„Tu otevřela se před nimi holá pláň, zablyštilo se zrcadlo vodní, domek tu stál skromný, dřevěný, bez patra, vlevo les kostrbatý, z něhož tu a tam čněl nebetyčný velikán a povyrostlé mlází kolem něho mělo vrcholky do sebe spletené, bílé byly pně, větve šedým mechem potaženy, celá půda mrtvolami smrčkův různé velikosti poseta – prales. A dále vlevo, nad černě temné lesy vypínajíc, dvouhlavá modrá hora, Roklan,“ tak popsal spisovatel Karel Klostermann na konci 19. století samotu pod šumavským Roklanem, nejopuštěnější a nejdivočejší kout Šumavy a asi i českých zemí.
16. října 2022 15:00
