Kniha vyšla teprve nedávno a je o ni zájem. „Vydává ji přímo město Trhové Sviny a nejen Todeňáci vzali tamní kulturní a informační centrum útokem. Takže na ni musel vzniknout i pořadník. Já jsem viděl, že zatím končí číslem sto padesát,“ říkal před několika dny spoluautor publikace Jan Štifter s tím, že zatím je k dispozici tři sta výtisků.
Kromě historických informací a dat jsou v novince o obci na Doudlebsku i osobní příběhy těch, kteří tam bydlí, vzpomínky na jejich předky či na to, jak se pod Todeňskou horou žilo za druhé světové války, v temných 50. letech anebo jak se v Todni slavil masopust, vypadaly svatby a podobně.
„Námět vyšel od Evy Farkové, která je podepsaná pod úvodním textem a která pochází právě z Todně. Přišla s tím nápadem, že každá z trhosvinenských osad má svůj příběh, který by bylo fajn zpracovat knižně. Chtěli jsme využít paměti i těch nejstarších obyvatel a Eva nám s nimi hodně pomohla. Byla vlastně naší průvodkyní obcí,“ přidal autor publicistické části knihy.
Edice, v níž vyšla kniha o Todni, dostala název Nadohled a měla by pokračovat dál. Cílem každé publikace bude představit danou vesnici, snažit se sesbírat historické fotografie a hlavně sesbírat i příběhy lidí a samotné vsi.
„To může být nakonec na těch knihách to nejcennější. Tím, že nám je lidé mezi šedesáti až třeba devadesáti lety budou vyprávět, tak už tu zůstanou navždy. Například v knize o Todni máme rozhovor s Marií Kolouškovou, která se narodila v roce 1930. Kdybychom paní nezachytili, tak o životě na vsi ve 30. letech už dnes nikdo moc vědět nebude,“ vypíchl Štifter jednu z mnoha zajímavých kapitol.
Podle něho je Todně například zajímavá svými českými kořeny, které sahají až do doby založení vesnice a pokračují dodnes.
„Pořád můžeme po staletí nacházet ty samé rodiny a jejich předky na stále stejných popisných číslech, to je skvělé. Pak mě také překvapilo, jak je a byla Todně kulturně živá obec. Pořádají trhy, hrají pingpongové turnaje, mají masopust a tak dále,“ potěšilo Štiftera.
Lidé jsou tam podle něj pořád spolu, což se dnes už moc nevidí. „Moc hezky o sobě mluví a vím, že se mezi sebou i rádi potkávají. A to je si, myslím, vidět i v knize,“ dodal spisovatel z Budějovic.
