Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPodle něj jsou rovné důchody nejpravděpodobnějším scénářem podoby českého penzijního systému v době za zhruba třicet let. A jak si je má veřejnost představit? Podle Vladimíra Bezděka k nim beztak směřujeme už v této chvíli.
„Český důchodový systém patří mezi nejrovnostářštější ve vyspělém světě,“ míní ekonom. „A to už v tomto okamžiku. A rozpětí výše vyplácených penzí kolem průměrného důchodu se bude v budoucnu víc a víc zužovat.“
Náš systém je rovnostářský
„Už dnes není rozpětí kdovíjak široké. Systém už je teď velmi rovnostářský, redistributivní. To rozpětí kolem průměrného důchodu je velmi malé. 80 procent vyplácených starobních důchodů je v tomto rozmezí: průměrný důchod a plus – mínus 20 procent. V tomto rozpětí je osm penzí z deseti,“ říká expert.
„A to bude pokračovat, a to s ohledem na demografický vývoj, s tím, že v souvislosti se stárnutím populace poteče do systému stále méně peněz, a přitom bude na tyto peníze stále více natažených rukou,“ pokračuje Bezděk.
„Velmi pravděpodobně žádná vláda nebude chtít dopustit to, aby nemalá část budoucích penzistů, a to za 20, 30 nebo 40 let byla v důchodu pod nějakým prahem sociální chudoby. A proto mi jako nejpravděpodobnější scénář vychází ten, že systém bude postupně krůček po krůčku mířit k rovnému důchodu,“ vysvětluje ekonom.
A jak by „rovný důchod“ mohl reálně v praxi fungovat? „Buď to může být fixně určená hranice vyjádřená v korunách, anebo to může být hranice definovaná jako nějaká procentní relace průměrné mzdy nebo něčeho takového. Tedy aby se v zásadě nemusela každý rok upravovat fixní částka a aby se v nějaké relaci vyvíjela výše důchodu.“
Rovný důchod a demotivace
S tím reálně hrozí to, že pro občany, kteří vydělávají více a tím i více do důchodového systému přispívají, bude tento systém demotivující. Nedostanou z něj tolik, kolik do něj vkládají. „Jistě, tato demotivace nebo neférovost zde být může. Na druhou stranu, jak jsem už řekl, to funguje i dnes.“
„Jestli někdo celý život vydělává, a tím i platí pojistné z úrovně třeba trojnásobku průměrné mzdy, neznamená to, že má o 300 procent vyšší důchod. Má jej vyšší pouze o desítky procent. Už dnes je náš systém velmi nedistributivní a já jen očekávám, že tyto tendence se budou spíše prohlubovat.“
Důchodový věk? Připravme se psychicky na dlouhou kariéru, říká ekonom |
Podle Vladimíra Bezděka je proto důležité, aby byl správně nastaven třetí důchodový pilíř. Tedy dobrovolné spoření občanů, které může lidem s vyššími příjmy, kteří si budou mimo státní systém ukládat peníze, zajistit finančně nezávislé stáří.
„V souvislosti s třetím dobrovolným pilířem, to znamená s penzijním spořením, se musí poupravit finanční motivace, kterou poskytuje stát občanům, ať už v podobě příspěvku, nebo v podobě daňových odečtů. Tedy poupravit motivaci tak, aby v konečném důsledku čerpání dávky nešlo o jednorázové inkaso, tedy jednorázové vyrovnání,“ myslí si ekonom.
Nevybírejte pojištění najednou
Jde tedy o to, aby si lidé nevybrali na začátku důchodu celou naspořenou částku najednou. „Bylo by dobré, aby po nějakou definovanou dobu, řekl bych, minimálně 10 nebo lépe 15 let, byly naspořené peníze čerpány v podobě měsíční anuity.“
„Pro zjednodušení. Kdyby tam měl každý v průměru milion korun, půjde o desetiletou anuitu, tak vám v průměru na každý rok připadá 100 tisíc korun. Rok má 12 měsíců, takže by to mohlo v dnešních cenách být přilepšení k důchodu o 8 300 korun,“ vysvětluje Bezděk.
Ten se v Rozstřelu vyjádřil i k navrhovanému zvýšení věku pro odchod do důchodu. Podle něj to bude v budoucnu nezbytné. Zvyšovat věk pro odchod do penze budou podle něj i ostatní vyspělé země.
Nerudová: Čeká nás i reforma třetího důchodového pilíře, teď je nevýhodný |
„Pokud se zaměříme na západ od našich hranic a vezmeme v úvahu to, že za 30 let se v Česku bude odcházet do důchodu v 68 letech, tak tento věk bude naprosto běžný v celé západní Evropě,“ říká ekonom. Podle něj to v některých zemích takto funguje už dnes, i když na dobrovolné bázi. Například ve Švédsku je možně jít do důchodu sice dříve, ale reálně lidé chodí do penze mnohem později, protože je to pro ně výhodné a jde o jejich dobrovolné rozhodnutí.
Francouzi musejí pracovat 40 let na důchod
V kontrastu s tím se zdá atypická situace ve Francii, kde lidé masově protestují proti tomu, aby se zvýšil věk odchodu do penze z 62 na 64 let. „Předně, za posledních sedm let si nevybavím rok, kdy by kvůli nějakému tématu v ulicích Paříže nebo v jiných francouzských městech nehořela auta.“
„Ale je tu i jiná věc,“ objasňuje Bezděk. „Vedle věku je totiž důležitý i počet odpracovaných let, za která je do systému placeno pojištění. No a ve Francii, aby vám vznikl nárok na důchod, musíte mít odpracováno 40 let. V Česku míříme k 35 letům.“
„Navíc v ČR je u starších ročníků do doby pojištění, do odpracovaných let, započítávána i část doby, kdy byli občané nezaměstnaní nebo kdy studovali. Na rozdíl od Francie,“ uzavírá Vladimír Bezděk s tím, že proto nelze situaci v Česku a ve Francii tak jednoduše porovnávat.
Jak by tedy měla vypadat účinná důchodová reforma? Co říká ekonom na diskuse o nultém pilíři? A měl by se znovu zavést povinný druhý pilíř? I na to odpovídal Vladimír Bezděk v Rozstřelu.
