Tomáš Vyhnálek, který shání peníze pro neziskovou organizaci Člověk v tísni založil před šesti lety e-shop Skutečnýdárek.cz, na kterém lze formou příspěvku na konkrétní věci darovat peníze na dobročinné účely. Peníze míří do Afghánistánu, Etiopie, Konga či Kambodži.
Jak se letos prodávají dárkové certifikáty na nákup koz, kuřat či na stavbu záchodů pro obdarované ve třetích zemích?
Zatím lámeme rekordy, prodeje jsou asi o čtvrtinu vyšší než loni. Zatím jsme prodali 19 965 certifikátů. K pětadvaceti druhům certifikátů jsme přidali dva nové.
Čím si to vysvětlujete?
Myslím, že zabrala kampaň se sloganem „Nedávejte voloviny, dejte aspoň osla.“ Snažili jsme se odlehčenou formou lidi navést k tomu, že když už potřetí nechtějí dávat ponožky anebo papuče, aby dali něco originálního a smysluplného. Tím nechci říct, že kupovat ponožky je špatné, zrovna dnes jsem pět párů koupil, protože je brácha potřebuje. Stává se, že sklouzáváme do toho, že dáváme dárky jen proto, že musíme něco dát a to je nešťastné a trápí to většinu z nás. Nabízíme tedy originální cestu, jak z dilematu vyklouznout a ještě navíc pomoci.
Kdo se stará o to, aby peníze skutečně dorazily tam, kam mají?
Dárky rozdávají moji kolegové na dvaceti pobočkách Člověka v tísni v zahraničí. Čas od času se tam jedu podívat, zdokumentovat to, natočit videa a přinést zprávu dárcům z Česka. Naposledy jsem se byl podívat v Kambodži, kde je využíván certifikát Bezpečný porod.
Před pěti lety, kdy jsme tam začínali, tamní porodnice neměly téměř žádné vybavení, netekla tam voda, nebyla elektřina, děti umíraly při porodu. Byla pro mě satisfakce na vlastní oči vidět, když tam díky našim nástrojům a školení zachránili čerstvě narozené miminko. Za pět let se ve sto porodnicích, ve kterých jsme pomohli s vybavením a školením, snížila úmrtnost matek o pětasedmdesát procent.
Jak se k obdarovaným dostanou zmíněné kozy a slepice?
Vždy všechno kupujeme na místě, nikdy se nestane, že bychom vozili kozy z Čech. Lokálním plemenům se v místě daří nejlíp.
Podle čeho dary rozdělujete mezi místní?
Není to tak, že přijedeme do nějaké vesnice, tam vyklopíme padesát koz z náklaďáku a odjedeme. Kozy jsou očkované, lidem dáváme školení, jak se o konkrétní zvířata co nejlépe starat. V Etiopii jsme například rozdávali kozy ženám ve velmi chudých vesnických oblastech. Většinou jde o vdovy - když manžel zemře, jsou na tom opravdu hodně špatně. Vytipovali jsme asi padesátku žen a každá dostala tři kozy. Vytipování dělají naši pracovníci, kteří rodiny navštěvují, a také pracujeme s místní komunitou. Ptáme se starosty nebo rady starších, kdo je na tom nejhůř. Zmapujeme to, ověříme situaci v rodině a pak přijdeme s darem.
Čím ti lidé darovaná zvířata živí?
Vždy místním dáváme to, co je pro ně nejlepší - co umějí nejlépe obhospodařit, co je tam přirozené, pro která je tam potrava. Například v Kambodži se tradičně chovají kuřata a v Etiopii například kozy. Každý rok vydáváme závěrečnou zprávu, co se ve které zemi rozdalo - kozy, sazenice stromků a tak dále.
Nejste ale jediná neziskovka, která tímto způsobem daruje, například sdružení Arnika má certifikáty na záchranu alejí či rostlin.
To je pravda, je toho čím dál víc. Vím, že například organizace M.O.S.T. dělá něco podobného se zaměřením na pomoc pro Tibet.
