Evropská směrnice nám ukládá, aby se do patnácti let 65 procent komunálního odpadu recyklovalo. Je to uskutečnitelné?
Je to výzva, ale je to možné. Některé země, jako Německo, Francie, Nizozemsko, toho docílí před rokem 2035, další, jako Bulharsko, Rumunsko, Kypr, budou mít potíže. Česko je někde uprostřed. Musí se udělat politické rozhodnutí a také změnit mentalita lidí. Ekologie bude pro mladší generaci důležitější než pro jejich prarodiče.
Expert na odpady
|
Bude však nějaký výrobce například recyklát z plastového odpadu chtít? Je s ním tolik práce, že bývá dražší než panenská, tedy původní surovina.
Záleží na tom, o jakém polymeru se bavíme. Z PET lahve a HDPE lahve od šamponu či od mléka umíme dělat polymer dobré kvality a levněji než panenský. U jiných polymerů jako polystyren a jogurtové kelímky je recyklát pořád ještě dražší. Záleží také na ceně ropy – když stojí barel nad 70 dolarů, tak recyklát bude významně levnější, když je pod 50 dolarů, nebudeme konkurenceschopní. Zákazníkům v Evropě záleží u obalu z recyklátu na třech věcech: aby byl v potravinové kvalitě, dále aby byl vytříděn a zrecyklován v jejich zemi spíš než v Bangladéši či v Indii. A v neposlední řadě se dívají na cenu – jsou nakloněni recyklovaným materiálům, jen pokud nejsou dražší než ty původní.
Mluví se hlavně o plastovém odpadu, ale představuje plast skutečně hlavní problém?
Na váhu jde jen o velmi malé množství – asi jedno procento komunálního odpadu v Evropě. Mluví se o něm hodně, protože má u veřejnosti špatnou image a končí v oceánech. Ve skutečnosti 80 procent plastu, který končí v oceánu, pochází pouze ze šesti zemí v jihovýchodní Asii – Číny, Indie, Indonésie, Filipín, Vietnamu a Thajska. Nejde o evropský problém, ale z hlediska vnímání veřejnosti ano, protože oceán patří všem. Je to vidět na Středozemním moři, když někdo na africké straně hodí plastovou láhev do vody, jde o problém Francie, Itálie, Řecka. Nelze to kontrolovat v rámci jedné země. Plast v oceánu není biologicky odbouratelný a navíc se rozpadá na neviditelné mikroplasty, které končí na našem talíři. Do roku 2050, možná i dřív, bude váha plastu v oceánu vyšší než váha ryb.
Jak pomůže, když budeme plast pracně třídit a recyklovat v EU, když znečištění pochází z asijských zemí?
Musíme se postarat o vlastní odpad a pomoci místním autoritám v jihovýchodní Asii udělat to samé – soukromými nebo veřejnými dotacemi. Suez například připravuje výstavbu recyklačního závodu s místním partnerem v Thajsku. V řadě zemí neexistuje svoz odpadu. Tamní populace na odpadové služby nemá peníze. Když budete mluvit s Afričany nebo s Indy o ochraně životního prostředí, řeknou vám, že nejprve je třeba nakrmit populaci a ekologické problémy řešit později. Ne každá země se může vyvíjet stejnou rychlostí.
KVÍZ: Co znamená BRKO, ZEVO a TAP? Otestujte se, kolik víte o odpadu |
Je Evropa jediná, kde se recyklací vážně zabýváme?
Evropa je pionýrem v cirkulární ekonomice, ale podobnou cestou jdou i další země. Předchozí pětiletka v Číně byla první, kde byla ochrana životního prostředí zmíněna jako priorita. V současné pětiletce se už dostala na stejnou úroveň jako rozvoj ekonomiky. Nepřejí si, aby další rozvoj probíhal na úkor ničení životního prostředí. Nejpomaleji se v tomto směru vyvíjí Spojené státy americké. Není tam politická vůle chránit životní prostředí na úrovni státu. Jen pár měst jako New York City, San Francisco, myslí dopředu. Většině amerických států je to lhostejné, zajímají je pouze levná řešení.
Nová evropská směrnice také zakazuje používání jednorázových plastů. Měly by podle vás být regulovány i další druhy plastů, třeba obaly?
Ano. Pokud necháme výrobce, aby sami volili obal, vyberou nejlevnější, nejlehčí a ne nutně ten, který se dobře recykluje. Nemůžeme čekat, zda se to za pár let samo zlepší. Velké firmy – Danone, Nestlé, Coca-Cola, Pepsi – mají sice dobrovolné iniciativy, ale to nestačí. Směrnice zakazuje jen zlomek plastových výrobků, jako kávové kelímky, brčka, jednorázové plastové tašky. To je důležité z pohledu image a komunikace, ale z pohledu objemu odpadu jde o drobné, asi o jedno procento plastového odpadu. Nicméně lidé si díky tomu uvědomí, kde všude by mohli nahradit v běžném životě jednorázové plasty – třeba když si dělají piknik.
Ve Vsetíně má vzniknout spalovna na místě současné plynové kotelny.
Tato směrnice též ukládá přidávat do plastů povinně recyklát. Jaký to bude mít efekt na trh?
To je nesmírně důležité – na výrobu plastových obalů se bude muset používat plastový recyklát z odpadu. U PET to bude 25 procent do roku 2025 a u všech druhů plastů 30 procent do roku 2030. Díky takto vyvolané poptávce po plastovém recyklátu budeme schopni rychleji rozvinout v Evropě recyklační průmysl. Už dnes třídíme mnohem víc odpadu, než zvládneme zrecyklovat. V minulých deseti letech se jako druhotná surovina vyvážel recyklát ve velkém do Asie – byla po něm velká poptávka v Číně, Indii.
Spekulovalo se, že plasty používali jako palivo v elektrárnách a teplárnách. Máte o tom ověřené informace?
Nakupují to za peníze, nedávalo by smysl, aby to pálili. Přepracovali plastový odpad do zboží, které zpět prodávali do Evropy. Například krabice pro zásilky z e-shopů už se nedělají z biomasy, devadesát procent použitého kartonu je z recyklovaného papíru. Kupcem číslo jedna vytříděného papíru a plastu byla Čína, u kovů Indie.
Proč takovou příležitost nevyužili evropští byznysmeni, když na recyklaci dokázali vydělávat čínští podnikatelé navzdory zvýšeným nákladům na opravu sem a tam?
V Evropě se pro to nenašli zákazníci. Ubývá tu výrobců skla, výrobců kovů – jsou v Rusku, Turecku, Indii. Největší problém je s papírem, protože evropské papírny, které se nacházejí především ve Skandinávii a ve Španělsku, vytříděné množství nejsou schopny zužitkovat. Čínská vláda předloni rozhodla o omezení dovozu druhotných surovin. Chce materiál získávat v první řadě doma a donutit lokální úřady rozvinout svoz, třídění a recyklaci.
Co když poptávka po recyklátu v Evropě neporoste tak rychle jako objem vytříděného odpadu?
Skončí to v zařízení pro energetické využití odpadu, zjednodušeně ve spalovně. I na nejlepší třídicí lince na světě máte v průměru 25 procent zbytků – ne všechno, co se vhodí do popelnice na tříděný odpad, se zrecykluje. Jsou to různé drobné úlomky plastů, papíru, dřeva... nemají ekonomickou hodnotu, protože se nedají dobře zpracovat. Spalovna produkuje vedle elektřiny také páru a teplo pro lokální využití. Zčásti tak dojde k odklonu od uhelných a plynových zdrojů energie a podpoří to změnu energetického mixu.
Ani v Česku se ne vždy daří dosáhnout stoprocentního svozu odpadu.
Kolik bude potřeba spaloven?
Kdybychom měli dosáhnout recyklace 65 procent komunálního i průmyslového odpadu do roku 2035 a snížit skládkování na 10 procent, tak bychom museli mít v Evropě spalovny o roční kapacitě 142 milionů tun. Současná kapacita je 101 milionů. Z toho vyplývá, že nově postavených velkých spaloven o kapacitě 400 tisíc tun ročně bychom potřebovali v Evropě sto. Pokud budeme víc třídit a nevznikne dost kapacit pro recyklaci a pro spálení zbytků, nevyužitý odpad půjde na skládku. V zemích, kde je spalování výrazně dražší než skládkování, se vznik spaloven neobejde bez podpory. Aktuálně se na evropské úrovni rozhoduje, zda se budou smět z evropských dotací financovat vedle recyklačních zařízení i spalovny.
Chystá se Suez postavit v Česku spalovnu?
Byli jsme osloveni ke spolupráci na výstavbě spalovny, protože Suez má zkušenost z provozu 55 spaloven v Evropě. Zároveň nás některé energetické společnosti požádaly, abychom pro ně připravili alternativní palivo.
Když začne klesat objem skládkovaného odpadu, co bude s firmami, které žijí především ze skládek?
Mohou ještě chvíli vydělávat na skládkování a doufat, že změna půjde pomalu, anebo se přizpůsobit. To dělá Suez – snižuje co nejrychleji angažovanost ve skládkování a investuje do nových zařízení. Tak postupujeme v areálu skládek v Němčicích nad Hanou nebo v Rapotíně – máme tam několik technologií na třídění odpadů a jejich materiálové a biologické využití. Například v Němčicích využíváme energii z metanu jímaného ze skládky. Pomáhá v provozu recyklační linky na plasty, kde z odpadních fólií vyrábíme peletky pro další využití.
Komunální odpad tvoří v Česku menší část odpadu, většinu tvoří průmyslový odpad. Daří se ho recyklovat, nebo se skládkuje?
Když dáte na stranu stavební a demoliční odpad, zejména beton, tak množství odpadu z průmyslu a podnikání je v Evropě v průměru dvakrát větší než komunální odpad. V Česku, což je průmyslová země, jde o 3,5 milionu tun komunálního versus 8,5 milionu průmyslového. Průmyslový odpad bohužel také končí většinou na skládkách nebo bez dalšího využití. Vedle současného odpadového balíčku tak EU bude muset řešit i tento problém. V roce 2022 by se na to měla připravit studie. Ceny za skládkování průmyslového odpadu se budou muset zvyšovat postupně, abychom nevyhnali průmyslové podniky jinam – do Afriky, Turecka, na Ukrajinu, do Ruska.
Třídit plastové lahve se vyplácí. Je to kvalitní materiál, ze kterého firmy vyrábějí další výrobky:
23. března 2019 |
