Jak se co dělá
Sledovat další díly na iDNES.tvRoztavená sklovina ve sklářské vaně má teplotu 1 500 stupňů Celsia, ukazují počítače v klimatizovaném velíně. Přítomní si zde mohou vyndat špunty z uší, které jinak v provozu nosí neustále – cinkání skla je ohlušující.
Fotogalerie |
V závodě společnosti O-I Czech Republic v Dubí na Teplicku se každý den vyrobí dva miliony skleněných obalů, což je zhruba 235 tun skla. Všechny tři výrobní linky jsou vytížené 24 hodin denně – tavicí vana se nezastaví po celou dobu její životnosti, která je zhruba 15 let.
Roztavené sklo z ní vytéká třemi kanály, ocelové nůžky odstřihávají kapky skla správné váhy. Ty padají o patro níž, kde je tlak vzduchu natvaruje do formy při teplotě zhruba 1 100 stupňů, následuje pokovení za horka pro zvýšení pevnosti, a po ochlazení v chladicí peci i studený postřik proti poškrábání. Od horké kapky po zabalení hotových výrobků na paletu to trvá dvě hodiny.
Boom odstartovali farmáři
Dnes sjíždějí z linek lahve na víno a zavařovací sklenice. „Dva tři roky zpátky začalo být sklo jako obal velmi populární – začali s tím malovýrobci potravin a farmáři, ale zájem mají i velké firmy, pivovarské koncerny. Poptávka v Evropě aktuálně převyšuje nabídku,“ říká Jaroslav Holán, obchodní ředitel O-I pro Česko, Slovensko a Rakousko. Americký nadnárodní gigant O-I v Dubí vyrábí obaly z čirého skla, ve svém druhém českém závodě v Novém Sedle na Karlovarsku pak dělá sklo barevné – především pivní a vinné lahve.
Podle Holána měli loni vinaři v celé Evropě dobrou úrodu a nemají víno do čeho plnit – vedle obvyklých olivově zelených lahví tak nepohrdnou ani hnědými. Navíc roste konzumace vína dovezeného z jiných kontinentů, které se lahvuje v evropských přístavech. V Česku připisuje ředitel zvýšenou poptávku po pivních lahvích tomu, že po zavedení zákazu kouření a EET Češi nakupují víc piva v lahvích a pijí doma.
KVÍZ: Co znamená BRKO, ZEVO a TAP? Otestujte se, kolik víte o odpadu |
„Všichni výrobci musí reagovat na obrovskou poptávku po skleněných obalech. Náš mateřský Vetropack holding má v plánu stavbu nové továrny v Itálii,“ potvrzuje „skelnou horečku“ Boris Sluka, ředitel Vetropacku Moravia Glass, druhé největší sklárny na obalové sklo u nás.
Ne každého zájemce dokáže sklárna kapacitně uspokojit – přednost zpravidla dostávají dlouhodobí zákazníci. „Čekací doba na linku je velmi dlouhá, přestavba na nový výrobek je finančně náročná a pro výrobce, kteří požadují menší počet lahví, se nevyplatí,“ dodává Sluka. Menší série se tak dělají v malých sklárnách.
V konkurenčním Dubí například přestavují linky na výrobu nového výrobku každý den – je třeba upravit váhu skleněné kapky, vyměnit formy a také přenastavit kontrolní přístroje. Velcí zákazníci si nechávají své lahve vyrábět i několikrát ročně, aby nemuseli objemnou celoroční zásobu držet na skladě.
Popularitu skleněných obalů přiživuje také lepší dobrá ekonomická situace v Evropě, kdy spotřebitelé více utrácejí za dražší výrobky. „Výjimečné potraviny a nápoje patří do skla. Výrobci hledají originální obal se specifickým designem, ať se jedná o různé ovocné delikatesy, přírodní čaje, likéry, exkluzivní vína, nebo minerální vody,“ uvádí k tomu Sluka.
Na víc použití, ale těžší
Co se týká nahrazování například plastu sklem u velkoobjemově prodávaných potravin, zůstávají velcí a zavedení výrobci a jejich odběratelé skeptičtí. „Žádné systematické nahrazování na trhu prozatím neprobíhá. Je třeba brát v úvahu minimálně energetickou náročnost výroby či vyšší dopravní náklady – skleněné obaly jsou podstatně těžší,“ říká mluvčí Lidlu, druhého největšího maloobchodního řetězce u nás, Zuzana Holá.
„Sklo udrží nápoje déle sycené než plast, je odolnější a umožňuje opakované plnění. Jeho nevýhodou je hmotnost a s tím související vyšší emise CO2 při přepravě,“ říká Kateřina Kozlová, mluvčí české Coca-Coly. Konkrétně s vratným sklem jsou spojeny vedle dopravních a logistických nákladů také náklady na mytí a sanitaci skla a nutnost kontroly obalů kvůli poškození. Ekologičnost skla je tak nejednoznačná.
Sklo je nicméně surovina, kterou lze v plné míře recyklovat. Podle obalové společnosti Ekokom se Čechům daří vytřídit z odpadu do barevných popelnic až 77 procent obalového skla. Ani to ale zdejším sklářům nestačí, musí se dovážet.
Střepy jsou velmi žádané zboží – na jejich roztavení se spotřebuje méně energie než na křemík ve sklářském písku. Konkrétně v Dubí tvoří takzvanou sklářskou vsázku z 54 procent střepy, z toho pětina pochází z odpadu ze zdejší výroby. Do skla dále patří bílý sklářský písek, vápenec a soda.
