"Žít život na plné pecky, hodně pít pivo, pomilovat se s mnoha muži a klidně vystupovat i po hospodách. Teprve pak tomu, co zpíváš, lidé uvěří," směje se s nadhledem folková zpěvačka Pavlína Jíšová.
Tvrdí, že ona sama přesně touhle cestou šla. Dovedla ji například šestkrát po sobě ke Zlatým klíčům pro zpěvačku roku ve čtenářské anketě časopisu Folk&country i k autorství více než 70 písniček.
Hned po dosednutí ke stolu v Masných krámech přiznává, že právě tahle restaurace bývala jejím druhým domovem. "Studovala jsem na pedagogické fakultě hudební výchovu a češtinu a s Monikou Klimentovou jsme zpívaly s kapelou Minnesengři. Tady se scházeli muzikanti, fotografové, novináři. Pivo bylo hodně levné, k tomu smažák. Prostě to tu žilo," vzpomíná Jíšová s tím, že maminka z toho nebyla moc nadšená.
Byla to ale právě ona, která malou Pavlu s sebou brala na všechny zkoušky i vystoupení folklorního souboru Úsvit, kde spolu se Zorkou Soukupovou zpívala. Navíc na Základní škole v Baarově ulici vedla Bárováček.
Ačkoliv k hudbě měla blízko, o kariéře zpěvačky nesnila. Chtěla být moderátorkou v televizi nebo rádiu. Chodila proto do dětského dramatického souboru, který v budějovickém rozhlase vedl Luděk Mühlstein. Činoherní studio ale bylo hned vedle hudebního, kde tehdy nahrávali Minnesengři a jejich muzika ji nadchla.
Sama hrála na housle, ale lákal ji i zpěv. V hudební škole z něj měla dvojku, neuměla prý zpívat operu. Později vyzkoušela i taneční orchestr, sborový zpěv, dechovku, bigbít, aby nakonec díky kontrabasistovi Petru Henselovi propadla bluegrassu.
"Tenkrát byla jiná doba. Na festival ve Strážnici přijelo deset tisíc lidí, zpívala jsem tam s Michalem Tučným a publikum dělalo vlny. Dnes jsme rádi, když na takový koncert přijde dva tisíce návštěvníků," dodává čerstvou zkušenost.
A proč se vystudovaná učitelka vrhla na profesionální hudební dráhu? Oslovil ji Pavel Lohonka Žalman a nabídl práci s tím, že o jejich muziku je zájem. "Týden jsme třeba hráli v Praze a pořád bylo vyprodáno, ozývali se nám pořadatelé z celé republiky. Po roce 1990 ale najednou bylo všechno jinak," přiznává zpěvačka, která už 11 let vystupuje sólově.
Kapelu CS band, kterou tvořili muzikanti z Čech a Slovenska a nahrála s ní album V proutěném křesle, nešlo finančně utáhnout. "Jen cesťák pro Slováky byl čtyři tisíce, a to jsme ještě ani nebrnkli," vysvětluje důvod, proč dnes hraje především se svou dcerou Adélou a případně zve Petru "Šany" Šanclovou, Romanu Tomáškovou nebo Jardu Matěje Matějů.
Rodinný tým přirovnává k cirkusu
Rodinný tým přirovnává tak trochu k cirkusu, kde o přestávce prodává cukrovou vatu člověk, který o chvíli později vystupuje jako špičkový artista. "Vymýšlím hudbu, text, hraju na kytaru. Adéla taky, ona ještě na mandolínu, irské flétny, zpíváme a já to celé moderuju. Pochopitelně se samy dopravíme na místo a navíc jako manažerka ještě všechno zařídím," vypočítá své povinnosti.
Pavlína Jíšová(50 let) |
Lidé si podle ní často mylně myslí, že se jen tak povaluje doma a pak jede na hodinové vystoupení. Připomíná, že třeba po sobotním koncertu ve Strážnici s Adélou a Šany jela do Klášterce nad Ohří, kde v neděli vystupovala zase s dcerou a Matějem.
"Sedm stovek kilometrů jsem schopna ujet na jeden zátah. Beru to tak, že volant prostě k našemu kočovnému životu patří," směje se zpěvačka, která poslední dva roky žije v Lišově na Budějovicku.
Jen o patro výš tam bydlí i její dcera Adéla. Mezi sebou mají skvělý kamarádský vztah. Pavlína přiznává, že se jí jako malé kvůli koncertování moc nevěnovala, hlídal otec, babičky, sestra, a tak se jí teď snaží všechno vracet.
"Je moc šikovná muzikantka, už má napsanou celou jednu desku, navíc dokončila bakalářské jednooborové studium psychologie a přijali ji na budějovickou pedagogickou fakultu," líčí se správnou mateřskou hrdostí.
Přidá i historku, proč se jmenuje Adéla Jonášová a nikoliv Lounková po svém otci. "Vadilo jí, že často jméno pořadatelé komolili. Za tisícovku si nechala příjmení změnit," vysvětluje.
Sama má se změnou osobní zkušenost, když se kvůli zvukomalebnosti jména stala z oficiální Pavly Pavlínou. Přiznává rovněž, že dcera je její protipól. Dokázala držet dokonce šestidenní ozdravný půst, což by Jíšová rozhodně nezvládla. Sama ráda totiž jí, pije, veselí se a ponocuje.
