Stroj s názvem Robotti není traktor, ale nosič nářadí. Je vybaven senzory a kamerami, které přesně analyzují pole a rozeznají každý centimetr plevelu. Jeho mozkem je počítač, který se sám dovede učit a zpracovává aktuální družicové snímky tak, aby aplikoval jen tolik chemie, kolik je nutné.
„Stroj minimalizuje utužení půdy, má stále stejný výkon, jezdí rovnoměrně, nepotřebujete řidiče a je neúnavný. Dokonale dokumentuje všechno, co se stalo na poli a přináší majiteli zpětnou vazbu,“ popsal Henrik Lynge Jacobsen z dánské společnosti Agrointelli.
Firma právě začala s prodejem novinky v Evropě, na polích jsou vidět zatím čtyři tyto roboti. Letos jich chce prodat deset. Jeden z nich zřejmě zamíří i do ČR.
„Nechceme prodej uspíšit, protože ze začátku budou potřebovat větší podporu. Náběh je záměrně pomalejší,“ dodal Jacobsen.
Ředitel tuzemské společnosti Leading Farmers Pavel Milata dodal, že cena automatického nosiče bude odpovídat zhruba ceně menšího až středního traktoru.
Právě vysoká částka na úrovni 1,5 až 2 miliony korun nejspíš žádný masový zájem nevyvolá. Proti rozšíření autonomního stroje hraje i legislativa. V Evropské unii není možné, aby se takový prostředek sám pohyboval nejen po silnici, ale ani na poli. Musí být pod dohledem zemědělce, který bude opodál připraven s tabletem stroj vypnout. V Dánsku problém řeší i oplocením polí. Samořiditelný stroj zastaví před pevnou překážkou díky nárazníkům se zabudovanými čidly.
Dánská společnost je vedle francouzské Naïo Technologies jednou ze dvou evropských firem, které se vývoji víceúčelových strojů, u nichž lze na poli vyměňovat nářadí, věnují. Další konkurent, nizozemská Precision Makers z vývoje odstoupila.
Další cestou výroby techniky v režimu takzvaného precizního zemědělství jsou samořiditelné traktory. Ty jsou doménou amerických firem John Deere, New Holland a Case. Cenově jsou však ještě méně dostupné, takový traktor stojí desítky milionů korun a dlouhá návratnost prakticky nedává ekonomický smysl.
Dánský stroj Robotti zemědělec může doma ve webovém rozhraní jednoduše naprogramovat tak, že mu zadá trasu, po které se bude pohybovat. Jako ideální model představil výrobce Agrointelli scénář, kdy zemědělec upravuje pole a zároveň dohlíží na poli na dva tyto autonomní stroje, které mu vypomáhají. Každý z nich se pohybuje rychlostí až 8 km/h a je schopen denně obdělat až 10 hektarů půdy. Stroj však musí na pole dovézt na podvalníku.
Autonomní stroj Robotti zvládne obdělat deset hektarů denně. Sám plečkuje, seje i vláčí.
Díky hmotnosti do dvou tun je k poli šetrnější než těžké traktory. Právě utužování orné půdy pomocí těžké techniky je jednou z příčin současných problémů se zadržováním vody v krajině.
„Jsou to první vlaštovky a jejich rozšíření bude nějakou dobu trvat. Proti tomu hraje hlavně vysoká cena,“ říká Vladimír Pícha ze Zemědělského svazu ČR.
Obezřetnost přirovnal k začátkům s navigacemi. „Ty první se objevily před dvaceti lety, pět let však trvalo, než přinesly zajímavou úsporu peněz. Za dalších 15 let se rozšířily a dnes je používá téměř každý,“ řekl.
V tuzemském zemědělství pracuje podle Českého statistického úřadu necelých 100 tisíc lidí, zhruba tři tisíce jich podniky nemohou sehnat.
„Nejvíce lidí chybí do živočišné výroby. Silná poptávka je i na specializované pozice jako jsou agronomové. Žádaná je i obsluha strojů, ale to není nejpalčivější problém,“ dodal Pícha. Právě v živočišné výrobě je robotizace a automatizace na vyšší úrovni.
