž umožňuje rozšířit období sklizně i mimo hlavní sezonu, ačkoli z osmdesáti procent farmáři stále spoléhají právě na podzim.
„A to nejlepší na tom je,“ nadšeně komentuje Gomez, „že se světová poptávka po borůvkách v posledních deseti letech zdvojnásobila.“
Rok 2022 jim sice radost trochu zkazil, když po ruské agresi na Ukrajinu vzrostly náklady o 40 procent, hlavně kvůli zdražení hnojiv. O to víc teď věří v úspěšný rok 2023.
