Snad dvacítku poutačů jsem minul. Znáte to, než najdete díru do hypermarketu, musíte ho často objet celý zvenčí i uvnitř při nákupu. Starý fungující trik, aby vás přiměli koupit věci, které nepotřebujete.
A pak mě to praštilo do očí. Poutač u informací, kde se mají prácechtiví lidé hlásit, křičel: „Omlouváme se, v tuto chvíli pro vás nemáme žádnou pracovní nabídku.“
Bum. Skladníci a pokladní v hypermarketu už nejsou potřeba. Jedna z nejhůře placených (sedmdesát osmdesát korun na hodinu jsou částky pro brigádníky v Praze), nejrizikovějších (hmotná zodpovědnost za zboží a pokladnu) a fyzicky nejnáročnějších prací (kolik tun zboží asi přesunete ve směnách během 364 dní v roce, kdy je otevřeno) není k dostání.
A to píšu o hypermarketu v metropoli, kde je stále nízká nezaměstnanost a kvůli letitému nezájmu o podobnou práci sedí za pokladnami celý svět.
Práce je vzácná
Téměř jakákoliv práce je teď skutečně velmi vzácná a několik nejbližších let to tak zůstane. Žádné zázračné modré či oranžové řešení, které přiměje firmy v Česku nepropouštět a nabírat, totiž neexistuje. To „moje“ obchodní centrum je od počátku špatně navržené – postavené na těžko přístupném místě, bez auta se nachodíte.
V dobách hojnosti tam chodilo také málo lidí. Je téměř jisté, že po vypršení nájemních smluv centrum skončí a ty stovky pracovních míst zaniknou. Nezmění na tom nic žádná dotace pracovních míst, žádná změna pracovních zákonů ani veřejné zakázky a vyšší sociální dávky.
Programy stran s tím mnoho nesvedou
Nápady z dílny ODS směřující k snadnějšímu nabírání a propouštění jsou z dlouhodobějšího pohledu prospěšné (pro všechny) a pod většinu z nich by se asi podepsal kdokoliv, kdo někdy ve své pozici zaměstnance přijímal či propouštěl. Čarodějné výroky o nově vytvořených místech však berte s rezervou – spočítat je věrohodně nelze, což autoři čestně přiznávají ve svých materiálech.
Nabírat či propouštět zaměstnance je ekonomické rozhodnutí a žádné dočasné pobídky to nemohou příliš ovlivnit. To platí i o nápadech z opačné strany politiky, kde se mluví o ještě větších státních zakázkách a hladových zdech.
Problém je, že do podobných projektů je nutné sypat čím dál víc peněz, aby měly viditelný vliv. Přece jen od dob Karla IV. potřeba manuální a nekvalifikované práce i na stavbách neustále klesá a řada hladových zdí (zakázek, u kterých se marně ptáte, proboha proč?) už vzniká.
Německo, náš největší partner, opět ztrácí dech a podniky i s méně zaměstnanci jedou pod svými možnostmi. Nečekejte proto žádné zázraky, ať zleva či zprava.
