Jak jste se vlastně do soutěže, ve které budete na začátku prosince zastupovat v Bruselu ČR, dostal?
Stalo se to tak, že jsme skrze Asociaci soukromého zemědělství, kde jsme členy, dostali zprávu, že pod záštitou europoslankyně (Michaely) Šojdrové se bude konat další ročník. Ale já se už hlásil loni, i když nakonec vybrala porota někoho jiného, tak jsem na Evropský kongres mladých zemědělců, v rámci kterého se soutěž uskutečňuje, jel. Loni také ještě nebyl dokončený přímo náš projekt Fravebot (Fruit and Vegetable Robot), se kterým tam letos budu soutěžit.
Stroj mezi rajčaty vidí víc než farmář, na farmě v Brně testují robota Frantu |
Mladých zemědělců pod 40 let je v EU zhruba 11 procent. Vnímáte podporu ze strany státu, potažmo Unie?
Je pravda, že je nás málo. Nějaká dotační podpora pro mladé existuje, ale naše farma ji nikdy nečerpala. Tím, že jsme rodinná farma, tak sice u nás dochází k mezigeneračnímu předávání, ale těch provozních a byrokratických věcí je strašně moc. Tím, že čerpáme jiné dotace, je to neskutečně komplikované. Protože jsou čerpané na osobu mého otce (Josefa Sklenáře), je v nich třeba pětiletá udržitelnost a ve chvíli, kdyby se měnil vlastník farmy, tak by to bylo velmi složité.
My jsme v rámci dotačních parametrů těsně už ve střední velikosti podniku, takže se na nás vztahují třeba monitorovací zprávy, jako bychom měli tisíce hektarů. Ta neskutečná byrokracie může být i jedním z důvodů, proč se potomkům zemědělců nechce pokračovat. Je to už víc o papírování než o čase, který člověk může strávit na poli.
Farma RáječekZaložili ji Matějovi rodiče Iveta a Josef, sídlí nedaleko Brna. Funguje od roku 1997, ročně se na ní vypěstuje kolem pěti milionů salátů a 500 tun rajčat, nyní nově také kolem 100 tun jahod z hektarového skleníku. |
Ale ta podpora je zvlášť pro mladé a pro mladé začínající, že? To se stále nevyplatí?
Farma se samozřejmě dá založit, stačí na to živnostenský list, ale když se na to dívám, tak to doopravdy nedává smysl. Objem podpory, ten jednorázový pro začínající mladé, je kolem dvou milionů korun. Nejde o to, že by to bylo moc málo peněz, ale je to prostě hrozně byrokraticky složité, a proto nechceme farmu dělit jenom kvůli dotaci.
Dokážete si představit, že v zemědělství budete pracovat celý svůj život?
Já si to nedovedu představit jinak. Asi se hodně budeme točit okolo mezigenerační výměny, rodiče vybudovali něco, v čem nyní funguji a má to nějakou dynamiku. Mám plány, jakým způsobem směřovat k tomu, kde mě to zajímá a baví. A mám obrovské štěstí, že rodiče vybudovali farmu, do které nebylo problém se zapojit.
Mohl byste víc popsat projekt Fravebota?
Je to robotická platforma, vlastně traktor, který může dělat různé činnosti podle toho, co na sobě má. Vznikl tak, že majitel firmy Fravebot pracoval dříve v automotive a vlastně nyní převádí automatizaci z jiného oboru do zemědělství. My jsme nikdy nebyli agrární země, spíš historicky průmyslová. A teď tu máme skvělé lidi, kteří umějí pracovat v průmyslu a najednou to, co jsme v rámci zemědělství zaspali, můžeme poměrně rychle dohnat. Fravebota vyvíjíme, aby byl přínosný ve skleníkovém zpracování, hráli jsme si s tím, že robotická ramena umějí trhat jahody. Nyní je ve finální fázi, jezdí po skleníku, fotí a sbírá obrazová data rostlin, pomocí kterých poté vyhodnocuje zdravotní stav rostlin. Umí zjistit, zda je rostlina napadena škůdci nebo chorobou, umí rozpoznat zralost. Odhadne, kdy by mělo dojít ke sklizni.
Takže vám šetří práci.
Je to hodně o monitoringu, je to vlastně prodloužená ruka agronoma, dává přesně informaci, co se mezi rajčaty děje. Normálně bych tam musel jít a zkontrolovat několik set rostlin. Ale robot je schopen jet a za den zkontrolovat 30 tisíc rostlin a umí jasně rozpoznat problémy, případně je i vyřešit. Sice sám nedokáže fyzicky odstřihnout list, ale může to nahlásit obsluze. To má pak samozřejmě i velký vliv na snižování množství pesticidů, které už je i tak při skleníkovém pěstování nízké. Máme také menší spotřebu vody a hnojiv, vstupy využíváme s větší efektivitou.
Loni jste kvůli drahé energii museli zkrátit sezonu, takže jste nepěstovali od února, ale až od března. Jak to vidíte letos?
U nás se musí přitápět, jak byla energetická krize, tak jsme vysadili rajčata až v březnu. Přitápěli jsme, ale minimálně. A letos šly ceny plynu sice ne na ty původní, ale do nějaké normy, takže budeme vysazovat jako dřív. Ta krize udělala i hodně ve výzkumu, jak se dá přispět k udržení teplot ventilací, a učili jsme se, jak se dá pěstovat za menšího vytápění.
Vy ale musíte zahřívat skleník, i kdybyste tam nic nepěstovali.
Ano, kvůli vodě, protože jsou tam rozvody dělané vodou, musí se to temperovat na jeden nebo dva stupně. Ale když jde jenom o nezámrznou temperaci, tak ty náklady nejsou tak šílené.
