O běžkařských možnostech v Národním parku Podyjí se toho mnoho nedozvíte. V archivních webových zdrojích objevíte pouze zprávu, že před třemi lety, kdy zde rovněž napadlo hodně sněhu, nechala správa národního parku protáhnout vypůjčeným skútrem několik lyžařských stop mezi Znojmem a Podmolím na levém břehu Dyje. A dobře se taky údajně jezdí v okolí Vranova nad Dyjí, Lesné, Čížova a Hardeggu. Jak to vypadá v NP Podyjí letos, jsme se vydali zjistit minulý víkend.
Kolem Čížova beze stop
S cílem přejet celý Národní park Podyjí za jeden den nasazujeme lyže u kostela v Lesné, kam jezdí ze Znojma i o víkendech celkem často autobusové spoje. Obec leží na severozápadním okraji parku ve slušné nadmořské výšce 450 m. Známá je především díky dominantnímu větrnému mlýnu, který funguje jako letní restaurace.
Směr jízdy určují žluté a modré značky, které se za areálem místního zemědělského podniku rozdělují. Do Čížova volíme modrou, která láká krásnou lyžařskou stopou a počátečním mírným sjezdem. Tamtéž se dá se však dojet bez výškových ztrát i po žluté a pak po značené cyklotrase.
Konečná ve Znojmě
V Čížově, významné turistické lokalitě národního parku, je mrtvo jako po vymření a nic nenasvědčuje tomu, že by se tady jezdilo na běžkách. Marně hledáme stopu na Hardegg, kam v létě míří zástupy výletníků. Dokonce ani směrem na Lukov není nic prošlápnuté a je proto třeba razit si vlastní cestu. Vzhledem k téměř ideálním sněhovým podmínkám to jde velmi dobře. Sněhu není málo ani příliš moc a je již dostatečně slehlý, takže se člověk neboří. Orientaci v terénu zabezpečují červené značky páteřní magistrály, která vede celým národním parkem až do Znojma.
Opuštěný Nový hrádek
Změna k lepšímu nastává v Lukově, kde se objevuje za posledním domem kvalitní lyžařská stopa. Bohužel ji však záhy křižují vyjeté koleje motorových vozidel. Místní lyžaře ignorují nejenom čtyřkolkáři, ale hlavně myslivci, přikrmující a střílející zdejší zvěř. Stopy jejich aut jsou téměř na všech lesních cestách. Bez auta ani krok!
Lesním motorismem alespoň částečně nedotčená zůstává zeleně značená, jeden a půl kilometru dlouhá odbočka k Novému hrádku. Ten stojí rozhodně za návštěvu i v zimním období, přestože je zavřený. Stojí na úzké šíji tříkilometrového říčního meandru a hluboko dole pod ním se vine řeka Dyje. Rozlehlý areál se skládá z novějšího (renesančního) předního hradu a staršího (gotického) zadního hradu. Sloužil hlavně jako lovecké zázemí šlechty.
Renesanční palác na Novém hrádku
Dyje z Nového hrádku
Zimní prohlídku Nového hrádku si bohužel musíme odpustit, jelikož brána i hlavní hradní objekty jsou uzamčené. Do areálu, který nemá kompletně zachované zdivo, však vedou vyšlapané stopy přes hradní příkop a traverzem strmého svahu pod bývalou myslivnou z 19. století. Zimní atmosféra tohoto místa je úžasná, hlavně proto, že monumentální zřícenina uprostřed nedotčené přírody je zcela pustá. Slyšet je pouze hučící řeka kdesi dole.
Dyjské údolí
Rozcestí U milíře
Do dyjského údolí přes Šobes
Putování po červené magistrále Národním parkem Podyjí má téměř stále stejný charakter. Jede se okrajem náhorních plání nad řekou Dyjí bez velkých výškových rozdílů a převážně lesem. Jste sice uvnitř parku, ale nic mimořádného k vidění tu není. Změna nastává v okamžiku, kdy je nutné překonat boční údolí malého dyjského přítoku. Znamená to sjezd dolů a vzápětí zase strmý výstup nahoru. Zde červená trasa obvykle křižuje I. zónu národního parku, což se pozná kromě červených pruhů na stromech a také změnou lesních ekosystémů (objevují se hlavně dubohabřiny a bučiny) a skalním terénem. Občas se nějaký skrytý větší kámen podepíše na skluznici.
U vesnice Podmolí řešíme dilema, jestli se do Znojma vydat po levém břehu, kde by se snad mohly objevit i udržované lyžařské stopy, anebo po pravém. Nakonec zvítězí delší druhá varianta, která vede přes Šobes, jednu z nejkrásnějších partií v Podyjí.
Říční meandr Šobes s legendární vinicí se nachází v I. zóně národního parku, takže koleje mysliveckých a lesáckých aut se postupně ztrácí a dlouhý sjezd až k hladině řeky Dyje si lze vychutnat pouze v lyžařské stopě. A stojí to za to! Určitě nejhezčí lyžařský úsek na celé trase.
Splav pod Šobesem
Výzva, která se nenabízí každý rok
Může se hoditItinerář trasy Mapa |
Po překonání lávky přes Dyji je nutné se opět vydrápat na náhorní pláň k vesnici Havraníky. S přibližujícím se Znojmem roste nejen počet běžkařů, ale taky sáňkařů, pejskařů a pěších výletníků. Stopa má tedy k ideálu hodně daleko, nicméně jede se vcelku dobře.
Při dostatku času se v Havraníkách nabízí odbočka vlevo do lesů k Sealsfeldovu kameni s krásnou vyhlídkou na dyjský kaňon. Částečně se tak mine asi dvoukilometrový úsek mezi obcemi Popice a Konice, který vede po silnici. Tuto drobnou nepříjemnost však nakonec spraví závěrečný úsek přes Kraví horu kolem malých vřesovišť. Závěrečný strmý sešup je sjízdný až k pontonovému mostu přes Dyji pod znojemským hradem.
Na běžky do Podyjí se jezdí spíše rekreačně až svátečně, běžkaři se o své stopy musí na většině území dělit ještě s motoristy a pěšáky. Koncepce lyžařských tras tu neexistuje, chybí zažité a pravidelně prošlapávané trasy delších přejezdů. Běžkování v tomto prostoru vysloveně neuchvátí, lze jej však vnímat jako příjemnou změnu zažitých stereotypů v plánování a realizování lyžařských výletů. A zároveň jako výzvu či příležitost, která se nenabízí každý rok. Každopádně platí, že zimní příroda v Podyjí je neopakovatelná, neznámá a hodná vidění, ať už na běžkách nebo pěšky.
Zobrazit místo Na běžkách Národním parkem Podyjí na větší mapě
