„Ze stavebního zákona může o demolici žádat pouze vlastník a správa národního parku podle našeho názoru neprokázala, že jí Roklanská chata patří. Stavba není zapsaná v katastru, tam je pouze pozemek. Proto jsme žádali, aby park doložil, že je skutečně vlastníkem. Správa ale doložila vlastnictví k původní hájence, nikoli k chatě,“ vysvětlil důvod zamítnutí žádosti vedoucí stavebního úřadu v Kašperských Horách Jan Eger.
Rozhodnutí potěšilo nejen Klub českých turistů (KČT), ale i řadu místních obyvatel, starostů i dalších politiků. „Jsme rádi, protože jsme usilovali o záchranu chaty. Máme údaje, že ji KČT postavil, ale nemáme nikde doklad, že by ji vlastnil. Proto je to taková sporná záležitost. I to byl možná důvod, že stavební úřad žádost parku zamítl,“ domnívá se místopředseda KČT Ladislav Macka.
Starosta Kvildy Radek Thér ale tvrdí něco jiného. Ve volném čase studoval třeboňský archiv a podle dohledaných dokumentů zjistil, že chatu postavilo Ředitelství státních lesů a statků (ŘSLS) v Třeboni.
„Máme k tomu dochované stavební povolení, kde o stavbu žádá. Podařilo se mi také zjistit, že ŘSLS vydalo požadavek na výstavbu, protože se v těchto místech nacházel jen jeden starý objekt a bylo potřeba, aby na tak odlehlém místě bydleli alespoň dva hajní, nebo se tam mohli ubytovat dělníci. Víme i to, že se výběrového řízení zúčastnily tři stavební firmy. Nejnižší nabídka činila 81,8 tisíce korun. Dochoval se i stavební deník. V něm bylo třeba zajímavé, že už při předání stavby byly nekvalitní dveře a okna,“ potvrdil Thér.
Petice má už pět tisíc podpisů
Macka i přesto vnímá zamítnutí žádosti o demolici jako první krok k tomu, aby se chatu podařilo opravit. Po případné rekonstrukci by pak turisté usilovali i o znovuzavedení turistické trasy do těchto míst. „Dříve tam vedla. Jmenovala se Roklan. Myslíme si, že stojí za to o tom znovu mluvit,“ doplnil.
Nyní je chata přístupná jen po pohraničním chodníku z německé strany. A turisté se k ní mohou vydat pouze od července do listopadu, protože stojí v oblasti výskytu chráněného tetřeva.
„Přijde mi nesprávné, že chce správa parku bourat sto let starou chatu českých turistů, která do krajiny patří a je součástí Šumavy. To, že nyní park říká, že tam žije chráněný tetřev, a proto tam nesmí chodit lidé, neznamená, že se to třeba za deset let nezmění. Třeba bude jeho populace tak silná, že tam budou moci turisté jít, stejně jako je to na bavorské straně,“ argumentoval senátor za Šumavu Tomáš Jirsa, který je iniciátorem petice za záchranu Roklanské chaty.
Už ji podepsalo přes pět tisíc lidí. Když jich bude přes deset tisíc, bude se muset projednat na půdě Senátu. Vedení národního parku se ale myšlenky na demolici nechce tak snadno vzdát.
„Jsme přesvědčení o tom, že jsme stavebnímu úřadu dodali dostatek podkladů, které potvrzují naše vlastnictví. Proto máme právo žádat o demolici. Proto jsme se proti rozhodnutí stavebního úřadu odvolali,“ potvrdil Dvořák.
Jasněji by mohlo být přibližně za měsíc. Mluvčí parku dodal, že i kdyby s žádostí o demolici park neuspěl ani u odvolacího Krajského úřadu Plzeňského kraje, v žádném případě to neznamená záchranu chaty. Z pohledu ochrany přírody a ochrany druhu totiž není stavba nové budovy ani rekonstrukce té stávající možná.
Stav budovy je navíc natolik špatný, že se může každým dnem zřítit sama. Dřevěná konstrukce je kompletně napadená dřevomorkou. A to do takové míry, že by v případě opravy stejně musela být nejdříve celá zdemolována a nahrazena replikou.
„Byli bychom rádi, kdybychom za měsíc znali rozhodnutí. Demontovat bychom ji mohli v rozmezí od srpna do konce října. Zdá se tedy, že je relativně dost času, ale čím dříve budeme rozhodnutí znát, tím lépe. Pokud odvolání bude kladné, budeme muset vypsat soutěž na zpracování demolice,“ přiblížil Dvořák.
