Podle ekonomky v Česku neustále dokola v rámci hospodářské politiky neděláme nic jiného, než že reformujeme už reformované veřejné finance. „Pro mě je nejhorší, že to nikomu ani nevadí. Hospodářskou politiku jsme za nějakých 30 let degradovali skutečně na nějaké hodně hloupé účetnictví.“
Podle ní je navrhovaný konsolidační balíček pomyslným pestrým pelmelem. „Přijde mi, že každá z těch pěti koaličních stran si tam dala něco svého. Jako by za tím byly různé handly typu: my chceme tohle a vy nám ustoupíte v tomhle.“
Jako by za dluh mohli mimozemšťané
Nejhorší na tom podle ekonomky je, že chybí analýza, kde se vzaly strukturální deficity. „Bez ohledu na hospodářský vývoj ekonomika sama generuje každoroční deficit kolem 250 miliard korun. A nezaznamenala jsem debaty, jestli to spadlo odněkud z nebe, nebo to k nám přivezli mimozemšťané.“
Příčina je přitom podle ní jasná. „V minulém volebním období i strany dnešní vládní koalice hlasovaly pro řadu opatření na příjmové straně a systematicky snižovaly daňové inkaso bez ohledu na budoucí vývoj. A to není jen zrušení superhrubé mzdy a nahrazení sazbou neúnosnou pro české veřejné finance. Příkladem může být zrušení daně z nabytí nemovitosti během pandemie ve stavu legislativní nouze.“
„Co má tato daň co do činění s covidem? A kdyby to třeba někdo chtěl hájit, tak se ptám: ukažte mi analýzu, jak zrušení této daně, což činí o 20 miliard nižší příjem rozpočtu, prospělo bytové výstavbě a dostupnosti bydlení. Tu bych opravdu chtěla vidět,“ ptá se Švihlíková.
„A takhle bych mohla pokračovat: třeba naprostý nesmysl – stravenkový paušál, který poškodil rozpočet a mimochodem i hospody. Dále zpětné vratky daně, pak kombinace zrušené superhrubé mzdy a k tomu slevy na poplatníka. Prostě neskutečný amatérismus. A Fialova vláda v tom pokračuje,“ navazuje ekonomka.
Odliv zisků do ciziny
„Vždyť i nadále oslabují příjmovou stranu. Vážně může někdo říct, že zrušení EET nebude mít rozpočtový dopad? To se asi vyskytuje v nějakém jiném vesmíru. A třešničkou na dortu je rušení finančních úřadů. Od ministra financí bych naopak čekala zlepšení výběru daní, jestliže se daňové inkaso nevyvíjí dobře. A to se tedy opravdu nevyvíjí.“
V Rozstřelu pak Ilona Švihlíková hovořila o dvou možnostech, které by mohly veřejným financím výrazně pomoci. Prvním je její dlouhodobé téma – odliv zisků z české ekonomiky.
„Máme oficiální čísla, která eviduje Česká národní banka. Je to dlouhodobý strukturální problém české ekonomiky, která by byla velmi bohatá, kdyby tyto zdroje neodcházely pryč. Bavíme se o odlivu dividend v rámci nadnárodních firem. Ty u nás většinou dosahují velmi zajímavé ziskovosti. Od roku 2006 se obrátil poměr mezi odlivem zisků a reinvesticemi ze strany těchto firem. Od té doby vidíme odliv peněz, který je dlouhodobě pro českou ekonomiku nesmírně významný,“ konstatuje Švihlíková.
Podle ní jde například o velké banky, nadnárodní korporace či obchodní řetězce. „Udělat proti tomu můžete to, že více než tyto korporace podpoříte české firmy, zmenšíte vliv těchto nadnárodních společností v české ekonomice. Ale nejdůležitější je, aby se zvyšovaly mzdy v naší ekonomice. Když se budou zvyšovat mzdy, bude to pro ně znamenat menší prostor pro odliv zisků.“
Dalších až 500 miliard
„Tlak na mzdy tady musí být. My se bez toho nehneme z místa. U nás je enormně velký rozdíl mezi mzdovou úrovní a úrovní našeho hrubého domácího produktu, tedy mezi naší ekonomickou výkonností a mezi platy. Prostě jsme pro ně stále levná pracovní síla. A řada politiků to pořád bere jako něco normálního nebo dokonce zdravého. Setkala jsem se i s názorem, že máme být pyšní na to, že generujeme zisk třeba pro Die Erste (která vlastní Českou spořitelnu). Že je hezké, že je živíme,“ uvádí ekonomka.
KOMENTÁŘ: Zbytečně se topíme v detailech. Jak odvrátit destrukci ekonomiky? |
„A potom je tu další problém,“ míní Švihlíková. „Skrývá se v šedé zóně a příliš se o něm nehovoří. Je to otázka zneužívání vnitrofiremních cen a zejména vazeb mezi matkou a dcerou. A to je druhý kanál, kdy se vytahují zdroje z českých dceřiných firem. Děje se to v neskutečné míře. Příklad: matka účtuje dceři drahé nájemné v budově, kterou sama vlastní. Účtuje jí za konzultace, poradenství. Vše se schová za software, což je velmi oblíbená položka.“
„A takto dochází k vytahování peněz z českých dceřiných společností do ciziny, odhadem je to v rozsahu 300–500 miliard ročně. Tady je skutečně potřeba, aby se do toho velmi intenzivně obula finanční správa a na tyto věci se zaměřila,“ upozorňuje ekonomka.
Chvála pana Timmermanse
Podle Švihlíkové ale na české politické scéně chybí v takto zásadních věcech pro domácí ekonomiku odvaha. „Když se na naši politiku podíváte důkladně, je tu stále velká obava z toho, že by se na nás ze zahraničí někdo rozzlobil. Třicet let je tady zvykem usilovně plnit zahraniční zájmy a nikoliv ty domácí.“
„Jedna z mých dlouhodobých hypotéz je, že periferní ekonomika vytváří periferní politiku. Oni si tedy řeknou: proč bych měl jít do konfliktu s nějakým mocným aktérem? Bohužel je to na rovinu zbabělost,“ míní ekonomka.
„Prostě máte politiky, kteří mají nějakou vizi, jdou za ní a nevadí jim, že je nikdo nebude poplácávat po ramenou a že jim pan Timmermans (místopředseda Evropské komise) nebude říkat, jak jsou hodní. Schválí něco, co zničí domácí ekonomiku. A potom jsou politici, kteří na tohle nemají a chtějí se zalíbit v zahraničí. Tím ale okázale opovrhují českými občany. A to je zrovna situace, kterou tady máme my,“ uzavírá ekonomka.
Co by mělo být českým národním zájmem? V čem nás předhánějí Poláci? A jaká by měla být vize českého hospodářství? I o tom mluvila docentka Ilona Švihlíková v Rozstřelu.
