Architekta Dušana Jurkoviče netřeba české turistické veřejnosti obšírně představovat. Vždyť kdo by neznal Libušín a Maměnku na Pustevnách, lázeňské domy v Luhačovicích, turistickou chatu na Dobrošově, výletní restauraci v Pekle, křížovou cestu na Hostýně nebo teprve nedávno postavenou Jurkovičovu rozhlednu nad Rožnovem?
Méně se však ví, že k vrcholům umělecké tvorby slovenského rodáka žijícího v Brně patří více než 30 válečných hřbitovů. Nacházejí se v polských Nízkých Beskydech na území bývalé západní Haliče a jejich hledání a prohlídka patří k silným zážitkům.
Dokonale ukrytá Rotunda
Asi nejslavnější Jurkovičův hřbitov stojí na vrcholu kopce Rotunda ve výšce 771 m. Nedá se k němu přijet autem, vede k němu jen lesní stezka ze zapadlé vesničky Regetów.
Orientaci usnadňuje červeně značená magistrála Glówny szlak Beskidzki vedoucí od západu k východu celým územím polských Karpat.
Po více než půlhodinovém výstupu od tábořiště u silničky (cca 250 výškových metrů) se najednou z bukového lesa za kamennou zídkou vynoří pětice monumentálních dřevěných jehlanů korunovaných vysokými kříži s obloukovitou stříškou. Široko daleko nikde nic, jenom nekonečné ticho pustého lesa a hroby se jmény padlých.
Vrchol Rotundy poblíž někdejší haličsko-uherské hranice byl během bojů o Karpaty v letech 1914-15 významným strategickým místem, na kterém se opevnili Rusové. Ti tu také leží pochovaní vedle rakouských vojáků ve dvaceti hromadných a čtyřech individuálních hrobech.
Hřbitov je projektován do kruhu a dispozičně má připomínat pravoslavný kostel, což souvisí s náboženským vyznáním Lemků původně obývajících souvisle tento kraj. Rotunda je zároveň architektonickým předobrazem slavné mohyly na vrchu Bradlo nad západoslovenským městem Brezová, postavené o pár let později na památku tragicky zesnulého Milana Rastislava Štefánika.
Značená cesta na vrch Rotunda
Hřbitov č. 51 Rotunda
V době vzniku hřbitova byl vrchol Rotundy holý a věže byly vidět z daleka. Dnes je vše pohlceno vzrostlým lesem, nicméně efekt díla se nevytratil. Nedávno prošla Rotunda, podobně jako většina ostatních Jurkovičových hřbitovů, při příležitosti stého výročí bojů o Karpaty kompletní rekonstrukcí a obnovou.
Památníky válečným hrdinům
Putování po Jurkovičových hřbitovech je podnik na mnoho dní. Celkem se jedná asi o 32 objektů spíše obtížně než snadno přístupných (přesné číslo není jednotně uváděné). Všechny se nacházejí v horách jižně a jihovýchodně od města Gorlice, kde došlo 2. května 1915 k rozhodující bitvě a vytlačení ruských vojsk na východ.
Součástí tehdejší vítězné vojenské kampaně bylo i uctění padlých vojáků obou válčících stran na území západní Haliče (celkem 60 829), což znamenalo postavit v deseti okresech 365 hřbitovů. Práce organizovalo Oddělení vojenských hrobů při velitelství v Krakově, kde byl Jurkovič válečně zaměstnán spolu s mnoha dalšími umělci té doby (např. ilustrátor Adolf Kašpar).
Všechny haličské hřbitovy mají své pořadové číslo a důkladně vedenou evidenci. Některé se zakládaly na místech původních pohřebišť, většina padlých však byla exhumována (42 749) a pochována na nových místech.
Hřbitov č. 58 pod vrchem Magura
Jurkovič si svou oblast působnosti v horách vybral záměrně s ohledem na svůj inspirativní zájem v lidovém stavitelství. Dřevo a kámen se mu stalo základním stavebním materiálem a kulturní krajina s dřevěnými kostely největší inspirací pro vytvoření unikátních uměleckých děl s nadčasovým přesahem.
Bohužel další historický vývoj velkoryse pojatým hřbitovům postaveným za rakouské peníze nepřál. Habsburská monarchie se krátce po dobudování rozpadla a památníky hrdinů se ze dne na den proměnily na památníky utlačovatelů národů.
O mnohé z nich se 100 let nikdo pořádně nestaral a na počátku 21. století se nacházely na prahu zapomenutí a zkázy. S přírodou splynuly více, než si Jurkovič během projektování přál. Potěšitelné je, že většina hřbitovů je dnes opravená a příležitostně udržovaná. Mnoho hrobů nese česká jména.
Výlet na Maguru Malastowskou
Skupina Jurkovičových válečných hřbitovů, kterou byste neměli minout, se nachází v okolí horského sedla Prelecz Malastowska (605 m), kudy prochází hlavní silnice č. 981 z Gorlic do slovenského Bardejova.
Přímo v sedle u silnice se rozkládá pečlivě udržovaný a hojně navštěvovaný hřbitov č. 60 připomínající převahou a vůní namořeného dřeva skanzen lidové architektury. Ústředním symbolem je dřevěná kaple s motivem průniku několika křížů, pod nimiž je umístěn reliéf čenstochovské madony. Řezbu vytvořil sochař Josef Žák a koloroval ji malíř Adolf Kašpar. Na hřbitově leží 174 vojáků, vlevo hlavně Poláci a vpravo Češi. V roce 1916, kdy hřbitov vznikl, tu byly vojenské zákopy a holý travnatý hřeben.
Hřbitov č. 60 u silnice v sedle Magura Malastowska
Pokud se vydáte ze sedla po modré značce směrem na západ, dojdete mírným stoupáním kolem malé turistické chaty (t. č. v rekonstrukci) po necelých dvou kilometrech na vrchol kopce Magura Malastowska (813 m).
Hned pod ním na jihozápadním úbočí je vidět opravený hřbitov č. 58, kde leží 76 Rusů a 60 Rakušanů. Kříže jsou rozmanité a vytvářejí v komplexu působivý figurální les pod dominantní kamennou pyramidou. Kříže odlišují počtem příčných břeven katolické a pravoslavné hroby a výškou hromadné (vyšší) a individuální (nižší) hroby.
Od tohoto hřbitova sestupuje lesní pěšina značená černou značkou k malému hřbitovu č. 59 (Przyslup), který je na rozdíl od předchozích celý kamenný a působí chladnějším a pro Jurkoviče méně typickým dojmem. Trochu jiné, leč opět nádherné pietní místo uprostřed karpatského hvozdu.
Symboly ztracených časů
Některé Jurkovičovy hřbitovy jsou jen obyčejné dřevěné ohrádky s kříži. Jejich kouzlo spočívá v tom, že se nacházejí v místech, kde nikdo nebydlí a kam nevedou asfaltové silnice. Oblast byla totiž po druhé světové válce postižena násilným vysídlením původního rusínského (lemkovského) obyvatelstva v rámci akce Visla a některé vesnice zcela zanikly.
Dlouhé kilometry údolí mezi horami propojují jen polní cesty s brody vhodné pro terénní vozy. A právě v těchto nepřístupných oblastech se ukrývají například hřbitovy č. 45 (Lipna), 44 (Dlugie) a 53 (Czarne).
Hřbitůvek č. 44 v dnes již neexistující vsi Dlugie
Hřbitov č. 46 Konieczna Beskidek na polsko-slovenské hranici
Několik pozoruhodných hřbitovů leží na dohled od slovensko-polské hranice, kudy prochází červeně značená magistrála rozvodním hřebenem Karpat. Nejpůsobivější hřbitov č. 46 (Konieczna Beskidek) se dotýká ohradní zdí přímo státních hranic.
K zamyšlení nad pomíjivostí lidského bytí, států a politického snažení snad není lepšího místa než právě prostředí těchto opuštěných hřbitovů v horách. Jsou symbolem ztraceného „zlatého věku“, který Evropa prožívala na počátku 20. století, a který obrátila v prach tehdy nikým nečekaná první světová válka.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditJak se tam dostat Mapy |
