Společně se dvěma uniformovanými nádražáky mimo službu, kteří si k němu přisedli, do sebe klopí jednoho panáka za druhým. Po každém frťanu z plastového pohárku se s animální chutí zakousne do vyuzeného špeku a nabízí ho i ostatním pijanům. Za dvouhodinovou jízdu mají půllitrovou lahev vodky prázdnou a opilého "Jelcina" musí ostatní držet, aby se nevymotal ven o stanici dříve.
Podobných skupinek, které se s vodkou "neupejpají", sedí ve vlaku více. Liší se jen tím, jestli lihovinu zakusují podle ruského zvyku sušenkami, nebo zapíjejí džusem.
Vodka v Rusku stále zůstává alkoholickým nápojem číslo jedna.
Právě z ní ruská populace čerpá svoji hlavní dávku čistého alkoholu. Ale už může cítit v zádech pivní dech svého pronásledovatele. Pivo se stává v Rusku čím dál populárnější a každý rok se jeho spotřeba zvyšuje, zatímco konzumace vodky po rapidním nárůstu v devadesátých letech přešlapuje na místě.
Tyto statistiky se však musí brát s rezervou, protože nezahrnují samohonku, kterou si Rusové ve velkém vyrábějí podomáckou. Se statistickými čísly by samohonka pořádně zamávala, podle některých odhadů totiž tvoří až polovinu nabídky lihovin na ruském trhu.
Vytloukání vodky pivem
Pivo (ale i víno) získává v Rusku rychle na oblibě. V devadesátých letech vzniklo v zemi mnoho nových pivovarů a otevřely se dveře pro import známých zahraničních značek. Perspektivnost tamního trhu přilákala i naše výrobce, které nelze v pivní nabídce ruských obchodů přehlédnout. Zvláště Velkopopovický kozel a Staropramen se mezi Rusy těší velké popularitě.
Popíjení piva se stalo módou hlavně pro mladou generaci. Jeho konzumace také není doménou mužů jako v případě vodky, ale s lahví piva, která jako by se stala estetickým doplňkem, korzuje v ulicích i mnoho mladých Rusek.
Mnozí doufají, že se pivo s relativně nízkým obsahem alkoholu stane "lékem" na ruský národní alkoholismus, který má na svědomí vysoká koncentrace lihu ve vodce, a že ho Rusové začnou upřednostňovat před vodkou.
Pivo však nemá v Rusku pověst alkoholického nápoje, ale spíše jakési lepší chmelové "limonády", u které si člověk může dobře popovídat s kamarády. Ale když už se má něco slavit, tak jedině s vodkou.
Vodka je ruský fenomén, tekutý "lék" na zapomnění, který v decilitrech nasávají jak vzdělanci, tak ignoranti. Na hlavu podle různých odhadů připadá 16 až 26 litrů vodky ročně.
Vodková vášeň kosí Rusy po tisících. Podle Světové zdravotní organizace stojí tato čirá tekutina v pozadí 33 procent všech úmrtí na území Ruské federace, přes 40 tisíc lidí ročně zemře na otravu po požití nekvalitní, pokoutně vyrobené pálenky. Také za většinu smrtelných dopravních nehod (kolem 30 tisíc obětí ročně) může nadměrná spotřeba alkoholu.
S vodkou nezatočil ani Ivan Hrozný
Ale přesvědčit Rusy, aby přestali pít, je neproveditelný úkol. Přitom až do patnáctého století se vodka, na jejíž "původní recept" si vedle Rusů dělají nárok také Poláci, používala výhradně k léčivým účelům.
O pár desetiletí později už car Ivan Hrozný povolil její konzumaci jen o určitých svátcích a v jiné dny musel opilec několik dní střízlivět ve vězení. Přesto se pilo dál.
V dalších stoletích lidé "řešili" svoje problémy pomocí destilátu čím dál častěji a nic s tím nedokázali udělat ani carové, ani bolševici. Po pádu komunismu a následných prudkých společenských změnách však spotřeba vodky vyrazila do hrozivých výšin.
Mezi ruskými muži se bez ní obejdou jen opravdové výjimky. Stavební inženýr Sergej ze severského Kotlasu se považuje za svátečního pijana. "Myslíš si, že piji hodně," říká mi, když už podesáté odmítám plechový hrníček s pořádnou dávkou kořalky a on ho s nechápavým vrtěním hlavy vyprázdní za mě. "V práci nikdy nepiji, ale teď mám volno. Tak si můžu dovolit se trochu uvolnit," vykládá už s hodně zauzlovaným jazykem.
Co pro takového Rusa jako Sergej znamená "trochu se uvolnit"? Sám vypít za pár hodin půllitr vodky a obsah alkoholu v krvi "rozředit" dvěma "lahváči" piva. Vždyť přece pivo není alkohol. Alespoň v Rusku.
