Přežila války, hladomory, sucha i povodně. Dokonce i doby intenzivního zemědělství, když na jejím břehu vyrostl vepřín Gigant a do žil jí proudily splašky. Bývala domovem pohádkového vodníka Čochtana namluveného Janem Werichem. V délce 48 kilometrů prochází ohromnou rybniční soustavou.
Voda Zlaté stoky v Třeboni teče přes neklidné události dějin stále stejně a tiše napříč stoletími. V původní podobě jako v roce 1518, kdy ji dokončil rybníkář Štěpánek Netolický.
„Vyprávění o Zlaté stoce by zabralo hodiny. Naposledy jsem ji prošel na jaře. Je to unikátní dílo, které spojuje na dva a půl tisíce hektarů vodních ploch,“ připomíná prezident Rybářského sdružení České republiky Jan Hůda.
Její tok začíná u Majdaleny, kde vychází z Lužnice, a po desítkách kilometrů se do ní zase vrací pod Veselím nad Lužnicí. Na své cestě se proplétá rybníky včetně těch největších, jako je Rožmberk, Svět, Opatovický, Tisý či Dvořiště. Její pomalý tok poháněl svého času na trase desítky mlýnů, pil a koželužen. Až do roku 1937 po ní lidé plavili dřevo.
Nejvíce ale prospívá rybničnímu hospodářství. Díky tomu přinášela zisky Rožmberkům, majitelům panství. Snad proto se jí začalo později za panování Schwarzenbergů říkat Zlatá stoka. Původní název byl Strúha či Strouha.
Prosperitu přitom nepřinesla jen majitelům panství. Práci nabídla i prostému lidu a obohatila původně chudou oblast kolem Třeboně. Do rybníků přiváděla podle lidového vyprávění živou vodu.
„Rčení, že je v ní živá voda, vzniklo z toho, že rybám se po jejím zásobování začalo dobře dařit. Na Třeboňsku, kde je hodně rašeliny a původní rybníky tady vznikly na močálech, byly jejich vody znečištěné těmito sedimenty. Voda z Lužnice je vyčistila. Podobnou funkci měla i českobudějovická Zlatá stoka, která zásobovala rybníky vodou z Vltavy,“ vysvětluje Hůda.
Po pěti stech letech zůstala z přínosu Zlaté stoky hlavně funkce rybniční. Zajišťuje cirkulaci vody v nádržích i sádkách. Občas napravuje klimatické nepříjemnosti. Před 16 lety se stala součástí protipovodňové ochrany.
Kousek nad jezem Pilař na řece Lužnici začíná Zlatá stoka - umělý kanál, který nechal postavit rybníkář Štěpánek Netolický.
Při velké povodni v srpnu 2002 odváděla vodu z přeplněných rybníků a lidé ji museli na několika místech překopat, aby se voda rozlévala do krajiny. Obrovskou úlohu v zadržení povodňové „tsunami“ odvedl tehdy rybník Rožmberk.
Pro obce na trase je stoka součástí jejich historie a koloritu. Místní lidé dodnes vzpomínají na povodně, kdy ji museli překopávat. Jako třeba obyvatelé Ponědraže, obce ležící 11 kilometrů od Veselí nad Lužnicí, kde její tok končí.
„Kopaly se tenkrát stružky na odvod vody do Ponědražského rybníka. Dnes už má stoka v těchto místech vybetonovaný přepad. Věřím, že vydrží další staletí,“ přeje si starosta Ponědraže Miroslav Hrošek.
V poslední době musí stoka spíše regulovat deficit vody. Stala se přepouštěcím kanálem pro rybníky ohrožené vysycháním nebo malým okysličováním. Při extrémním suchu, když mají rybníkáři zákaz napouštět stoku z Lužnice, si pomáhají přečerpáváním vody třeba z rybníka Rožmberk.
Od doby Štěpánka Netolického má Zlatá stoka skoro nezměněnou podobu. Její stabilní hloubka je od jednoho do jednoho a půl metru, široká je od dvou do čtyř metrů a celkový spád má 33,5 metru. To dělá někde i méně než 10 centimetrů na kilometr délky, takže se některým turistům může zdát, že voda teče místy do kopce.
Jedinou změnu na trase provedl jiný legendární rybníkář Jakub Krčín, když v roce 1571 začal stavět rybník Svět. Koryto stoky převedl za východní hradby Třeboně, aby vyřešil její křížení s novou Světskou stokou. Přímo v Třeboni obtéká kanál zámek, pivovar, klášter nebo Bertiny lázně.
Ačkoliv Jakuba Krčína vnímá historie především jako vynikajícího stavitele vodních děl, prostý lid o něm po jeho smrti šířil až hororové pověsti. Jednu z nich zaznamenal básník a spisovatel Ladislav Stehlík v trilogii Země zamyšlená. Zpracoval v ní postřehy z putování jižními Čechami.
„V pověsti bičuje Jakuba Krčína čert a nutí ho k orání Zlaté stoky v lese na Hradecku. Když vzpínající se Krčín vylomí článek řetězu, vyroste z něho dub nazvaný Dračí,“ píše Stehlík.
Tuto pověst připomíná podle Jana Hůdy i dodnes stojící dub na hrázi bývalého rybníka Hrádeček. Je 400 let starý a někdo v jeho tvaru vidí širokou láhev nebo článek řetězu, kterým připoutal čert k ohnivému pluhu nešťastného Krčína.
Historií Zlaté stoky se zabývá v několika publikacích třeboňský básník a spisovatel Miroslav Hule. Legendy o Krčínovi ale ve svých dílech, i poetických, vynechal. Vystudoval rybníkářství, obdivuje její technickou dokonalost a myšlenku projektu.
„Zlatou stoku sice ve svých básních nezmiňuji, zato před ní často stojím v tichém úžasu. Je opravdu zlatá, měla by se zlatem vyvážit,“ říká Hule.
Zlatá stoka začíná u obce Majdalena.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
