Ve městečku Dawson Creek začíná Alaska Highway, která byla vybudována během druhé světové války poté, co byla Amerika napadena Japonskem. Výstavba 2 647 kilometrů dlouhé silnice trvala 34 týdnů. Silnice zajistila první a zatím jediné pozemní spojení Aljašky s ostatním světem. Končí v Delta Junction, (některé zdroje uvádějí Fairbanks). Ve visitor center si můžete vyzvednout brožůrku Help Along the Way. Cestou můžete spatřit 183 historických označení mílí, které ale díky narovnávání silnice již neodpovídají skutečnosti. Dále 58 míst s historickou značkou a 38 míst s panelem popisujícím význam daného místa.
Jsme další den na cestě. A náš cíl je stále vzdálen více jak 1 500 kilometrů. Dozvídáme se, že kousek před Liard River,BC jsou veřejnosti přístupné termální prameny, a tak po chvilce zde slastně smáčíme svá unavená těla. Dvě jezírka s až 50°C horkou vodou jsou pouze 10 minut chůze od Alaska Highway. Po zastávce u studených vod jezera Superior to byla naše druhá koupel a třetí dvouhodinová zastávka. V Edmontonu jsme se ještě zastavili v největším nákupním středisku pod jednou střechou - West Edmonton Hall. Nachází se zde více jak 800 obchodů ale také např. velký krytý bazén s toboganem.
První osada v Yukon territory ležící na Alaska Highway je Watson Lake. Každého návštěvníka po příjezdu okamžitě upoutá The Wall of the Signs - stěna tvořená tisíci cedulí, které označují místo jejich původu. Tedy cedulemi jako jsou SPZ, názvy obcí, směrové značky,... a také např. přírodní rezervaci v Čechách (bohužel jsem zapomněl kterou...:)) Sbírku započal dělník Carl Lindley z Danville,IL, kterému se stýskalo po domově, v roce 1942. 20. července 1990 Olen a Anita Walker z Bryan, OH umístili již 10 000 značku. Celá sbírka je udržována the Watson Lake Chamber of Commerce.
V Yukon territory již moc lidí nežije, má přibližně 30 tisíc obyvatel. Na osamocenou čerpací stanici, která je zároveň jediným možným místem nákupu a občerstvení, narazíte po desítkách kilometrů. Dlouhé úseky silnice jsou nezpevněné a tak dobrý technický stav vozidla je nutností. Uháníme dále na severozápad a za námi se zvedájí mračna zvýřeného prachu.
Noční jízda v pološeru po Alaska Highway je zážitkem sama pro sebe. Auto potkáváme tak jedno za tři hodiny. Naopak podél silnice lze zahlédnout losy, soby ale i divoké koně. Krajina mi připomíná scény z filmu "Cesta do pravěku" od Karla Zemana. Divoká příroda, všude na obzoru zasněžěné hory, po pláních tu a tam rozsázené stromy s větvemi spaženými u kmene a chránícími tak kmen před drsnými klimatickými podmínkami. A tu náhle přímo u cesty stojí obrovský sob, jehož mohutné paroží mu dodává majestátnost.
 podél Alacan - Alaska highway, poblíž hranice s kanadským Yukonem. |
