Odboroví předáci si na výplaty nemohou stěžovat

P r a h a - Odborový předák, to již není dělník v umaštěných montérkách, který se po práci převlékne do postaršího obleku a bez nároku na odměnu, jen za párek a pivo, obráží jednu schůzi za druhou. Novodobí odboroví bossové jsou vesměs profesionálové a ve velké většině firem mají zajištěn velmi slušný životní komfort. Kromě základního platu často pobírají vysoké odměny za členství v dozorčích radách mateřských firem.

ZJISTIT MZDY VELKÝCH BOSSŮ NENÍ JEDNODUCHÉ

Mzdy odborářů, vyplácené z členských příspěvků, se ve větších podnicích blíží k platům zástupců středního managementu.
"Mám asi tak dvojnásobek průměrné mzdy v podniku," přiznává jako jeden z mála předák z automobilky Daewoo-Avia Miroslav Kosina. Ta činí kolem třinácti tisíc korun.
Podobná je situace v plzeňské Škodě. "Předsedové v menších závodech mají měsíčně kolem dvaceti tisíc korun, ve velkých výrobách je to ještě více. Kolik má předseda celopodnikové organizace, to ale nevím, kdo z odborářů ale chce, ten se na to může zeptat," říká odborový předák jedné z menších škodováckých dceřiných společností. Šéf odborů celého plzeňského koncernu Jindřich Brabec rozhovor na podobné téma odmítá vést: "Kolik mám peněz, říkat nebudu." Platy odborových předáků zůstávají velkou neznámou často i pro řadové odboráře a zaměstnance. "To já opravdu netuším, kolik berou, no asi tak jako mistři," říká jeden ze zaměstnanců pražského ČKD.
"Já nevím, jaká je průměrná mzda odborových předáků v podnicích, nikde se to nevykazuje," přidává se sám předseda odborové komory Richard Falbr.
Podobně se odpovědím vyhýbá většina odborových předáků.
Utajeny tak zůstávají zejména údaje o mzdách šéfů jednotlivých svazů i odborové centrály.
"Řekněme, že předsedové malých svazů mají měsíčně tak okolo dvaceti tisíc korun, u větších to bude více," odpovídá jako jediný z předáků alespoň zčásti ochotně místopředseda ČMKOS Milan Štěch.

KŘESLO V DOZORČÍ RADĚ SE ODBORÁŘŮM VYPLÁCÍ

Kromě základních platů si však mnoho odborářů přijde na další slušné peníze. Ve většině firem jsou předáci zároveň členy dozorčích rad, kde zastupují zájmy zaměstnanců. Ačkoli odborová centrála podle tvrzení svého předsedy Richarda Falbra doporučila již v roce 1994 odborářům, aby veškeré požitky z členství ve statutárních orgánech odevzdávali do odborových pokladniček, málokde se tak děje.
"Tahle otázka není na místě," odpovídá na dotaz, zda si ponechává odměny za členství v dozorčí radě podniku předák plzeňské Škody Jindřich Brabec. Jeho kolega z mladoboleslavské automobilky Jaroslav Povšík se tolik nevykrucuje. "Ano, jsme za odbory v dozorčí radě firmy tři a tantiémy ani další odměny neodevzdáváme. Rozhodně ale není pravda, že za jedno zasedání dozorčí rady je u nás šedesát tisíc korun, ve skutečnosti je to mnohem méně. Já své odměny vždy hlásím odborové pokladně a přihlíží se k nim při tvorbě mého platu," říká Povšík.
Na kolik si v průměru mohou odboráři ve statutárních orgánech společností přijít? Podle studie zlínské agentury Trexima loni na odměnách členové dozorčích rad vydělali v průměru 63 tisíc korun. "Ne v každé firmě ale zastupuje zaměstnance v dozorčí radě odborář. Například v Komerční bance je jejich zástupcem podnikatel Antonín Koláček," upozorňuje Falbr. V dozorčí radě Chemapolu pak sedí za zaměstnance někdejší šéf firmy Václav Junek.
Raritou mezi odboráři je šéf organizace v Plzeňském Prazdroji Bohumír Matas. Při podepisování letošní kolektivní smlouvy byl oblečen lépe než generální ředitel podniku, dovolenou trávil v Dominikánské republice a například před třemi lety se účastnil dražby korunky královny krásy při finále soutěže Miss. "Můj měsíční plat je 13 800 korun," říká. Kromě předsednického křesla zná však i druhou stranu mince - je totiž jednatelem firmy, která se zabývá poradenskou činností, a je i členem dozorčí rady prvoligového fotbalového klubu FC Viktoria Plzeň. "To víte, abych mohl dražit tu korunku, tak si někde vydělat musím. Dělám dvanáct i víc hodin denně," říká Bohumír Matas.

JINÁ SITUACE BÝVÁ V MALÝCH PODNICÍCH

Opakem odborářů z velkých podniků jsou předáci v malých firmách zhruba do stovky zaměstnanců. Odborovou práci dělají ve volném čase a zadarmo.
"Donedávna jsem byl uvolněným členem odborů, teď ale jdu znovu pracovat a budu dělat práci pro odborovou organizaci ve volném čase. Lidí v závodu ubývá a členské příspěvky už šly jen na můj plat," uvádí Jaroslav Votava, odborový předák v teplickém závodu Krušnohorských strojíren. "Jako technik si vydělám devět tisíc měsíčně, to o tři a půl tisíce méně, než kolik mi platila organizace. Nedá se nic dělat," dodává Votava.