V Poslanecké sněmovně už delší dobu leží novela insolvenčního zákona, která budí kontroverze a vášnivé debaty odborníků i zákonodárců. Rozprava však míjí lidi, kterých se případná změna bude ve skutečnosti týkat. Proto redakce iDNES.cz přináší příběhy čtyř lidí, kteří se s oddlužením v nedávné době, ať už z jedné či z druhé strany, setkali.
Začínáme příběhem dvou dlužnic, které až do loňska potíže se splácením nikdy neměly. Na ně v úterý naváže příběh dvou věřitelů, kteří naopak doufají, že se dočkají alespoň části svých peněz.
Příběh první Byznys, který náhle zmizel
„Do budoucna už neplánuji nic s ohledem na svůj věk,“ krčí rameny Drahomíra Kopečná, majitelka firmy CZ Deko System, která ještě před rokem vyráběla a montovala výstavní stánky pro české i zahraniční firmy v Evropě. “Všichni naši velcí klienti říkají, že výstavy a veletrhy budou ještě dva roky zavřené. Za dva roky už mi bude osmašedesát. Sice mi práce chybí, nejsem zvyklá vysedávat doma, ale nedá se nic dělat,“dodává.
Stánky od CZ Deko System mohli míjet návštěvníci ostravského mítinku atletů Zlatá tretra. Pro tenisové soutěže Davis Cup a Fed Cup společnost stavěla hlavně tribuny. Na loňský rok měla Kopečná nasmlouvané zakázky v Stuttgartu, Madridu nebo Frankfurtu nad Mohanem
Ještě v únoru její zaměstnanci vyrazili do Berlína. Kopečná s nimi nejela kvůli operaci kyčle, avšak situaci za hranicemi sledovala. První telefonát se zaměstnanci v Berlíně ji uklidnil, organizátoři je pustili na výstaviště, stolaři a elektrikáři se mohli dát do práce. Ještě ten samý den večer však Kopečné volali zpátky se špatnými zprávami. Výstava se ruší, balíme a jedeme domů, vyslechla si majitelka firmy.
„Měla jsem tam několik dodávek i osobních aut, v hotelu zarezervováno dvanáct pokojů. Hotel nám peníze nevrátil, ani za vyrobené stánky jsme nic nedostali,“ popisuje Kopečná. Zrušil se i veletrh ve Frankfurtu nad Mohanem, kam měla firma odjet hned po akci v Berlíně. „Jenom na těch dvou výstavách jsem za hotely a cestu utratila 90 tisíc,“ říká Kopečná. „A to nepočítám výrobu a zaměstnance,“ dodává.
Předčasný konec
Výdaje za materiál na konstrukci stánků, za osvětlení a elektroniku už se rovněž nevrátily a ve vzduchu visela předtucha, že situace jen tak nepomine. Účetní firmy měla podnik přihlásit do jednoho z prvních programů COVID, avšak ten byl po pár minutách vyčerpaný. „Když jsem potom žádala v bance o půjčku, tak mi bylo řečeno, že pro ně nejsme momentálně perspektivní,“ uvádí Kopečná.
Počet nových exekucí znovu klesl. Meziročně o čtvrtinu, uvádí exekutoři |
Z minulých let měla majitelka firmy dvě malé půjčky, které si brala ve chvíli, kdy se někteří klienti neměli k placení proběhlých zakázek a kdy zároveň potřebovala peníze na zakázky nové. Nikdy si však nepůjčila víc než půl milionu korun.
Pandemie na začátku března dorazila do Česka, výstavy a veletrhy se odmlčely úplně. Z finančního polštáře každý měsíc ubývalo, Kopečná se proto rozhodla prodat nákladní auta, a to tak, že výrazně pod cenou. „Tři dodávky jsem prodala za 350 tisíc,“ uvádí majitelka.
Vyplatila zaměstnance, rozvázala s nimi pracovní poměr a v září roku 2020 oslovila advokátní kancelář Abivia – Mgr. Martin Ludvík s tím, že by ráda vstoupila do oddlužení. Splátky dvou zmíněných půjček přestala Kopečná platit v listopadu a nyní dluh činí zhruba 650 tisíc korun. Čeká se na rozhodnutí insolvenčního soudu, zdali bude moct firma vstoupit do úpadku. S ohledem na to, že se i její bývalí zaměstnanci rozutekli k jiným činnostem se paní Kopečná k podnikání už nejspíš nikdy nevrátí.
Příběh druhý Samoživitelka v potížích
„Práci poptávám neustále, odpovídám na inzerované nabídky, ale nikdo se neozývá. Fabriky jsou přecpané a ve většině případů chtějí jen chlapy. Já zase potřebuji jen ranní směny, abych mohla být odpoledne se synem,“ říká Romana Šamajová, svobodná matka sedmiletého dítěte z Havířova.
Epidemie drtí samoživitele. Třetina nemá na kvalitní jídlo, hromadí dluhy |
Do chvíle, než v České republice začal řádit koronavirus, pracovala jako servírka. Toto povolání sice nepředstavuje zlatý důl, pro Šamajovou ale bylo výhodné. „Jako servírka jsem kdykoli mohla zavolat šéfové s tím, že jsem v ten den nesehnala hlídání, a ona i kolegyně mi vyšly vstříc. Syna jsem si navíc do práce občas mohla vzít. On si tam psal úkoly a já ho měla pod dohledem. Kromě zkráceného úvazku tvořily velkou část mých příjmů dýška,“ vyjmenovává výhody svého povolání.
Kvůli koronaviru sice výpověď nedostala, avšak v rámci programu Antivirus dostává jen zhruba pět tisíc korun měsíčně – příliš málo na to, aby pravidelně platila nájem a dluhy, které si nese s sebou z dřívějška. V tomto ohledu celý problém začal před třemi lety, když se rozvedla a odstěhovala od bývalého manžela. Se čtyřletým synem se ocitla v prázdném nevybaveném bytě a hlavou jí proběhla myšlenka, jak dál.
Vzpomínka na Kanárské ostrovy
„Vzala jsem si půjčku, protože jsem neměla jiné východisko, nebo jsem si to alespoň myslela. Chtěla jsem kvůli malému zařídit byt, koupit základní věci. Potom si člověk vezme druhou půjčku a myslí si, že tím zalepí tu první a už to jede. Úplně zbytečně jsem se do toho zamotala s ohledem na to, že jsem si nikdy předtím žádné půjčky nebrala,“ přiznává Šamajová.
V současné době její dluhy činí 400 tisíc korun. Do začátku pandemie se jí díky flexibilní práci v restauraci dařilo vše splácet, s úderem covidu se však situace začala zhoršovat. Proto se rozhodla vstoupit do oddlužení. Nyní čeká na rozhodnutí soudu a stále hledá práci.
Situace se však komplikuje tím, jak se opět zavřely školy i pro prvňáky a druháky, tedy i pro jejího sedmiletého syna. Počítač Šamajová nemá a přes mobilní telefon se jí do online výuky nepodařilo dostat.
Těžký boj samoživitelek: zápasí s časem a existenčními obavami |
„Dohodli jsme se s paní učitelkou, že mi úkoly bude posílat, má to tak více rodičů. Na online výuce prý bylo jen sedm dětí z jejich třídy. Chodili jsme si proto pro sešity, naštěstí máme super učitelku,“ popisuje Šamajová s tím, že to tak bude dělat i teď vzhledem k tomu, že se výuka i těch nejmenších školáků opět přesouvá do online prostoru.
„Bývalý manžel mi dává alimenty, a když něco malý potřebuje, tak mu to koupí. V tomto ohledu je úžasný. Zároveň ale pracuje na šachtě jako horník v čtyřsměnném provozu, takže s hlídáním moc pomáhat nemůže,“ uvádí Šamajová. V myšlenkách se často vrací do doby před devíti lety, kdy bydlela a pracovala na Kanárských ostrovech.
„Nechápu, jak to tady v Česku může svobodná matka zvládat, protože já to nezvládám. Na Kanárských ostrovech jsem jako pokojská měla plat 1 500 eur a za nájem nádherného bytu jsem dávala nějakých 500 eur. Bylo tam zkrátka stokrát líp než tady,“ dodává. A jak vidí budoucnost? „Pořád se modlím, že se restaurace zase otevřou a budu mít klid.“
Dlužníci a věřiteléČlánek je součástí dvoudílné série věnované problémům dlužníků i věřitelů. Na úvodní díl úterý naváže text s příběhy věřitelů, kteří se nemohou dostat ke svým penězům. |
