K odvolání Kurucze mělo podle původních plánů dojít na středeční dozorčí radě. Ministerstvu dopravy se ale nepodařilo přesvědčit potřebných pět členů, aby se tak mohlo stát. Navenek se přitom resort tváří, že se nic neděje: bod odvolání se nedostal ani na program jednání. Celý týden však ministr i jeho podřízení Kuruczův konec ve funkci řešili.
O Kuruczově odvolání se hovoří od začátku srpna. Prachař (ANO) minulý týden odmítl tyto spekulace komentovat. MF DNES ale mluvila s několika členy dozorčí rady Českých drah, které Prachař kontaktoval a přemlouval je, ať hlasují pro Kuruczovo odvolání. Včera Prachař na dotazy nereagoval vůbec.
Ministerstvo nicméně nemá úplně nabito argumenty, proč Kurucze vyhodit. Půl roku je příliš krátká doba na dosažení zásadních změn, navíc podle informací MF DNES za první pololetí došlo ke zlepšení výsledků hospodaření. Jedním ze skutečných důvodů může být fakt, že Prachař s Kuruczem se nemají v oblibě.
Ministrovi může vadit kritika i plat šéfa Drah
Ministrovi vadí především nedostatečná loajalita vůči resortu, Kurucz totiž několikrát Prachaře veřejně kritizoval. Dráhy jsou přitom na dobrých vztazích s ministerstvem závislé. Nejenže vykonává akcionářská práva, ale také posílá potřebné peníze do firmy.
Na obtížnou komunikaci si stěžují i někteří členové dozorčí rady. „Dostat některá čísla z představenstva je velmi složité,“ říká jeden z nich. Kurucz sám nevidí důvod, proč by měl odcházet. „Myslím, že celá skupina ČD se posunula kupředu a správným směrem,“ hodnotí své působení v čele podniku. „Myslím, že spolu se svým managementem odvádíme dobrou práci,“ dodal.
Zajímavé časy v ČDKdyž byl v červenci loňského roku odvolán Petr Žaluda (1. února 2008 až 30. července 2013) z postu generálního ředitele Českých drah, začalo ve státním podniku turbulentní období. Jeho nástupce Dalibor Zelený (31. července 2013 až 20. února 2014), kterého na post dosadil ministr dopravy vlády Jiřího Rusnoka Zdeněk Žák, nevydržel ani sedm měsíců. Současný šéf Daniel Kurucz je v ohrožení už po půlroce. Znelíbil se totiž ministru dopravy Antonínu Prachařovi, který ho jmenoval. Stabilita v letech 2008 až 2013 přitom ČD svědčila. Žaludovi se podařilo politiky přesvědčit, že Dráhy potřebují stabilní příjem. V závěru roku 2009 tak k nelibosti soukromých dopravců uzavřel s kraji a se státem dlouhodobé smlouvy o placení za ztrátové vlaky, jež zajistily ČD 12 miliard korun ročně. |
Daniel Kurucz dříve pracoval pro Agrofert Andreje Babiše, v němž mimo jiné řídil pardubickou chemičku Synthesia. Na Dráhy ale přišel dříve, než Babiš vstoupil do politiky.
Jedním z problémových bodů může být Kuruczův plat. Kromě příjmu 370 tisíc korun měsíčně a dalších možných 222 tisíc v podobě bonusů za splnění plánu totiž má jistý také příjem z pozice šéfa dozorčích rad čtyř dceřiných firem.
Kolik přesně to je, Kurucz neuvedl, řádově však půjde minimálně o desítky tisíc. Vedení Drah se s ministerstvem neshoduje ani na prodeji Masarykova nádraží skupině Penta a na dosažené ceně. Dráhy v tuto chvíli ale nemají páku, jak cenu navýšit. Smlouvu uzavřelo vedení Drah dávno v minulosti.
Ministerstvo potřebné hlasy k odvolání ve středu nesehnalo, i když některé podporovatele Kurucze se ještě snažili zástupci ministerstva před jednáním přetáhnout na svou stranu. Proti jsou kromě jiných odboráři. „Neradi bychom dopadli jako Ředitelství silnic a dálnic,“ říká šéf železničních odborářů Jaroslav Pejša v narážce na skutečnost, že u silničářů se za rok vyměnilo pět generálních ředitelů. U Českých drah by šlo o třetího ředitele za rok.
Za pár dní ale může být vše jinak. Stačí, aby řídící výbor změnil složení dozorčí rady tak, aby v něm převládli Kuruczovi odpůrci. Přesně tak totiž postupoval loni bývalý ministr dopravy Zdeněk Žák, když odvolával Petra Žaludu z čela Českých drah.
