Může se hoditChtěli byste si zalyžovat ve Švýcarsku? Vyberte si svoji zimní dovolenou na Dovolená.iDNES.cz. |
Na sněhem pokryté „ulici“ se mísí lyžaři a turisté s dětmi, kterým před chvílí skončilo vyučování, občas potkáte člověka s nákupní taškou místního supermarketu. Mezi pěšími tu a tam zaševelí sněžný skútr naložený dovolenkovými kufry a ve večerním slunci probleskne na vzdáleném jihozápadním obzoru charakteristická silueta Matterhornu. Aletschská plošina, slunná terasa, na níž se rozkládají vesnice Riederalp, Bettmeralp a Fiescheralp, to jsou trochu jiné Alpy, než možná znáte.
Vysokohorský ráj bez aut
Osídlení se tu nad údolím horní Rhôny uchytilo v místech, kde strmý sráz stoupající k nebesům jako by na chvíli ztratil dech. Terén sice není úplně rovný, ale pro stavbu skromných obydlí to v nadmořské výšce 1 900 až 2 200 metrů stačilo. Výše nad osadami se terén ještě jednou vzepne, aby nakonec dosáhl ostré hrany nad dalším mohutným údolím, vyplněným obřím splazem Velkého Aletschského ledovce.
Přístup z údolí Rhôny, jehož dno leží více než o tisíc výškových metrů níže, na Aletschskou plošinu byl namáhavý až do vybudování lanovek, které dnes představují hlavní a jediné spojení s „civilizací tam dole“. Vyjedete jimi nahoru i vy, běžně sjízdná silnice na Aletschskou plošinu nikdy nevedla a v důsledku toho je oblast i dnes bez automobilů. Oceníte to nejen večer, kdy venkovní ticho ruší pouze sporadický hovor výletníků vracejících se do hotelu a kdy hvězdy zářící na nebi se zdají být tak blízko.
Sněhové dálnice i drsné pisty
Sjezdovky nad vesnicemi se táhnou v bezlesém terénu v rozpětí nadmořských výšek 1 940 až 2 870 metrů, o sníh proto není nouze. Příjemná je jihovýchodní až jižní expozice a charakter sjezdovek odpovídá typickým návštěvníkům, mezi nimiž jsou hodně zastoupeny rodiny s dětmi: převažují široké „dálnice“ mírnějšího až středního sklonu.
Hlavně nad Fiescheralpem se však rozbíhají pavučiny náročnějších červených tratí, kde to můžete širokými oblouky pořádně pustit. Sjezd od horní stanice lanovky pod vrcholem Eggishornu (2 870 m n. m.), zdejšího nejvyššího „lyžobodu“, až k nejnižšímu vleku obsáhne téměř kilometrové převýšení.
Dřevěná zástavba osady Riederalp
Sedačková lanovka na Hohfluh
Mezi jednotlivými částmi skiareálu můžete volně přejíždět, ale zkuste se vyhnout dlouhým traverzům, které vás při jen trochu pomalejším sněhu donutí k vydatnému odpichování. Na druhé straně si na Aletschské plošině užijí i adrenalinově naladění jezdci, místním pojmem je černá sjezdovka zvaná Tunnel Piste. Od horní stanice lanovky na Bettmerhornu nejprve projedete několik set metrů dlouhým umělým skalním tunelem, který vás posléze „vyplivne“ nad 70 % strmým srázem. A jinudy se pokračovat nedá. Doporučujeme se sem vydat co nejdřív dopoledne, dokud je sjezdovka hladká.
Celkem lyžařská oblast Aletsch Arena nabízí na sto kilometrů sjezdovek. Území, na němž jsou tratě rozprostřeny, je však rozsáhlejší, než byste čekali. Ceny jsou v porovnání s náročnými švýcarskými poměry spíše mírnější, za třídenní skipas tu dáte 161 CHF (bez lanovek vedoucích z údolí), děti platí polovic.
Horní stanice sedačkové lanovky na Hohfluh
Nad největším ledovcem
Zatímco základními lyžařskými parametry patří Aletschská plošina spíše k průměru, pak na špici mezi všemi alpskými středisky ji bezpochyby řadí dechberoucí panoramata. Vedle výhledů na zmíněný Matterhorn a velkou část hlavního hřebene Walliských (Penninských) Alp s dalšími čtyřtisícovkami jde hlavně o pohledy k severu. Masiv Bernských Alp tu prořezává hluboké údolí, vyplněné mocným splazem Velkého Aletschského ledovce (Grosser Aletschgletscher). Zatímco v létě ledovec často vypadá díky odtávání ledu a obnažení napadané suti jako zašpiněná široká řeka, v zimě mívá spíše podobu sněhové peřiny, kterou od okolního terénu rozeznáte jen díky náznakům ledovcových trhlin.
Pohled na majestátní ledovec patří k nezapomenutelným zážitkům. Můžete si ho vychutnat třeba z panoramatické vyhlídky pod vrcholem Eggishornu, o zážitek nepřijdou ani nelyžaři. Hřebenová vycházková trasa po hraně údolí mezi horní stanicí lanovky Moosfluh (2 333 m n. m.) do sedla Riederfurka (2 065 m n. m.), dlouhá tři kilometry, je pravidelně udržovaná tak, aby byla schůdná v běžných zimních botách. Ještě blíže k ledovci se pak po svahu můžete spustit na sněžnicích.
Ať tak, nebo tak, pohled na Grosser Aletschgletscher je každopádně neobyčejný zážitek. Bližší prozkoumání pak prozradí mnoho zajímavých souvislostí, které mohou pomoci orientovat se v záplavě informací o ústupu ledovců a globálního oteplování. Podívejme se na ně.
Zimní pohled na Aletschský ledovec z Eggishornu
Tam a zase zpátky. Nebo už jen zpátky?
Nemůže být sporu o tom, že Velký Aletschský ledovec zůstává objemem ledu i plochou 81 km² největší v Alpách. Led je až kilometr silný (to je mimo polární oblasti nevídaná hodnota) a nejdelší splaz má dnes podle údajů Schweizerisches Gletschermessnetz asi 23 kilometrů.
Protože okolní údolí jsou hustě osídlena již po staletí a také díky tomu, že přístup k okrajovým částem ledovce je na řadě míst poměrně snadný, patří Velký Aletschský ledovec k nejlépe zdokumentovaným zaledněným oblastem světa. Přesné topografické záznamy o poměrech na ledovci existují přibližně od roku 1880, o něco méně detailní informace se dají vysledovat přibližně pět století zpět, například z kronik, nákresů či skic. Kombinací moderních vědeckých postupů (mj. radiouhlíkové metody) se současní vědci dopracovali k poměrně velmi přesnému obrazu o tom, jak se plocha Velkého Aletschského ledovce měnila v průběhu posledních 3 500 let. A i při vědomí faktu, že změny plochy ledovce nemusejí přesně odrážet změny podnebí, přece jen dostáváme určitou indikaci klimatických změn.
Na panoramatické cestě nad Aletschským ledovcem
Dolní část splazu Aletschského ledovce pohledem z vrcholu Eggishornu. Je jasně zřetelné, kam až led sahal ještě před několika desítkami let.
Je tedy jisté, že během sledované historie byl Velký Aletschský ledovec již nejméně dvakrát tak „malý“ jako je dnes: v době okolo přelomu letopočtu, tj. asi před dvěma tisíci let, a také v době bronzové asi před 3 400 lety. Během tohoto staršího minima byla rozsah ledovce zřejmě ještě o něco menší než dnes. Zhruba stejně málo ledu jako dnes bylo na Aletschském ledovci kolem přelomu letopočtu. Naopak po většinu středověku a novověku (přibližně od roku 1200) byla plocha ledu spíše větší, s několika dílčími fluktuacemi. Poslední výrazné maximum nastalo v roce 1860 a od té doby ledu setrvale ubývá. Během tohoto období ustoupil hlavní splaz Velkého Aletschského ledovce o 3,5 kilometru.
Pokud by posledně řečené snad nahrávalo klimatickým skeptikům („ubývalo už v minulosti stejně jako dnes“), je třeba dodat, že led ubývá během posledních 150 let znepokojivě rychle a hlavně už velmi dlouho bez nějakých známek zpomalení. Navíc každý úbytek (narůstání) plochy ledu má poměrně značnou setrvačnost.
Byť průměrná teplota není jediným faktorem, který má vliv na změny velikosti ledovců, vědci přesto odhadují, že i pokud by se nárůst teploty ovzduší nyní zastavil ze dne na den (k čemuž ovšem s jistotou nedojde), ledovec (a nejen Aletschský) by se smršťoval ještě nejméně 30 let. Teprve poté by zase možná začalo docházet k přirozeným akumulacím sněhu. Jinými slovy, i kdyby se teď stal zázrak, tak led by stejně nejspíš mizel nejméně do roku 2045.
Změny rozsahu Velkého Aletschského ledovce za posledních 3 500 let
Jak to vidí místní
Přes nesporné důkazy o rychlém odtávání Velkého Aletschského ledovce se nezdá, že by obyvatelé vysoko položených obcí jeho v okolí měli sklony k panice. Do jaké míry je to sdílená zkušenost minulých generací a jak se v těchto postojích možná podílí snaha zavírat oči před nevyhnutelným, to se neodvažujeme posoudit. Skutečností je, že mezi místními se zdá převládat názor, že „ledu ubývalo i v minulosti, zatím o nic moc nejde“.
Současně však domorodci ekologické změny citlivě vnímají a v podstatě každý dokáže dát nějaký příklad ze svého života, jak měnící se klima a ubývající led pozvolna mění podmínky, i když zatím v detailech. Jednomu se mohly rozšířit pastviny, na které vyhání své krávy, jiný zase cítí, že sníh na níže položených sjezdovkách na jaře už tak dlouho nevydrží, a tak dále.
A tak vedle zamyšlení nad velkolepostí přírody, ne nadarmo je celá oblast zapsaná na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO, při procházce nad Aletschským ledovcem nutně přicházejí i myšlenky o její zranitelnosti. Možná si i vy v horském tichu nad Riederalpem řeknete, zda tohle ještě uvidí naše děti.
Může se hoditDoprava Alternativou je každodenní přímé letecké spojení z Prahy do Curychu (www.swiss.com) a následně cesta po železnici. Vlaky jezdí každou hodinu, cesta z curyšského letiště do Bettenu trvá 180 minut a přesedá se pouze v Brigu. Informace
|
