EU + česko

Metodika Eurostatu dospěla při vyčíslení celého dluhu veřejných financí České republiky koncem roku 2003 k částce 956,2 miliardy korun. To znamená, že už letos by dluh veřejných financí České republiky měl dosáhnout první bilion korun. Podle údajů Ministerstva financí ČR vzrostl v minulém roce schodek veřejných financí o 134 miliard korun a přiblížil se tak půl bilionu korun.Aby to za pár let nebyl celý bilion, proto se musí realizovat reforma veřejných financí. První část již byla uskutečněna a v současné etapě se pracuje na její druhé části, jejímž obsahem je hlavně boj proti šedé ekonomice . Tak nám to alespoň líčí naše vládní kruhy . Minulý týden do tohoto tvrzení vznesl chaos Eurostat, tedy statistický úřad Evropské unie. Ten totiž vyčíslil loňský schodek českých veřejných financí na 328,5 miliardy korun. České ministerstvo financí se odvolává na to, že Eurostat má pro výpočet deficitu veřejných financí jinou metodiku. To je sice možné, ale otázkou nyní je (a to ministerstvo financí nezdůvodňuje), která metodika je správná. Metodika Eurostatu dospěla při vyčíslení celého dluhu veřejných financí České republiky koncem roku 2003 k částce 956,2 miliardy korun. To znamená, že už letos by dluh veřejných financí České republiky měl dosáhnout první bilion korun (a ne až za několik let v případě, že by nebyla realizována takzvaná reforma veřejných financí). Jak je to možné? V čem je rozdíl mezi metodikou Eurostatu a metodikou Ministerstva financí České republiky? Eurostat na rozdíl od ministerstva financí totiž nekompromisně započítává mezi dluhy veřejných financí i ztráty v České konsolidační agentuře a dluhy různých státních mimorozpočtových fondů. (Minulé i současná vláda tak nečiní). Do dluhů se promítly například záruky za úvěry, zejména Českých drah, které musí stát dříve, nebo později zaplatit. Celkový dluh českého státu tak již v současné době dosahuje asi 38 procent hodnoty hrubého domácího produktu. To už se přibližuje dluhu Argentiny z doby známé argen

Re:

Celkový dluh českého státu tak již v současné době dosahuje asi 38 procent hodnoty hrubého domácího produktu. To už se přibližuje dluhu Argentiny z doby známé argentinské krize, která připravila o úspory většinu obyvatelstva tohoto státu. Nikdo nemůže tvrdit, že tomu tak bude i u nás. Je to však velmi varující. Zejména proto, že současná vláda se to více méně snaží zakrýt. Proč? Nebylo by i pro její další existenci rozumnější zpřístupnit veřejnosti celou pravdu o stavu české ekonomiky a českých financí a na základě toho navrhnout konkrétní řešení celého problému? Bylo by to možná šokující , ale bylo by to poctivé a mohlo by to vést k reálnému řešení problémů. Zatím česká vláda činí něco zcela jiného, dalo by se říci, že činí pravý opak. Například převádí nedobytné pohledávky zdravotních pojišťoven na Českou konsolidační agenturu a tváří se, že se to státního rozpočtu netýká, a že je vše vyřešeno. Ve skutečnosti tomu tak není. Pouze se část dluhů státu dočasně zametá pod koberec . Celý problém českých veřejných financí a celé české ekonomiky je totiž v tom, že si vláda nepřipouští rozsah a hloubku ekonomické a finanční krize české společnosti. Snaží se to zakamuflovat alespoň na rok dva, aby po propadu v příštích poslaneckých volbách mohla prohlásit, že byla vše schopna řešit, a že to po volbách bude neschopnost příští vlády (ta se bude samozřejmě snažit vše připsat na účet minulé vládě). Je to již patnáct let známá hra na schovávanou , v jejímž základě je neschopnost přiznání, že podstata problému je v destruktivní politice transformace české ekonomiky na kapitalistický systém. Pro tuto politiku byla zvolena ta nejméně vhodná metoda, která i za cenu likvidace ekonomiky dala přednost vytvoření ekonomického, a tím i politického základu kapitalistického zřízení u nás. Nyní máme sklízet důsledky této politiky a je jedno, kolik zavinily vlády pravicové a kolik koaliční vlády sociální demokracie. Východisko je možné: zásadní změna dosavadní politiky.