To je ve zjednodušeném principu základem regenerativního zemědělství, které se šíří i mezi českými zemědělci.
Většina z nich na nové metody nepřechází plošně. Spíše vyčleňují několik procent půdy, kde bezorební postupy se snížením hnojení zkoušejí. Navíc to prý zvyšuje biodiverzitu a snižuje erozi půdy. Hlavní obavou podniků je, aby kvůli přechodu na regenerativní zemědělství nepřišly o výnosy, které jsou jejich ekonomickým hnacím motorem.
Stát po kritice stopl dotace na precizní zemědělství ještě před startem |
Propagátorem těchto metod je například Karel Klem z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR, který se jimi zabývá již několik let. Nejdůležitějším důvodem, proč farmáři na regenerativní zemědělství přecházejí, je dlouhodobé sucho. Podle něj je tento typ hospodaření vhodný pro zemědělce, kteří vidí, že půda i kvůli stále častějším výkyvům počasí neposkytuje takovou produkci jako dříve.
Uhlík v půdě vydělává peníze
Náročné mohou být první roky po zastavení orby. V oblasti může hrozit přemnožení škůdců, jako jsou hraboši nebo některé plevele, navíc je potřeba mít v půdě dostatek dusíkatých látek, které jsou pro chemické procesy u rostlin týkající se ukládání uhlíku nutné. Možností může být přihnojování či pěstování meziplodin, které dusík v půdě vážou, třeba vojtěšky nebo sóji.
Po několika letech by se však podle Klema měla výše produkce ustálit na vyšších hodnotách. „V Rakousku carbon farming zkusili u cukrovky a měli tam ohromné plochy zničené nějakým škůdcem, kterého dříve neznali. Pak jsou ale příklady, třeba s hrabošem, že se jeden rok extrémně přemnoží, ale v dalších letech už neškodí,“ popisuje Klem.
„Další příklad je se zaplevelením. Měli jsme pole, které bylo extrémně zaplevelené některými jednoletými plevely. A přestože jsme nedělali žádné ošetření, v následující sezoně se vyskytovaly ojediněle,“ dodává odborník.
Půda by se díky postupnému zlepšování stavu měla méně hnojit, kvůli neorání klesají náklady na pohonné hmoty. Podle Miroslava Lopoura z poradenské společnosti Deloitte je spotřeba nafty na hektar půdy u podmítky kolem 12 litrů, u střední orby 25 litrů a u hluboké orby 30,5 litru. Pokud by se snížilo množství použité nafty o čtvrtinu, mohlo by jít o úsporu za 1,7 miliardy korun ročně. Při snížení spotřeby hnojiv o polovinu by úspora dosáhla 2,15 miliardy za rok.
Za ukládání uhlíku do půdy navíc farmáři dostanou zaplaceno. Jako motivace a pomoc v prvních letech by měly zemědělcům pomáhat poradenské společnosti, které se zabývají obchodem s uhlíkovými kredity. Ty si kupují dobrovolně firmy, které se snaží směřovat k uhlíkové neutralitě, v Česku jde například o O2 nebo Deloitte.
Farmář roku vynalezl masomat. Prodá v něm dva býky týdně |
Za tunu oxidu uhličitého uloženého do půdy zaplatí 500 korun, 250 korun z toho jde zemědělcům. Předloni se do projektu zapojilo 15 zemědělců, kterým Carboneg vyplatil 12,3 milionu korun, v průměru přes 6100 korun na hektar. Společnost pomocí půdních sond měří množství uhlíku v půdě, v laboratoři pak získává informace o množství uhlíkatých rostlinných metabolitů, které mohou pomáhat půdním mikroorganismům.
Jenom z certifikátů se žít nedá
V současnosti vstupuje na trh dánská firma Agreena, která hodlá Carbonegu konkurovat. Česko je její šestnáctou zemí. Ke kontrolám hodlá využívat nejenom pozemní data, ale i satelity. Firma nabízí zemědělcům certifikáty, které se prodávají za 25 až 50 eur. Na každý hektar půdy může zemědělec získat až tři certifikáty, jeden za snížení obdělávání půdy, druhý za stálý pokryv půdy a třetí za používání organických hnojiv.
Pokud chce zemědělec do programu vstoupit, musí měsíčně platit 100 eur, firma si navíc nechá 15 procent z certifikátů za jejich tvorbu. Pokud s nimi poté obchoduje sama, nechá jí zemědělec další 15procentní poplatek. Nejmenším zemědělcům se nevyplatí do programu vstupovat, firma cílí na střední a velké podniky. Jak se bude trh s certifikáty zvětšovat, budou se poplatky snižovat, slíbil generální ředitel Agreeny Simon Haldrup při představení projektu.
Každá ze společností vyplácí většinu peněz zemědělcům po prvním roce, několik desítek procent si ale nechává delší dobu a vyplácí je postupně zhruba deset let. Musí být totiž jisté, že zemědělec po získání peněz pole znovu nepřeoře, čímž by uhlík do ovzduší částečně vrátil.
Zemědělské organizace většinou principy regenerativního zemědělství podporují, řekl MF DNES předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek. Je ale potřeba brát finanční pobídky pouze jako malou výpomoc, nesmějí se podle něj stát hlavní motivací. Do budoucna by se nicméně byznys s uhlíkovými certifikáty mohl rozjet v daleko větší míře.
Tradiční hluboká orba vadí Bruselu. Čeští farmáři mohou přijít o peníze |
Panují přitom obavy, aby nejvíc peněz nedostávali ti, kteří se do programů přihlásí s naprosto zničenou půdou, a méně peněz ti, kteří se o půdu starají dlouhodobě dobře. Podle společnosti McKinsey & Company by mohl trh s uhlíkovými kredity dosáhnout v roce 2030 hodnoty 50 miliard dolarů. Sekvestrace uhlíku v půdě, jak se ukládání také říká, by měla představovat 65 až 85 procent cenové nabídky.
Podle prezidenta Agrární komory ČR Jana Doležala mnoho českých zemědělců prvky regenerativního zemědělství běžně používá. „Cílem zemědělců je zachování přirozených vlastností půdy,“ řekl.
