Někdo to v takové chvíli vzdá, vadu se pokusí opravit vlastními silami a vyhozené peníze připíše na vrub své vlastní hlouposti "dobře mi tak, měl jsem lépe vybírat".
Jenže pokud je zákazník přesvědčen, že má pravdu on, a ne výrobce, měl by se bránit, třeba i proti razantnímu obchodníkovi. Nemělo by jej odradit ani tvrzení prodavače: "Tak rozhodl náš znalec, už se s tím nedá nic dělat."
Nejprve by se měl shánět po nějakém odborníkovi, který by posoudil, že vadu si nezpůsobil sám tím, že se k zakoupené věci choval nepřiměřeně, ale že vadný už výrobek přišel z továrny. Tím odborníkem, který vydá znalecký posudek, může být soudní znalec nebo akreditovaná zkušebna, případně autorizovaná osoba. Je přitom jedno, kterého z nich zvolí. "Pokud chci prokázat, že výrobek nefunguje tak, jak má, a kvůli tomu způsobil nějakou škodu, pak je jedno, který odborník mi dá posudek, že to byla vada materiálu," vysvětluje Marie Hejzlarová z Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Soudní znalce jmenuje prostřednictvím krajských soudů ministerstvo spravedlnosti, laboratoře akredituje Český institut pro akreditaci a autorizovanými osobami jsou většinou bývalé státní zkušebny.
Takový znalecký posudek - pokud dá pochopitelně za pravdu zákazníkovi - může urychlit jednání s prodejcem. Neznamená to však, že musí obchodníka přesvědčit. "Kulaté razítko je závazné pro státní instituce, ale ne pro privátní firmy," sděluje své zkušenosti z praxe brněnský soudní znalec Jaroslav Kubát. "Ty si pořídí svůj vlastní posudek, který se bude lišit posudku zákazníka."
O tom, který z posudků je pravdivý, by už musel rozhodnout soud. A ten si pravděpodobně vyžádá posudek dalšího znalce. "Protistrana si vezme svého obhájce a ten automaticky napadne, že posudek byl podaný před soudním sporem. Soud musí v podstatě vyhovět jeho žádosti a pověřit dalšího soudního znalce," říká Jaroslav Kubát. Jeho zkušenost potvrzuje i soudní znalkyně Marie Ordeltová ze Zlína: "Pro soud je nutný posudek soudního znalce, posudek akreditované zkušebny nestačí."
Znalecký posudek by v každém případě měl usnadnit rozhodování, zda se soudit nebo ne. Dává předem, když ne přímo jistotu, tedy alespoň naději, že soudní řízení bude úspěšné.
NOVÝ ZÁKON BY MĚL PŘÍSNĚJI POSUZOVAT SOUDNÍ ZNALCE
Důvod, proč se mohou znalecké posudky lišit, je třeba hledat také v zastaralém zákoně o soudních znalcích a tlumočnících, který platí od roku 1967. Soudním znalcem se může stát každý, kdo předloží patřičná vysvědčení a potvrzení o praxi. Adept soudního znalectví žádné zvláštní zkoušky neskládá.
Může se tak paradoxně stát, že soudním znalcem v oboru sportovních potřeb je člověk, který sám sportovní zboží prodává, a sám má tedy zájem, aby reklamací bylo co nejméně. Tento rozpor by měl odstranit nový zákon o soudních znalcích a tlumočnících, který připravuje ministerstvo spravedlnosti. "Náš návrh by v podstatě rozdělil znalce na soudní a komerční," říká vedoucí tiskového oddělení ministerstva Vladimír Voráček. "Soudní znalci by byli posuzováni podle zákona o soudních znalcích a tlumočnících. Vztahovaly by se na ně přísnější požadavky, třeba právě proto, aby nedocházelo ke konfliktu zájmů. Ostatní znalci by byli záležitostí živnostenského zákona a fungovali by na komerčním principu. Na ty první by se obracel soud, na ty druhé zákazníci třeba v reklamačním řízení," uvádí Voráček a zdůrazňuje, že zatím návrh nového zákona neprošel parlamentem.
AKREDITOVANÉ LABORATOŘE JSOU PRAVIDELNĚ PROVĚŘOVÁNY
Znalecký posudek může vydat i akreditovaná laboratoř či zkušebna. Ta však musí na rozdíl od soudních znalců svoji způsobilost pravidelně prokazovat, jinak by o svou akreditaci přišla. Akreditace totiž znamená, že laboratoř je schopna vykonávat určité zkoušky, k nimž je akreditována, a že je vykonává kvalitně.
"Česká laboratoř akreditovaná námi je na stejné úrovni jako německá laboratoč akreditovaná německým akreditačním orgánem," tvrdí Martina Bednářová z Českého institutu pro akreditaci, který zabezpečuje akreditaci zkušebních laboratoří. "Neznamená to však nutně, že obě laboratoře postupují podle stejných pravidel. Obě však mají zavedený stejný systém jakosti podle stejných pravidel, obě byly posouzeny stejným způsobem."
Zda se má zákazník obrátit na soudního znalce nebo akreditovanou laboratoř, závisí nejen na ceně, ale i na tom, o jaký druh zkoušky se jedná. Laboratoře a zkušebny jsou lépe technicky vybaveny, a tudíž schopny určitou vadu lépe posoudit. Proto je vždy dobré nejprve se domluvit se znalcem nebo technikem ve zkušebně.
Seznam akreditovaných zkušeben lze najít ve věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví nebo u Českého institutu pro akreditaci (www.cai.cz).
Také si jej můžete prohlédnout zde ve formátu Microsoft Word 6.0 / 95.
Seznam soudních znalců lze získat u krajských soudů.
Akreditace je oficiální uznání, že akreditovaný subjekt (ať už je to zkušební nebo kalibrační laboratoř, inspekční nebo certifikační orgán) je způsobilý provádět činnost, k níž je akreditován. V České republice je za proces akreditace odpovědný národní akreditační orgán, kterým je Český institut pro akreditaci (ČIA).
Autorizace je pověření k vykonávání určité činnosti, kterou udělují orgány státní správy, jimž tato činnost vyplývá ze zákona. Autorizovanými osobami jsou bývalé státní zkušebny, státem jsou autorizovány k posuzování shody. Například jedinou autorizovanou osobou pro posuzování shody u potravin (podle zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách) je Česká zemědělská a potravinářská inspekce Brno. Pro oblast elektrotechniky (podle zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích je to Elektrotechnický zkušební ústav, který provádí posuzování a zkoušky elektrické bezpečnosti a elektromagnetické kompatibility u elektrotechnických výrobků.
 Akreditované zkušebny jsou ke zkoušení zboží vybaveny rozličnou technikou |
