Propad ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku o 4,2 procenta meziročně nečekal asi nikdo. I ve stejný den, tedy v pátek 12. února, zveřejněná Zpráva o inflaci, kterou vydává ČNB, předpokládala zcela jiný vývoj: propad oproti konci roku 2008 jen 2,7 procenta a více než dvouprocentní růst v prvním pololetí letoška.
Jenže analytici a jejich matematické modely míní a život bývá někde jinde. V podnikatelském sektoru se něco děje. Že automobilky budou omezovat výrobu, se jistě dalo čekat, když vlády šrotovným vystřílely koupěschopnou poptávku na dva roky dopředu.
Ale nárůst české nezaměstnanosti k deseti procentům rozhodně není jen důsledkem šrotovacího jojo efektu, kdy se po umělém natažení poptávky odbyt drasticky sníží. Firmy prostě dokončují adaptaci na nové podmínky.
Po krizi bude řadu let na trhu potřeba nejen méně aut, televizorů, ledniček, ale i kancelářských budov či oněch nenáviděných skladovacích hal podél dálnic, soustruhů i vysokých pecí. A podnikatelé to samozřejmě berou na vědomí. Tahle adaptace je nezbytná a je základem budoucí prosperity a zdravého, rovnovážného růstu.
Rozpočet počítá s nereálně optimistickými příjmy
Jenže také generuje krátkodobě nepříjemné problémy. Například se jasně ukazuje, že naplánované příjmy letošního rozpočtu jsou pojaty asi příliš optimisticky, byť ministr Janota vycházel z poměrně konzervativních odhadů. Ani ty se však nyní nenaplňují. Naopak předpoklad, že letos se udrží míra nezaměstnanosti na 8,5 procenta, je evidentně mimo.
A to se projevuje především na vývoji příjmů ze sociálního pojištění, které je zdaleka nejvyšší příjmovou položkou státního rozpočtu. Výběr poklesl v lednu meziročně o deset a půl procenta, přestože celoročně rozpočet počítá s růstem o pět a půl procenta. Nedobře vypadají i výnosy firemních daní a daní zaměstnanců.
Naopak ve výdajích nám to pořád pěkně žije. A nebudou to zjevně jen dávky pro nezaměstnané. Nebo stovky milionů na zalepení silnic a dálnic po letošní opravdu hodně nákladné zimě. Dramatický vývoj kolem Řecka a dalších předlužených zemí vede ke zvyšování nákladů na obsluhu státního sluhu, s čímž také nikdo nepočítal, a hospodaření státu to může ovlivnit v rozsahu minimálně několika miliard korun.
Rozpočet potřebuje úspory, další výdaje přivolají průšvih
Poněkud překvapivé je v této souvislosti mlčení Bohuslava Sobotky, který exministru Kalouskovi tak rád vyčítá, že před rokem nerevidoval rozpočet a způsobil tak nejvyšší schodek v dějinách Česka. Nyní nelze vyloučit, že by v případě naplnění sice černých, ale nikoli zcela nereálných scénářů mohl být tento rekord letos překonán - a Sobotka nic.
Žádné přepracování rozpočtu do úspornější varianty nepožaduje a naopak navrhuje další a další výdaje na sekeru. Samozřejmě že mu nelze upřít ani snahu o navýšení příjmů prostřednictvím vyšších daní a pojistného, což daňového poplatníka od politika, který si pořídil bydlení z příjmů zcela osvobozených od daně, jistě potěší.
Ale v době, kdy Financial Times píší, že investice do amerických státních dluhopisů jsou bezpečné asi jako Pearl Harbor v roce 1941, to je trochu málo. Do zadělání si na pořádný malér, do něhož se Česko dostane, když se nedokáže udržet ani v mezích nepříliš úsporného státního rozpočtu, to není daleko.
