Svým voličům se chtějí zalíbit tím, že jim nabízejí nižší cenu za používání služeb firem, jejichž provoz nepřímo dotují.
"Je to stále velký problém, dostáváme nové podněty," říká ředitelka České obchodní inspekce Jana Příhodová.
ČOI každoročně uděluje několik pokut za takové hříchy a má za sebou i vyhrané soudní spory s těmi, kteří s pokutou nesouhlasili.
Přesto se objevují nové případy, kdy firmy dávají lidem cenu podle toho, kde bydlí. Zatím posledním, kterým se ČOI zabývá, se stal nový přívoz přes Vltavu v Praze na Malou Stranu. Obyvatelé Prahy 1 tu mohli jezdit ve vybraných hodinách na rozdíl od ostatních zdarma.
"Nedostáváme na to žádnou dotaci, je to kompenzace místním za zvýšený pohyb turistů," říká Štěpán Rusňák z První všeobecné člunovací společnosti, která službu provozuje.
Po výtkách inspekce začal jezdit přívoz pro všechny zdarma. "Domníváme se, že je vše zákonné," dodal starosta Prahy 1 Petr Hejma.
Podobný případ řešila inspekce také v jihlavské zoo. Roční permanentky v hodnotě 250 korun tu měli možnost zakoupit jen obyvatelé Jihlavy. Jednodenní vstupné přitom stojí sedmdesát korun. Také zoologická zahrada nakonec ustoupila a zpřístupnila permanentky pro všechny.
Česká obchodní inspekce vyhodnotila zvýhodňování zákazníků podle místa trvalého bydliště jako nepřípustné. Podle zákona jsou takové případy považovány za diskriminaci spotřebitele.
Levnější jízdné pro místní? Nepřípustné
Nejvyšší správní soud už dal inspektorům za pravdu v několika sporech s městskými firmami. Například v Liberci před časem zavedli v dopravním podniku a tamějším ještědském lyžařském areálu slevy pro místní.
Radnice to zdůvodnila tím, že dopravní podnik dotuje z městského rozpočtu, a tedy daní svých obyvatel, a že by si jejich "voliči" zasloužili výhodnější ceny.
Rozdíl v cenách nebyl nakonec příliš vysoký. Například měsíční jízdenka na městskou dopravu stála o čtyřicet korun méně než pro "přespolní". I proto byla nakonec pokuta symbolická – v řádu desítek tisíc korun.
Podobně dopadl i královéhradecký dopravní podnik se slevou určenou jen pro seniory s bydlištěm v Hradci Králové.
Dvojí ceny nedělají dobrou reklamu Česku v zahraničí. "Dělá nám to ostudu," říká Tomio Okamura z Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. Podle něj jsou podnikatelé nebo instituce čím dál chytřejší v tom, jak zákon obejít, ale přitom ho neporušit.
Důkazem takového chování může být třeba státní hrad Karlštejn. Anglicky mluvící návštěvník se na webových stránkách hradu dozví jen cenu 220 korun za prohlídku v angličtině. Ale na to, že má možnost si hrad projít a poslouchat češtinu o devadesát korun levněji, ho už neupozorní.
Podle mluvčí České obchodní inspekce Miloslavy Fléglové se praktiky dvojích cen velmi těžko prokazují. Letos od lidí dostali inspektoři pět podnětů na dvojí ceny, ve dvou případech zjistili porušení zákazu jednání v rozporu s dobrými mravy.
Bližší informace však nechtěla kvůli probíhajícím správním řízením zatím sdělit. "Takové jednání se následně velmi těžko zjišťuje," dodala. Inspektoři podle ní kontrolují i poté, co v nich nekalé praktiky třeba nenašli.
Dvojí ceny však nejsou jen doménou podnikatelů v cestovním ruchu. V trochu jiném provedení jsou běžné například v automobilovém průmyslu. V každé zemi má automobilka svůj ceník, který se může od českého lišit i o několik desítek procent.