Podle serveru Hellenicshippingnews se loď bez posádky plavila 22 hodin a byla pečlivě sledována čtyřmi lidmi v kontrolním středisku společnosti Hushcraft v Tollesbury. Právě společnost Hushcraft stojí za vývojem a designem plavidla. Přepravu ústřic sledovaly také britské a belgické pobřežní stráže. „Bylo možné slyšet i vlny dopadající na loď,“ popsal kontrolu plavby výkonný ředitel Hushcraft Ben Simpson.
Jak uvedla televizní stanice BBC, loď se může pochlubit hybridním dieselovým motorem, elektrickými generátory, satelitními linkami, termálními kamerami i automatickým identifikačním systémem, který varuje před blížícím se plavidlem. Tento model dokáže přepravit náklad o váze až 2,5 tuny.
Plavidlo SEA-KIT USV Maxlimer provozuje společnost SEA-KIT International. Financovala jej japonská neziskovka Nippon Foundation. Mimo to plavidlo vyhrálo 4 miliony dolarů díky ceně Shell Ocean Discovery Xprize za pokroky v autonomním mapování oceánů. Hushcraft chce, aby loď byla používána pro nákladní přepravu pětikilových krabic s ústřicemi do Ostende. Otázkou ale je, jestli pro zboží existuje nějaký trh?
Podle Simpsona má tento způsob dopravy mnoho výhod. Unikátní modulární design plavidla umožňuje snadné a nákladově efektivní konfigurování široké škály námořních úkolů pro různá odvětví. „Plavidla můžete poslat po celém světě s nižšími náklady. Nemusíte mít kuchyňku, ani toalety. Můžete plně využít prostor,“ vysvětlil Simpson. Jsou lepší pro životní prostředí, protože mohou být poháněny elektřinou, a protože mohou využívat menší přístavy. Mohou také nahradit silniční dopravu a snížit tak množství výfukových plynů.
Lodě duchů
Lawrence Brennan, americký námořní kapitán v důchodu, má k těmto plavidlům výhrady. Brennan souhlasí s tím, že lodě bez námořníků neohrožují lidské životy například požáry nebo jinými nástrahami na moři. Nikdo nemusí najímat zaměstnance, platit je ani školit. Lodě se mohou plavit kamkoliv. Brennan ale upozorňuje na první Achillovou patu lodní dopravy bez posádky, kterou by mohla být technologie.
Neúspěšná komunikace mezi plavidlem a základnou může způsobit, že se z plavidla stane loď duchů, která je volně unášena vlnami. To je nebezpečné pro jejího majitele, majitele nákladu a také pro životní prostředí. „Bezpilotní lodě mohou zastavit piráti tím, že jí například poškodí lodní vrtuli nebo kormidlo,“ pokračuje profesor Brennan.
Buďte kreativní
K úspěšné plavbě ústřic přispěla i vedoucí sekce navigace z Institutu plavby a námořní hydrografie na Polské námořní akademii Karolina Twolaková. Jejím úkolem bylo vyhnout se kolizím. Zwolaková již pracuje na dalším ambiciózním cíli mezinárodního týmu SEA-KIT, který se chce příští rok plavit přes Atlantik. „Když se na palubě objeví neočekávané situace, mohou je vyřešit lidská tvořivost, zkušenost a nesystematické myšlení,“ říká Zwolaková.
Podle ní se v lodním průmyslu k revoluci neschyluje. Alespoň ne v blízké budoucnosti. „Věřím však, že stále více a více úkolů se bude postupně vykonávat ze břehu pomocí komunikačních technologií,“ říká,
Simpson věří, že námořní přeprava bez posádky na krátké trasy by za pět let neměla být raritou. Problémy jako je pirátství podle něj postihují plavidla s posádkou i bez. Myslí si ale, že z ekonomické stránky to není až zas tak výhodné. „Bezpilotní lodě musí být postaveny, udržovány a kontrolovány. Lidé, kteří by byli na lodi s posádkou, jsou nyní v kanceláři,“ říká a dodává, že ke změně bude navíc zapotřebí ještě mnoho školení.
Další překážkou je zákon
„Jelikož se o lodích bez posádky donedávna neuvažovalo, legislativa říká, že posádka je nezbytná pro to, aby loď, která je způsobilá k plavbě po moři, byla klasifikována a oprávněna provozovat činnost v národních vodách a na volném moři,“ vysvětluje Zwolaková.
Aby se samoobslužné lodě mohly plavit po oceánech bez zákonných omezení, musí být vypracovány zcela nové právní předpisy v oblasti námořní dopravy, které budou zakotveny ve vnitrostátních právních předpisech a mezinárodních režimech, jinak to může odradit sponzory těchto plavidel.
Mezinárodní námořní společenství je stále provázeno záchvatem technologické tvořivosti, proto podle Zwolakové jistě brzy vznikne řešení. „Technologii vždy předcházelo právo,“ říká.
