Židélka je to dřevěná, většinou v modré nebo zelené barvě, s malým tvrdým vyplétaným sedátkem, na křivých nožkách. Minimálně jedna z nich musí být jinak vysoká než ty ostatní (až někdo udělá řeckou židličku se stejnýma nohama, dostane se do Guinnessovy knihy rekordů).
Už když nové židle vycházejí z truhlářské dílny, jsou umně rozvrzané a působí dojmem, že na nich sedávali zbrojnoši Alexandra Makedonského.
Vypadají roztomile a malebně a tak většinou podlehnete romantice, usednete a objednáte si něco dobrého. Kolem zapadá slunce, tetelí se vzduch, hraje buzuki...
Ovšem už po malé chvíli se začnete ošívat a uvažovat, co jste komu v minulém životě proboha udělali, když musíte takhle trpět?! Typizovaný evropský zadek židličku v každém případě přesahuje, dřevěné žbrdleníčko se zařízne do stehen a výplet se začne bolestivě otiskovat do vašeho "biskupa".
Máte-li šortky, začne tortura mnohem dříve, i když máte zadek měkce přírodně polstrovaný. Poposedávání nepomůže – to je stejné, jako když si vrazíte třísku hlouběji do rány. Když pak číšník donese nějakou tu řeckou dobrůtku, milosrdně na chvíli zapomenete – asi jako když odsouzenci na smrt přinesou poslední oblíbenou krmi.
Prapůvod podivuhodného designu tohoto kusu nábytku je nejasný. Ale jak už to tak v Řecku bývá, hodně věcí je svázáno se čtyřsetletou nadvládou zlovolných okupantských Turků.
A tak zřejmě byly původně židličky určeny pro pohanské Osmany jako odveta za nabodávání na kůl. Řekové před Turky tak dlouhou dobu předstírali, že je to posezení nadmíru komfortní, až si na to sami za těch pár set let zvykli. A teď to učí turisty...
*** ZÁJEZD NA KRÉTU PRO DVA A LETENKU NA RHODOS můžete vyhrát ZDE.
 Typické řecké židličky |
