Výhoda lahve připomínající harmoniku je v tom, že jde zmáčknout na čtvrtinu původní velikosti. Nezabírá pak tolik místa při svážení, což by mělo zlevnit recyklaci. - více zde
MaxDrinks je malá firma s dvaceti zaměstnanci a stáčecí linkou s kapacitou půl milionu lahví za měsíc. Kubík však ví, že pokud by se mu podařilo zaujmout svou PET lahví obchodní řetězce, musí vyrábět víc.
"Potřebujeme novou linku," říká s tím, že přijde na dvacet až třicet milionů korun.
Kubík proto už dvakrát žádal agenturu na podporu investic CzechInvest o dotaci v rámci programu Inovace. Neúspěšně.
Je nový?
"Zamítli nám žádost o dotaci s tím, že projekt není dost inovativní a že u něj nebyla prokázána díra na trhu," popisuje Kubík reakci CzechInvestu a připomíná, že výrobek stejného typu tady přitom neexistuje.
V Itálii se svou lahví vyhráli druhé místo v mezinárodní soutěži o nejlepší design lahve v kategorii inovace.
"Nehodnotí se v prvé řadě to, co nového přinese navrhovaný projekt konkrétním společnostem, ale nezávislá komise posuzuje, jaké jsou inovační možnosti projektu v rámci celé ekonomiky," říká k rozhodnutí Jiří Sochor z CzechInvestu.
Roli podle něj hraje i to, nakolik je výrobek zcela nový a do jaké míry je spíše modernizací stávajících produktů.
Risk nemusí být zisk
Peníze od státu dostaly projekty jako výroba oxycelulózy, zavedení průmyslové výroby léčivého přípravku Hyaluronan nebo zařízení pro ekologické zpracování starých pneumatik.
Kubík se proto rozhodl, že když už nedají dohromady peníze na novou linku, vylepší alespoň tu stávající. Připouští ale, že bez pomoci státu to jde pomaleji a amatérsky. "Dotace by pro nás byla dobrá," říká.
Proniknout do obchodního řetězce bez možnosti větší výroby by byl velký risk. Nedostatečná kapacita bývá jedním z hlavním problémů malých firem, které se dostanou se svým výrobkem do sítí obchodů, jako jsou Tesco, Albert nebo Billa.
Chceme zasáhnout masu
Zahraniční řetězce mají v zemi každý kolem sto až dvou set obchodů a všechny musí plynule zásobovat. Když dodavatel nestíhá, je vyloučen a musí platit penále.
"Když obchodní řetězec náš výrobek vezme, může nás to i zničit, pokud nebudeme schopni dodávat," uvědomuje si Kubík.
Kromě toho se musí připravit na to, že bude platit řadu poplatků, za uvedení do obchodu, za místo v regálu, v letáku či bonusy z obratu. Bez obchodních obrů to však nejde.
"Na volném trhu je to sice hezké, ale nezasáhnete tu masu," říká Kubík. Přesvědčit obchodníky s desítkami tisíc výrobků, aby vzali právě ten váš, není jednoduché.
"S jedním až dvěma obchodními řetězci jsme předběžně domluveni. Snad do dvou měsíců tam budeme," doufá Kubík.
Testovací prodej vyšel
Prodejnost svých nápojů ve skládací lahvi už si firma ověřovala jinde. "Dali jsme deset tisíc kusů našich lahví do deseti prodejen různé velikosti na otestování a byly pryč rychleji, než jsme čekali. A všichni chtěli znovu," popisuje.
Věří, že podobně uspěje i ve velké síti. A pak si třeba bude moci dovolit pořídit stroj, který bude na víčka dávat plastové etikety. Jejich zavěšení vypadá divně, ale důvod je ten, že seškrábat etiketu přilepenou k lahvi dá dost práce a recyklaci to prodražuje.
"Zatím etikety na víčka věšíme ručně," říká Kubík. Teď mu však svitla ještě jedna naděje. V únoru jeho firmu oslovil německý gigant ve výrobě lahví, firma Krones.
Ta má podle Kubíka zájem nabízet svým zákazníkům, nápojářským firmám, českou PET lahev. Teď se musí ověřit, zda by byla výroba u nich technicky možná. Linky Kronesu totiž vyplivnou dvacet tisíc lahví za minutu, zatímco MaxDrinks čtyři tisíce.
Musí proto prozkoumat, jestli by se při větší rychlosti neměnil třeba tvar lahve. "I kdyby to nevyšlo, tak to, že nás oslovili, je pro mě více než posudek CzechInvestu," uzavírá Kubík.
