Zákaz by se měl týkat vybraných jednorázových plastových výrobků včetně těch z bioplastu a též všech výrobků z oxo-rozložitelných plastů. Konkrétně by mělo jít o plastové vatové, tyčinky, plastové příbory, talíře, brčka, míchátka, tyčky k balónkům a nádoby na potraviny a kelímky z expandovaného polystyrenu.
Zákon převádí do české legislativy evropskou směrnici, kromě zmíněných výrobků nebudou moci být uváděny na trh nádoby na potraviny a nápoje a kelímky z expandovaného polystyrenu. Oxo-rozložitelné plasty obsahují přísady, které prostřednictvím oxidace rozkládají plast na mikroplasty. Ne však beze zbytku, neboť mikročásti se pak stávají součástí potravinového řetězce živočichů.
„Oxo-rozložitelné plasty se ukázaly jako slepá ulička, neboť se jejich mikročástečky stejně dostávají do potravinového řetězce. Zatím není jasné, jaký vliv to může mít na lidské zdraví,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec.
Podle odhadů ministerstva se v Česku ročně prodá zhruba 300 milionů plastových brček, 20 milionů talířů, 60 milionů příborů, 40 milionů nádob na jídlo a 40 milionů kelímků z expandovaného polystyrenu.
V Česku podle Brabce dobře zafungovala ekonomická motivace spotřebitelů u plastových tašek, které jsou povinně zpoplatněné od roku 2018. „Jejich spotřeba klesla během půl roku o 80 procent. Zvažujeme zpoplatnění některých jednorázových obalů s plastem jako jednu z variant snížení jejich spotřeby,“ podotýká ministr.
Co bude od příštího roku zakázané
Jde o zákaz uvádění na trh, nicméně v maloobchodě bude možný doprodej zásob do 30. června 2022 |
Podle něj se ale například u mikrotenových sáčků nebo krabiček na lahůdky bude těžko hledat náhrada, která by vyhovovala hygienickým požadavkům nebo která by nepřišla zákazníka draho.
Zákon zavádí i další povinnosti a požadavky pro výrobce. Od července 2024 budou muset mít nádoby na nápoje z plastu či kompozitních materiálů do objemu tří litrů připevněný uzávěr nebo víčko k nádobě. Týká se to i tetrapakových obalů na mléko nebo džusy.
Zároveň se členské státy EU dříve dohodly, že do roku 2029 by mělo být recyklováno devět desetin plastových láhví. Do roku 2025 se budou muset takové láhve vyrábět alespoň se čtvrtinovým použitím recyklovaného plastu, do roku 2030 by měl tento podíl vzrůst na 30 procent.
Každý plast musí být označen
V druhé polovině příštího roku by měla podle návrhu začít platit povinnost informovat spotřebitele, že výrobek je vyroben z plastu a jak s ním zacházet ve chvíli, kdy se stane odpadem. Značení nebude vyžadováno u obalů s povrchem menším než deset centimetrů čtverečních.
Nařízení se bude týkat hygienických vložek, tamponů a jejich aplikátorů, vlhčených ubrousků, tabákových výrobků s filtry či nápojových kelímků. Evropská komise podle Brabce vydá pokyny pro jednotnou podobu značení, dosud se tak ale nestalo.
Výrobci budou také povinni působit na změnu chování uživatelů. Snížit spotřeba by se měla u nádob na potraviny či nápojových kelímků. Konkrétní cíle zatím Evropská komise nestanovila, od roku 2023 budou ale členské státy muset hlásit množství spotřebovaných výrobků.
Zákon dále zavádí povinnost výrobcům finančně se podílet na úklidu odpadů prostřednictvím smluv s obcemi a také podílet se na jejich nákladech na úklid odpadu odloženého mimo určená místa.
Pro producenty tabákových výrobků bude povinnost platit od roku 2023, vlhčených ubrousků nebo balonků se to bude týkat o rok později. Už nyní se rozšířená odpovědnost výrobce vztahuje třeba na nádoby na potraviny nebo nápoje o obsahu do tří litrů, nápojové kelímky či lehké plastové tašky.
Německo zakáže jednorázové plasty. Brčka, míchátka i tyčky na balonky |
Výrobci budou muset od července 2021 také informovat spotřebitele o dostupnosti alternativ a recyklaci výrobků i o tom, jak správně nakládat s odpady. Týkat se to bude nádob na potraviny a nápoje do tří litrů, sáčků a obalů na potraviny k okamžité spotřebě, nápojových kelímků, plastových tašek, vlhčených ubrousků, tabákových výrobků s filtry nebo hygienických vložek a tamponů.
Kontrolovat dodržování povinností daných zákonem by podle návrhu ministerstva měly Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, krajské hygienické stanice či Česká inspekce životního prostředí.
Výrobky by se do Evropy neměly dostat ani ze zemí mimo EU. „Zboží kontrolují celníci a zboží, které bude na našem území zakázané, nemohou pustit na trh,“ říká závěrem Jan Maršák, ředitel odboru odpadů na ministerstvu životního prostředí, který návrh připravoval.
