Jen velmi málo zaměstnanců přivítá nový rok s jistotou, že se zvýší jejich životní úroveň. Hospodářská recese totiž dopadá na většinu podniků, a snižuje tak šanci na výraznější růst mezd. První signály o uzavřených kolektivních smlouvách, které z podniků přicházejí, hovoří většinou o osmi- až desetiprocentním růstu - pokud se splní vysoká inflační očekávání odborů, budou platy v reálném vyjádření stagnovat, jinak se mírně zvýší.
RECESE UTLUMUJE POŽADAVKY ODBORŮ
I přesto však jsou čísla vyšší, než by si představoval Mezinárodní měnový fond. Ten ve své poslední zprávě doporučil České republice v příštím roce růst nominálních mezd o sedm procent. S dosavadním vývojem však může být spokojen ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla. „Situace je vážná a doporučili jsme odborům, aby jednaly o udržení reálných mezd. Reálnému propadu platů chceme zabránit,“ uvedl po včerejším jednání tripartity Špidla. Odboráři si problémy uvědomují a na rozdíl od minulých let přicházejí s méně radikálními požadavky. Jiří Uhlíř, šéf největšího Odborového svazu Kovo, k tomu říká: „Víme, že ekonomická situace většiny zaměstnavatelů je velmi zlá. V podnicích, které mají problémy, se budeme snažit pouze zabránit poklesu reálných mezd. V úspěšných firmách by měl být růst mezd svázán s produktivitou práce.“ Udržení reálných mezd znamená, že se zvýšením platu dorovná růst spotřebitelských cen, tedy inflace. Odboráři a ekonomové ji však odhadují odlišně. Zatímco centrální banka, s jejíž prognózou většina podniků pracuje, počítá pro příští rok s inflací v intervalu šest až sedm procent, odbory hovoří o deseti procentech. Na tomto čísle stavějí i své mzdové požadavky. Růst mezd je velmi citlivou otázkou. Pokud by totiž byl neúměrně vysoký a neodpovídal například vývoji produktivity práce, zesílily by inflační tlaky. To by ovšem přimělo centrální banku ke zvýšení úrokových sazeb a firmám by se prodražily úvěry.
ZDRŽENLIVĚJŠÍ NEŽ STÁT JSOU SOUKROMÉ PODNIKY
Zatímco většina soukromých i polostátních podniků drží růsty mezd při zemi, o státní sféře se to říct nedá. Na drahách už spatřila světlo světa kolektivní smlouva o růstu nominálních mezd o jedenáct procent. Růst tarifních platů o sedmnáct procent pak zaručil kabinet státním zaměstnancům. Například u Českých drah odborníci upozorňují, že tento mzdový růst neodpovídá špatným ekonomickým výsledkům tohoto ztrátového státního podniku. „V současné ekonomické situaci je to přece jen mnoho,“ říká hlavní ekonom Bank Austria Pavel Sobíšek. S takovým růstem navíc nepřicházejí ani ziskové společnosti jako SPT Telecom či elektrárenská společnost ČEZ, kde se platy zvýší asi o deset procent. Stejným tempem se napřesrok zvýší například i platy v Moravskoslezské vagónce Studénka - tato dceřiná firma ČKD má však vážné finanční problémy a kvůli nim požádala minulý týden o vstup do vládního programu záchrany průmyslu.
FIRMY POKRAČUJÍ V PROPOUŠTĚNÍ
Firmy mohou často zachovat či zvýšit reálné mzdy díky tomu, že propouštějí. Tato situace je například v ČEZ, Škodě Plzeň či Třineckých železárnách. Mluvčí této třinecké společnosti Bohdana Horáčková říká: „V rámci kolektivní smlouvy jednáme o růstu mezd shodném s inflací. Celkový objem mezd však zůstane stejný. Budeme proto muset propustit tisíc lidí.“ Ze Soudkova impéria Škoda Plzeň odejdou napřesrok tři tisíce zaměstnanců.
ÚSPĚŠNÉ SPOLEČNOSTI NABÍZEJÍ NEJVÍCE
Kromě růstu mezd se řada podniků snaží svým zaměstnancům v rámci finančních možností nabídnout další výhody. I přes ekonomické potíže podniky často vyplácejí třinácté a čtrnácté platy. Tyto výhody jsou samozřejmě nejrozsáhlejší v úspěšných podnicích, většinou se silným zahraničním kapitálem v zádech. V těchto firmách se také přirozeně nejvíce zvýší mzdy. To je třeba případ otrokovického Barumu Continental, kde se podle personálního ředitele Karla Ježíka zvýší mzdy o 12 procent. „Bez manažerských platů se nyní průměrný plat ve firmě pohybuje kolem osmnácti tisíc korun. Nárůst mezd si můžeme dovolit, odpovídá to zvýšení produktivity práce,“ poznamenal Ježík.
22. prosince 1998
