Bělokarpatská padesátka není žádná organizovaná akce, je to naše rodinná tradice, kterou jsme vymysleli téměř před 30 lety. Za dobrého počasí se otevírají na všechny strany nedozírné obzory okolních vrchovin a hor. Jít a ujít bělokarpatskou padesátku, to je zážitek na celý život.
Bujným podrostem pralesa
Do Vápenek (450 m), výchozího a zároveň cílového místa, jezdíme obvykle autobusem, nyní však cestujeme autem. Je to do jisté míry luxus, protože se nemusíme stresovat časem posledního spoje. Že se jeden z nás nebude moci posilňovat tak jako ostatní, je nutné přijmout jako nezbytnou nutnost.
V šest ráno, ještě rozespalí, se ve Vápenkách soukáme z útrob právě zahřátého automobilu a po nezbytné štamprli slivovice vyrážíme po modré na Javořinu (970 m). Jde se skvěle, v noci se silně ochladilo, obloha se vyčistila a ranní svěží vlhký vzduch doslova čistí plíce.
V poklidném tempu zdoláváme po necelé hodině a půl sluncem ozářený, nejvyšší bělokarpatský vrchol ozdobený cáry ranních mlh. Holubyho chata, která prochází pozvolnou rekonstrukcí, se právě probouzí a ze dveří vykukují první ospalci. Na občerstvování není čas, jdeme okamžitě dál.
Zelená značka nás nyní vede přes národní přírodní rezervaci Javořina ke strmému sestupu do Květné. Z tabulí se dozvídáme, že procházíme bezzásahovým územím horského pralesa, ponechanému napospas nespoutané přírodě. V praxi se to projevuje četnými popadanými kmeny, jež je nutno někdy docela složitě přelézat.
Fascinuje nás však jiná podívaná – bylinný podrost je tu díky deštivému počasí letošního roku mimořádně hustý a dosahuje výšky více než 1 m. Něco takového jsme tu opravdu ještě neviděli.
Kolem nového pramene Janáčkovy kyselky
Za hodinu přecházíme silnici v Květné (350 m) a před námi se zdvihá další kopeček Nová hora (552 m). Vystupujeme na ni po loukách, odměnou nám jsou krásné zpětné pohledy do údolí s vesnicemi Květná a Strání a na protilehlý zalesněný masiv Velké Javořiny.
Zatím jsme neodpočívali, ale už se to nedá dlouho odkládat, v břiše kručí a nohy bolí. Zastavujeme u pramene Janáčkovy kyselky, která vyvěrá na opačném úbočí Nové hory. U horního pramene je dřevěné posezení, bohužel však také mnoho poházených plastových kelímků, kterými si lidé z kamenné studny nabírají osvěžující minerálku.
Překvapením je pro nás dolní pramen kyselky, který výrazně změnil podobu a je nově a lépe upraven. V minulosti se jímal do starobylého dřevěného soudku, voda z něj však již několik let nevytékala a spíše zahnívala, takže se nedala pít. Vyjmutý dřevěný soudek je, jak se později dozvídáme, nainstalován jako památka před obecním úřadem v Březové, který vyčištění a rekonstrukci pramene financoval.
Otočka na Mikulčině vrchu
Výstup po zelené z Březové, Starých dílů (370 m) na Velký Lopeník (911 m) je nejnáročnějším úsekem celé padesátky. Nejenže se zde překonává největší převýšení (cca 540 m), ale úsek je také nejstrmější. Zvláště v závěrečných partiích nervozita stoupá, vrchol se pořád ne a ne objevit. Údaj na rozcestníku, slibující tříkilometrový výstup, je evidentně chybný.
Bílé Karpaty ale nejsou nebetyčné hory, takže nakonec přece jenom stojíme u rozhledny, byť o něco později, než jsme původně předpokládali. Počasí se kazí, a tak necháváme rozhlednu stranou a pokračujeme přes Lopenické sedlo (690 m) na 4 km vzdálený Mikulčin vrch (798 m), který je významným bodem naší padesátky. Leží zhruba v půlce a okružní trasa se tady láme a otáčí zpátečním směrem.
Z několika možností občerstvení volíme chatu Jana, hned vedle značené cesty, kam dorážíme přesně v poledne za právě začínajícího silného lijáku. Z posezení na překrásné terase s výhledem do Bošácké doliny není bohužel nic, uvnitř je ale velmi útulno.
Východní Morava jako na dlani
Další kilometry jsou z hlediska profilu trasy spíše relaxační, protože jsme v půlce, ale již dvě třetiny převýšení směrem nahoru máme za sebou. Z Mikulčina vrchu (798 m) se jde pořád mírně dolů po červené Cestě hrdinů SNP a to až na 5 km vzdálené rozcestí Obecní háj (530 m). Zpočátku asfaltovou cestu střídá v silničním sedle pod Trojákem silně rozbahněná lesní svážnice, těžko říci, po jakém z obou povrchů se jde lépe. Táhlý výstup na vrch Studený (646 m) je vítanou změnou a další stovku převýšení k dobru.
Po krátkém sestupu les ustupuje a objevují se rozsáhlé hřebenové louky a pastviny s dalekými výhledy. Krajinářsky nejhezčí úsek celé padesátky! Rozeznáváme hrad Buchlov, město Uherský Brod, pásmo Hostýnských a Vizovických vrchů a na opačné straně slovenský Povážský Inovec.
Brzy potkáváme další silnici na hřebeni (rozcestí nad Březovou) a podél ní sestupujeme do mělkého neoznačeného sedla (460 m), odkud trasa začíná prakticky nepřetržitě mírně stoupat až na Velkou Javořinu (970 m), jež zdálky kyne televizním vysílačem dotýkajícím se spodní základny mraků.
Pomalu završujeme čtvrtou desítku kilometrů a chůze se stává mírně apatickou. U Kamenné búdy bychom mohli předčasně sestoupit k zaparkovanému autu, to však každý rezolutně odmítá. Za další hodinu stojíme opět na vrcholu Velké Javořiny, z něhož jsme před deseti a půl hodinami ráno začali sestupovat. Užíváme si krásně vymetené podvečerní oblohy a dalekých obzorů sahajících od Drahanské vrchoviny až po slovenský Vtáčník.
Zbývá už jenom pětikilometrový sestup a nezapomenutelné vzpomínky na tuto úžasnou horskou trasu.
MŮŽE SE HODITPrůběh trasyVápenky (450 m) – Velká Javořina (970 m), modrá – Květná (350 m), zelená – Nová hora (552 m), zelená – Březová, Staré díly (370 m), zelená – Velký Lopeník (911 m), zelená – Lopenické sedlo (690 m), zelená – Mikulčin vrch (798 m), zelená – Obecní háj (530 m), červená – Studený (640 m), červená – silnice Strání–Březová (460 m), červená – Velká Javořina (970 m), červená – Vápenky (450 m), modrá. Jednotlivé výstupyVápenky – Velká Javořina: 520 m Celkové převýšení2000 m (je zde započítáno i několik drobných výstupů, které předchozí výčet brake pointů nezachycuje – např. kóta 607 m sz. od Březové nebo kóta Obecnice 597 m sz. od Strání aj.) Časový průběh0 km Vápenky 6.00 Zobrazit místo Bílé Karpaty na větší mapě |