Celý čokoládový koncept od počátku stál na tom, že vznikne jen muzeum věnující se historii kutnohorské čokoládovny s prodejnou čokolád. „Potom se nás však začali zákazníci ptát, kdy začneme konečně vyrábět Lidku,“ vzpomíná Lada Bartošová.
Nejdříve receptury a výrobní technologie zkoušeli doma v kuchyni, aby pochopili i principy, jak to při výrobě funguje. Novými recepturami se snažili co nejvíce přiblížit originálu, ale není to zcela možné. „Například víme, že čokoláda Lidka se dlouhou dobu mísí a tím se stává typicky hladkou a jemnou. Výroba je stejná jako před sto lety, a to hlavně díky dodržování postupu i kombinací vzpomínek pamětníků,“ říká Bartošová.
„V roce 2018 se nám konečně podařilo získat ochrannou známku Lidka a při příležitosti výročí 100 let od založení republiky jsme vyrobili naši první čokoládu. A po šedesáti letech let po uzavření čokoládovny se nám výrobu čokolády Lidka v Kutné Hoře podařilo opět obnovit,“ popisuje začátky Lada Bartošová.
V současné době malá kutnohorská čokoládovna vyrábí devatenáct druhů čokolády a limitované edice – velikonoční, vánoční s pomerančem, různě procentní horké čokolády.
„Pustili jsme se také do mléčných čokolád nejenom z kravského mléka, ale také z velbloudího, ovčího i oslího. Rádi experimentujeme,“ dodává provozovatelka muzea a čokoládovny.
O tom, že kutnohorská čokoláda je nejlepší ve své kategorii, dokazuje několik triumfů získaných na mezinárodních soutěží. Pouhého půl roku od obnovení výroby vyhráli první bronzovou medaili na Academy of Chocolate v Londýně.
Největší úspěchy však sklidili v loňském roce na soutěži International Chocolate Awards Europe, kde získali zlatou medaili za stoprocentní čokoládu a řadu dalších medailí. Nyní mají na svém kontě téměř třicet ocenění.
Od prokrastinace do muzea
Lada Bartošová je vystudovaný divadelní historik, a než se začala věnovat čokoládě, psala disertační práci o divadelních hospodských sálech na českém venkově. Zcela náhodou tak zjistila, že v místech dnešního kutnohorského archivu se dřív vyráběla čokoláda.
„A protože jsem mistr prokrastinace, tak mně v tu chvíli přišla výroba čokolády a továrna mnohem zábavnější a zajímavější než pracovat na disertační práci. Začala jsem hledat informace ke kutnohorské čokoládovně a zjistila jsem, jak slavná továrna to ve své době byla. Bylo mi strašně líto, že se o ní dnes už neví, nikdo o ní nemluví,“ vzpomíná provozovatelka Muzea kutnohorské čokolády a výroby čokolád.
Nejprve se rozhodla otevřít muzeum o kutnohorské čokoládovně. Oslovila místní sběratele a začala do muzea shánět exponáty, které byly s čokoládovnou spojené. Oslovila také Lenku Choutkovou, která celý život sbírá kutnohorské kuriozity. Ta vlastnila spoustu věcí z tehdejší čokoládovny.
„Základem dnešní expozice se stala právě její sbírka, která se v průběhu let neustále rozrůstá o nové exponáty, které získáváme, jak ze soukromých sbírek, tak z různých bazarů či aukcí starožitností, u nás i v zahraničí,“ popisuje Lada Bartošová.
Expozice muzea je limitovaná prostorem, a tak velkou část exponátů mají manželé doma v ložnici, které podle sezony mění. K vidění jsou tak staré nádoby na kakao i bonbony, reklamní cedule, předměty na výrobu čokolády, ale i fotografie z továrny a rodiny tehdejších továrníků Koukola a Michera.
„Máme zde vystavené také nesnědené exponáty, i skoro sto let starou nevypitou čokoládu nebo poválečné tabulkové čokolády. Některé vypadají ještě chutně, kousíček jedné jsem ochutnala a nic se mi nestalo,“ říká provozovatelka muzea.
 Historie kutnohorské čokoládovny a čokolády Lidka
|
