Všechny lyžařské oblasti, které nabízíme, jsou dostupné z Česka během pěti či šesti hodin jízdy. Kaprun nebo Hinterstoder nejspíš už znáte, ale Hochkönig jste možná doposud míjeli a lyžování v německých Alpách může být pro někoho objevem. A když vyjde počasí, tak se dá dobře sjezdovat i ve snadno dostupných Tatrách.
1. Zell am See-Kaprun: nejbližší ledovec
Pro někoho návrat po dlouhé době. Pro jiného každoroční klasika. Ledovec na svazích Kitzsteinhornu (3 203 m) je každopádně sázka na jistotu i ve sněhově chudých časech – a na ně si, zdá se, budeme muset zvykat. „Kaprun“ je nejbližší dostupný lyžařský ledovec ve směru z Čech, z Prahy vzdálený necelých 500 kilometrů.
Sjezdovky pod samotným Kitzsteinhornem jsou sice nejvýše položené (až 3 020 m), ale celá lyžařská oblast Zell am See-Kaprun nabízí mnohem víc. Zdaleka nejvíc tratí totiž najdete přímo nad městem Zell am See, na svazích kopce Schmittenhöhe. Ty jsou přivrácené většinou k východu a dohromady čítají skoro 80 kilometrů délky, dvojnásobek toho co na ledovci. Nevýhodou tady může být nižší nadmořská výška (do 1 965 m) a tím menší sněhová jistota. Naopak při dostatku sněhové pokrývky a nízkých teplotách sem vyrazíte asi raději než na vymražený ledovec.
Samotný ledovcový areál patří sice k těm menším, ale má velký rozptyl nadmořské výšky (1 976 až 3 020 m) a nudit se tam nebudete ani celý den. Za pěkného počasí je to jasná volba, vyhlídky z terasy u nejvyššího bodu (Gipfelwelt 3 000) nemají konkurenci. V ceně permanentek je zahrnutý taky skibus, který se vám nejspíš bude hodit, s parkováním u hlavních lanovek tu bývá potíž.
Alpincenter – středobod skiareálu pod Kitzsteinhornem
Zimní pohled na Zell am See
|
2. Hochkönig: ve stínu velikána
Lyžařská oblast Hochkönig je sice součástí širšího sportovního regionu nazývaného Ski Amadé, ale sama o sobě je velká dost na to, abyste tam strávili nejméně tři dny bez nutnosti trasy příliš opakovat. Název pochází od dominantní hory Hochkönig (2 941 m) blízko rakousko-německé hranice, kterou na severním obzoru často spatříte, ale až do takové výšky se na lyžích nedostanete – sjezdovky tu nevystupují nad úroveň 1 900 nadmořských metrů.
O rekordy ale nejde, půvab Hochkönigu je v něčem jiném. Řetězec propojených lanovek a vleků vytváří výtečné podmínky pro „lyžařské safari“, při kterém hladce překonáte několik dílčích údolí a dohromady docela velkou vzdálenost – jen si při tom dejte pozor, abyste se odpoledne stihli včas vrátit. Obec Maria Alm na západě oblasti totiž dělí od nejvýchodnějšího Mühlbachu 25 kilometrů po silnici, na lyžích urazíte ještě víc.
Najdou se tu sjezdovky všech obtížností, bez extrémů na obou stranách spektra, typické převýšení jednotlivých tratí je kolem 500 metrů. Většina svahů je orientovaná k severu a půvabné je i zázemí sjezdovek, bydlí se v menších, „rostlých“ vesnicích, žádná turistická megastřediska se v regionu nevyskytují.
Vesnice Maria Alm pod Hochkönigem
Střední část areálu Hochkönig
|
3. Jasná-Chopok: slovenská klasika
Nejlépe vybavené sjezdařské středisko na Slovensku se „rozlézá“ po obou svazích Nízkých Tater pod vrcholem Chopok (2 024 m) a svými parametry může soutěžit s menšími alpskými centry (totéž ovšem platí i o cenách). Větší nabídka sjezdovek je na severní straně, tedy na svazích Demänovské doliny. Na jihu je maximální převýšení obdobné, ale sjezdovek celkově méně. Pěkné freeridové možnosti nabízí kotel pod vrcholy Chopok a Dereše.
Pokud je otevřen celý areál, tak se na svazích Chopku nebudete nudit ani tři dny v kuse – to se ale stává spíše zřídka. Častým problémem bývá v horních partiích, nad hranicí lesa, silný vítr. Více než jinde se proto vyplatí sledovat meteorologické předpovědi a stav sněhové pokrývky. V případě zhoršených podmínek mohou přijít vhod nelyžařské aktivity v okolí včetně proslulého akvaparku Tatralandia u Liptovského Mikuláše, případně termálního koupaliště Bešeňová.
Výhodou Chopku je snadná dostupnost veřejnou dopravou, v Liptovském Mikuláši (odkud jezdí skibusy ke sjezdovkám) staví četné rychlíky z Prahy včetně spojů přes noc. Je tedy snadné večer nasednout na lůžkový vlak, ráno vystoupit pod Tatrami, nechat nepotřebné věci v hotelu a odpočatí celý den lyžovat.
Lanovka na Chopok
|
4. Garmisch-Partenkirchen / Zugspitze
Nejvýznamnější německé zimní středisko nebývá cílem hromadných nájezdů z Česka, přesto je není radno podceňovat. Vždyť Garmisch-Partenkirchen byl již dvakrát dějištěm mistrovství světa v alpském lyžování, v roce 1936 se tu dokonce konala zimní olympiáda a soutěží různých světových pohárů tu proběhlo nepočítaně. A navíc si tu můžete zalyžovat na svazích nejvyšší německé hory, Zugspitze (2 963 m).
Sjezdařský areál u Garmische má dvě části. Ta rozsáhlejší, které se říká Garmich-Classic, šplhá vzhůru po úbočí majestátního masivu Alpspitze, lanovkami vyjedete až do úrovně 2 050 m. Převýšení tady činí velmi solidních 1 300 metrů a součásti spletence sjezdovek je i legendární „pista“ Kandahar – v nejstrmějším místě má sklon 92 %, tedy téměř 45 úhlových stupňů!
Co do rozlohy i převýšení skromnější, avšak sněhově jistější je nabídka sjezdovek na nevelkém ledovci pod vrcholem Zugspitze; oblasti se říká Zugspitzplatt. Přímo z nejvyššího bodu tratě nevedou, ale málokdo odolá pokušení si až na nejvyšší bod Německa „nasucho“ vyjet, alespoň pro ten výhled. Sjezdovky se tu každopádně drží nad úrovní 2000 metrů a vydejte se tam spíše odpoledne – tratě jsou položené ve strmém kotli, orientované k severovýchodu a po ránu tu dokáže být nesnesitelně chladno.
Na rozdíl od mnoha jiných středisek oceníte, že Garmisch-Partenkirchen je přirozené, středně velké město s rozmanitými možnostmi zábavy. A když počasí lyžím nepřeje, v blízkém okolí je leccos k vidění, od kláštera Ettal přes „Ludvíkův“ zámek Linderhof až po Oberammergau s tradicí pašijových her.
Na sjezdovky pod Zugspitze můžete vyjet neobvyklým dopravním prostředkem – ozubnicovou železnicí.
Garmisch. Pohled z vrcholu Zugspitze na sjezdovky na Zugspitzplatt
|
5. Hinterstoder: lyžování v Totes Gebirge
Jedno z nejbližších alpských středisek, Hinterstoder, leží v pohoří Totes Gebirge, tedy v „Mrtvých horách“. Strmá a holá vápencová skaliska rámují výhledy ze zdejších sjezdovek, ale jen proto byste tam asi nejeli. Hinterstoder hlavně nabízí kvalitní lyžování, které uspokojí i náročné sjezdaře.
Na tratě se nastupuje lanovkou z hlubokého, úzkého údolí, ale časem se dostanete nad hranici lesa a nejvyšší „lyžobod“, vrch Schafkogel, dosahuje rovných 2000 metrů. Celkové převýšení tedy dělá velmi dobrých 1 400 metrů, většina sjezdovek je hodnocená červenou barvou, ale najdou se tu i tvrdší, černé úseky. I pokud holdujete freeridu, tak vám Hinterstoder nabídne solidní podmínky.
Nevýhodou Hinterstoderu je, že středisko leží ve slepém údolí a na příjezdové silnici bývají hlavně o víkendech dopravní problémy. Více než jinde se tady vyplatí si přivstat a předběhnout davy ostatních.
Jedna z horských chat na sjezdovkách nad Hinterstoderem
V horní části sjezdovek v Hinterstoderu
|
Mapa tipů na lyžování kousek za hranicemi Česka
