Vesnických prodejen potravin ubývá. Na tuto skutečnost již několik let poukazuje Asociace českého tradičního obchodu, jež sdružuje právě malé prodejny – respektive jejich největší sítě, jako jsou Coop, CBA, Eso market či Enapo – a řešení spatřuje v dotacích.
Pro rohlíky kilometry daleko. Prodejnám na venkově hrozí zavření |
Pokud by se dotovaly všechny prodejny ve vesnicích do tisíce obyvatel, státní pokladnu by to vyšlo zhruba na 700 milionů korun. Tisíc obyvatel v obci je přitom hranice, nad níž jsou prodejny většinou ziskové.
Několik ministerstev vytvořilo společný tým, který má do podzimu navrhnout možná řešení. „Tým vznikl na základě mého jednání s premiérem Andrejem Babišem před zhruba jedním měsícem, kde se mne premiér ptal na důvody, proč se ročně zavírá zhruba pět set maloobchodních prodejen, zejména na venkově,“ uvádí Zdeněk Juračka, prezident Asociace českého tradičního obchodu.
„Ambicí pracovní skupiny je do podzimu 2019 připravit materiál na řešení problémů českého nezávislého maloobchodu,“ potvrzuje Veronika Vároši, mluvčí ministerstva pro místní rozvoj.
Důvodů ztrátovosti prodejen je podle Juračky a jeho kolegů několik. Hlavními je rostoucí minimální mzda, která zvyšuje náklady prodejen, neregulovaná expanze zahraničních obchodních řetězců či stále rostoucí administrativa.
Zalidněné obce na severu
Největší sítí malých prodejen je Svaz českých a moravských spotřebních družstev, který zastřešuje zhruba 2700 prodejen převážně v malých vesnicích. Z toho je tisíc prodejen ztrátových.
Vzpomínky na JZD nám škodí, mladé družstva nelákají, říká šéf COOP |
„Hlavním důvodem je rapidní růst mezd v posledních dvou letech, nedostatek pracovních sil na trhu práce a klesající či stagnující počet obyvatel na venkově. Proto se dostávají do ztráty i prodejny, které dříve ve ztrátě nebyly a bylo je možné provozovat, i když negenerovaly zisk,“ uvádí Lukáš Němčík, šéf marketingu Skupiny Coop. Jde prý o značné náklady, což není dlouhodobě udržitelné.
„Vždy se říkalo, že správná obec má být vybavena kostelem, hospodou a obchodem. Kněží je málo, hospody mnohdy zavřely a prodejny jsou tak často posledním místem, jak se mohou místní potkat,“ obhajuje Němčík státní podporu prodejen.
Pokud by se podle propočtů Coopu podporovaly jen nejohroženější obce do pěti set obyvatel, kterých je v zemi 2 991, zaplatil by stát 594 milionů ročně. Otázkou ovšem je, jak by měla taková podpora vypadat a kdo by na ni dosáhl.
Zatímco Juračka nechce o možnostech spekulovat, Coop navrhuje, aby stát podpořil krajské dotační programy na obchodní obslužnost venkova. Ty už v některých krajích a obcích fungují a peníze k malým prodejnám jdou. Situace je však jiná kraj od kraje.
Další možností jsou dotace vypsané například ministerstvem pro místní rozvoj na podporu obchodní obslužnosti či ministerstvem průmyslu a obchodu. „Základní podmínkou pro podání žádosti je, že v katastru žadatele soukromý subjekt neprovozuje činnost stejného charakteru. Žadatelem může být obec do tisíce obyvatel nebo dobrovolný svazek obcí,“ uvádí Veronika Vároši. Na podporu malých obcí do tří tisíc obyvatel v rámci Programu regionálního rozvoje je podle ní v roce 2019 vyčleněno přes 900 milionů korun.
Už nejen pro seniory a matky. Regionální potraviny CBA omlazují vzhled |
Situace je ale různorodá. V některých krajích mají vypsané dotace, někde to nepovažují za potřebné. Do první skupiny patří třeba Pardubický kraj nebo Vysočina, do druhé Moravskoslezský či Ústecký kraj.
Na Vysočině mohou obce od roku 2017 získat až 50 tisíc ročně na provoz své prodejny. „Letos bude podpořeno bezmála 250 prodejen, některé opakovaně,“ uvádí za kraj Luděk Hrůza z oddělení strategického plánování. Kromě limitu počtu obyvatel se dívají kvůli vyšší poptávce i na kritéria, jako je podíl obyvatel starších 65 let či vzdálenost nejbližší další prodejny.
Na severu se naopak obce musí spolehnout samy na sebe či na státní dotace. „V roce 2017 probíhalo mapování těchto potřeb a ukázalo se, že v našem kraji to není tak palčivý problém, proto zatím žádná systémová podpora nebyla zavedena,“ uvádí mluvčí Moravskoslezského kraje s tím, že jejich obce mají specifickou strukturu a většinou jsou poměrně hodně zalidněné.
Nikdo neví, kolik jich je
„Není účelem vzít nějaké peníze a dát je obchodům bez rozmyslu,“ uvádí David Hluštík z tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu. Prioritu vidí v obcích do 700 obyvatel, kde je podle něj z dostupných analýz nejvíce vidět, že tam ekonomika nefunguje.
Proti není ani Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, který zastupuje nejenom některé menší sítě, ale i velké zahraniční řetězce. „Určitě je dobře hledat cesty, jak na vesnicích zachovat prodejny s potravinami. Základní pomoc by měla přijít od státu, ale měli bychom hledat kreativní cesty,“ říká. Myslí tím třeba zapojení do programu Česká pošta Partner nebo využití často volných skladovacích prostor v prodejnách například na komunitní centrum.
Za problematické Prouza považuje to, že stát ani neví, kolik prodejen v Česku existuje. „Poslední oficiální data jsou z roku 1999, takže ani nelze vyhodnotit, kolik podpory je vůbec potřeba. Na místě řady zavřených malých prodejen se totiž obratem objeví zástupce neformálního vietnamského řetězce, který má nižší náklady, a je proto konkurenceschopnější,“ poukazuje
Otázkou je, zda by na podporu mohly dosáhnout vietnamské večerky, které často na vesnicích obsazují uvolněné prostory, a jak by se to líbilo zastáncům tradičního maloobchodu. Druhá věc je efektivita. „Když někde nefunguje byznys model Jednoty či Coopu, neznamená to, že nemůže fungovat jiný,“ poukazuje jeden z obchodníků.
Především ale není vůbec jasné, zda současná aktivita úředníků přinese nějaký výsledek. Podobný „záchranný“ tým totiž vznikl už před dvěma lety.
