Na kolik odhadujete svůj majetek?
Co se píše, je relativně správné. Naše rodina kontroluje majetek někde mezi dvaceti až třiceti miliardami korun, záleží na způsobu ocenění.
Vy však vystupujete jako nemajetný člověk. Kvůli rozvodu jste převedl svůj majetek na maminku?
Ne. Moje maminka byla vždy účastníkem finančního dění. Když se naši rodiče rozvedli v roce 1994, tak mi dali asi padesát milionů korun do začátku podnikání.
Jak mohli vydělat tolik peněz?
Měli úklidovou firmu, která dělala ve velkém dodávkový úklid do nemocnic i do státních úřadů. Už když jsem chodil do školy, tak měli dost peněz. A oba mi je přenechali, i když větší část mamka. Takže ratolestí podnikání jsem pak sice mával já, ale vždy to byly peníze rodiny. Nutnost rozlišit, zda je majetek maminky, nebo můj, vyvstal až u rozvodu. Musel jsem se ohradit s tím, že životní úroveň manželky sice rádi udržíme, ale přece se neprovdala za celou moji famílii.
Takže je možné, že až se rozvod uzavře, zase se začnete hlásit ke svému majetku?
Myslím, že ne. Necháme to tak, jak to bylo vždy. Právně má firmy moje maminka.
Tak to dřív asi nebylo. Každopádně jste firmu vybudoval.
No jasně. Je nesporné, že aktivně se byznysu moje maminka neúčastní. Ale peníze mi dali rodiče a prostě vsadili na dobrého koně. Nechápu, že se nad tím někdo vůbec pozastavuje.
Obvykle řídí rodinnou firmu ten, kdo má také největší podíl.
Ale já jsem jedináček. Jednou to stejně bude moje. A já opravdu podíl ve firmě nikdy nevlastnil, vždy byl napsaný na mámu. Chvíli jsem měl na účtu akcie Včely, protože banky nechtěly, abychom spojovali Včelu s CPI. Ale to byly jen repo operace a akcie Včely se pak vrátily zpět do CPI.
Musí vás ale štvát, že je v hledáčku médií jako miliardářka teď ona místo vás.
To je asi obrácená strana mince rodinného byznysu. Útočí na nás moje manželka, nijak mě rozvodové tahanice netěší, ale musíme je dohrát.
Říkal jste, že ve vaší rodině byly vždy peníze. Co vaši dělali před rokem 1989?
Můj tatínek je strojní inženýr a byl náměstkem oblastního podniku služeb. To byla komunistická centralizace pro všechna možná řemesla. Od zedníků po holiče. Tam se dostal také k úklidové službě, což byla oblast, kterou si hned v roce 1990 vzal pod svou firmu. Nikdy jsme se neměli špatně, vždy jsme měli velký dům v Brně.
Jaké byly zásadní zlomy v růstu vašeho majetku?
Kuponová privatizace. Na Slovensku jsme se převzetím mnoha investičních fondů dostali k obrovskému množství podniků a akcií. Ty jsme rozprodali, a dostali se tak k hotovosti, kterou tehdy nikdo neměl. Peníze jsme investovali do realit na českém trhu. To bylo někdy v letech 1995 až 1997, kdy byly nemovitosti ještě levné. Zbytek nárůstu už je jen zdražování realit, jejichž ceny se pomalu blíží západní Evropě. Z desítek milionů se staly stovky a ze stovek zase miliardy korun.
Jak jste se dostal k družstvu Včela?
Provedli jsme klasické nepřátelské převzetí, ale nutno zdůraznit, že jsme řádně vyplatili všechny členy. Drtivá většina z nich nám trhala za nabízené peníze ruce. Ti, kteří proti tomu protestovali, byli lidé, které jsme vyhodili ze sedla a zaujali jejich místa. Vše prošetřila policie i soudy. Dnes je Včela akciová společnost a je nesmyslné tvrdit, že byla vytunelována. Má dvakrát tolik majetku než před naším převzetím. Nezmizel z ní jediný dobrý dům.
Jenže místo tisícovek družstevníků vlastní Včelu vaše skupina.
Ano. Ale všichni družstevníci dostali zaplaceno.
U vašeho domu prý stály v době přebírání družstva fronty Romů, které jste koupili, aby pro vás hlasovali.
Ano. Tehdy tam fungoval systém, že každý člen měl jeden hlas. Takže bylo třeba masu dvou tisíc družstevníků přebít družstevníky, kteří nám byli nakloněni. Byl to vcelku prozíravý právní tah.
Koho to napadlo?
Vždy jsme měli kvalitní a inovativní právníky. Polovina naší firmy jsou právníci. Někdo nám projekt Včela prostě přinesl a dostal za něj zaplaceno.
Podle pamětníků jste byl hodně na peníze už v době raného mládí.
Nezapírám. V Jugoslávii jsem třeba sháněl levnější lyže Elan, které se tady daly dobře prodat. Do Bulharska na školní výlet jsme s sebou zase vzali nedostatkové kafe. Investovali jsme do obchodu 170 korun, chvíli to vypadalo na zisk kolem pětistovky, ale pak nás napálili místní veksláci. Místo leva nám prodali bezcenné řecké drachmy. Zbyla nám asi pětikoruna (smích).
Nechcete jim to "vrátit" a investovat do Rumunska či Bulharska?
Ne. Striktně se držíme Československa. Ještě je tady hodně příležitostí. Nehrneme se na Východ, chci mít klidný život.
Půlku CPI jste nedávno prodali. Rád zdůrazňujete, že vaši partneři jsou ze starých židovských rodin. Proč?
Je to prostě pravda. Našimi dlouhodobými partnery jsou dvě staré židovské rodiny z Británie.
Kdy jste se s nimi poprvé potkal? Někdy na konci devadesátých let v Londýně. Oni prostřednictvím našich společných známých projevili zájem investovat v Praze. Náš vztah je velmi korektní. Až překvapivě. Na to velké množství peněz, o něž ve vztahu jde, je mezi námi hrozně málo smluv.
To je překvapivé, že vám tak věří.
Ale oni se nezklamali. Vydělali a ještě vydělají neuvěřitelné množství peněz. Prostě nastoupili do vlaku, který jede správným směrem.
Proč jste je do toho vlaku pustili? Netřeba mít všechna vajíčka v jednom košíku. Byznys jsme chtěli diverzifikovat a jejich prostřednictvím se dostaneme na trhy západní Evropy. Třeba kancelářím v Londýně se nebráním. Investujeme do nich však rodinné peníze, ne peníze CPI. Jde o dlouhodobé nespekulativní investice, do nichž nás pustili na oplátku za to, že jsme je uvedli do Česka.
Proč realitní magnát, který staví na důvěře, obchoduje s lidmi? Čelil jste obvinění z kuplířství.
Nic takového jsem neudělal, od počátku to bylo absurdní obvinění a policie mé stíhání zastavila.
Kdo za obviněním stál?
Opravdu nevím.
Neříkejte, že máte mocného nepřítele a nevíte, kdo to je?
Jsem přesvědčený o tom, že jsem byl připravený na vydírání. Prostě mě chtěli zavřít, aby mi mohl někdo pomoci ven. Byla to akce někoho z policie, pod to se klidně podepíšu. Na druhou stranu mi to hodně pomohlo. Člověk sedí, kouká se do zdi a rekapituluje uplynulý život. Hodně jsem přemýšlel a vrátil se trochu jiný člověk. Klidnější...
Poctivější?
Já jsem nikdy nebyl nějaký podvodník. Ale zkuste takovou dobu koukat do zdi, změní vás to. Policejní mašinerie se prostě rozeběhla a chvíli trvalo, než se zastavila.
Jak dlouho jste byl ve vazbě?
Přesně padesát tři dní. Kdo tam nebyl, nepochopí. Den tam vždy trvá o pár hodin déle.
Jak vás "sebrali"? Odvedli si vás přímo z kanceláře?
To naštěstí ne. Zavolala mi nějaká sympatická policistka, zda bych nepřišel na výslech ve věci kamaráda fotografa. Když jsem přišel na Perštýn, tak mi v kanceláři sdělila, že se moje procesní postavení mění a ze svědka jsem obviněný. Prý jsem byl připraven napomáhat trestnému činu obchodování s lidmi. Hned mi sundali opasek a vytáhli tkaničky z bot a obstavili majetek. Obvinění mělo čtyři řádky, ale rovnou jsme jeli na domovní prohlídku.
Jak dlouho trvala domovní prohlídka?
Asi 36 hodin. Je to velký dům. Zabavili mi i veškeré zařízení, takže odtamtud odjelo asi pět kamionů věcí. Včetně dětské postýlky. Trval na tom státní zástupce. Pak mě dovezli na Pankrác.
Sám na cele?
Kdepak. Byla tam spousta zajímavých lidí. Ten neplatil daně, ten obchodoval s drogami. Můj případ se mezi nimi hrozně rychle rozkřikl. Ale všichni byli korektní.
Mezi tuzemskými miliardáři jste hodně "průkopník". Veřejně se řeší vaše vazba, veřejně se rozvádíte.
A co mám dělat? Zavřeli mě, abych se složil, píšou o mně, že jsem gauner. Tak to musím vydržet. Jsem jen rád, že ty moje dvě holky jsou tak malé, že si to ještě nemohou přečíst. Protože syn si o mně čte. Já teď žiju opravdu spokojený život, mám novou rodinu, dvě malé děti a můj syn z rozpadajícího se manželství žije se mnou.
Jak vypadá pracovní den realitního magnáta?
Vstávám v půl sedmé, dovezu syna do školy a jdu se podívat do práce, co je nového. Odpoledne ho zase vyzvednu a jsem už většinou doma. Schůzky po druhé hodině už nedělám, chci být s dětmi.
Setkáváte se s ostatními miliardáři? Třeba s Pavlem Tykačem?
Možná se pozdravíme někde v restauraci, ale byznysově ne. Dobře se znám pouze s lidmi z J&T. Patrik Tkáč (spolumajitel skupiny J&T, pozn. red.) je můj kamarád, kterého mám rád.
Máte tryskáč?
Ne. Když někam potřebuji, tak létám s ABS Jets. "Keď chceš mliečko, netreba kravu kupovať," říká se na Slovensku.
