Rozkvetlé sady u Lhenic na Prachaticku

Rozkvetlé sady u Lhenic na Prachaticku | foto: Petr Lundák, MF DNES

Jihočeští ovocnáři nedokážou konkurovat polským cenám, sadů kvůli tomu ubývá

  • 2
Podnik v Rábíně na konci roku pokácel stromy na deseti hektarech. Letos se k němu zřejmě přidají další sadaři z jihu Čech, protože nemohou konkurovat přílivu levného ovoce z Polska.

Jeden pahýl vedle druhého, pod nimi ořezané větve a části kmene. O kus dál jsou v zemi jen díry. Stovky jabloní zmizely ze sadů zemědělského podniku ZEAS v Rábíně na Prachaticku.

Ten stejně jako desítky dalších ovocnářů nedokáže konkurovat přílivu levného ovoce, které do českých obchodů míří hlavně z Polska. Nižší výměrou sadů chce minimalizovat ztráty, které se i kvůli nezájmu obchodních řetězců neustále zvyšují.

„Měli jsme 60 hektarů jabloní, deset jsme museli do prosince vykácet. Měli jsme k útlumu nakročeno delší dobu, jenže vláda náš konec urychlila. Máme kvůli zelené politice a zákazům k dispozici jen minimum ochranných postřiků, jablka jsou pak nekvalitní a míří pouze do moštů,“ vysvětluje předseda družstva Vladimír Soukup.

Podle něj se na likvidaci sadů podílí také dotační politika některých států Evropské unie. Ty na trh dodávají ovoce za ceny, jež jsou dokonce pod hranicí výrobních nákladů českých producentů.

Meruňky na jaře opět mrznou. Je to na změnu podnikání, zlobí se sadař

„Týká se to hlavně Polska, z kterého k nám vozí levné ovoce i obilí. U nich neplatí žádná omezení a producenti mohou využít široké palety dotací. Je to paradox, protože mohou u nás zakázané postřiky normálně používat a nikomu to nevadí,“ připomíná.

Není to ale jen problém rábínského družstva, výměra ovocných sadů nejen na jihu Čech vytrvale klesá. Za posledních deset let zmizela v Česku podle údajů jihočeské agrární komory více než třetina všech sadů, což je největší úbytek mezi evropskými zeměmi, které ovoce produkují. Důvodem je také tlak zahraničních řetězců na co nejnižší výkupní cenu.

„Ceny určuje trh a bohužel pro naše pěstitele jsou dlouhodobě podnákladové. Drobní pěstitelé v době, kdy většina Čechů nakupuje ovoce v supermarketech, jsou těmi posledními, kdo mohou tento trend zvrátit. Nejhůře jsou na tom pak sadaři, kteří nemají vlastní skladovací prostory. Situaci příliš nepomáhá ani zdražení energií a obecné zvýšení nákladů na pěstování ovoce,“ shrnuje ředitelka jihočeské agrární komory Hana Šťastná.

Veřejné ovocné sady v Praze jsou světovým unikátem, říká potulný sadař

Právě letos se dá očekávat snížení výměry sadů u většího počtu ovocnářů. Ti museli kvůli přiznaným dotacím z končících titulů určitou dobu držet stejnou plochu.

„Mizely hlavně starší sady, které nebyly ekonomicky výhodné. Co se týče Rábínu, je to výjimečná situace kvůli počtu zlikvidovaných stromů. Malým producentům se to také nevyhýbá, ti se ale snaží na vykácených plochách opět něco vysadit. Stojí to však spoustu peněz,“ říká předseda Unie ovocnářů jižních a západních Čech Petr Leber.

Své sady si zatím chce udržet Martin Krump z Chelčic na Strakonicku, který na více než patnácti hektarech pěstuje jablka, třešně, višně, švestky a meruňky. „Co neprodáme, dáme na mošt, i když je to za cenu, která nedosahuje ani výrobních nákladů. Musíme si udržet takovou plochu, abychom dosáhli na dotace, pak také musíme produkci prodat. Pokud to bude stále více neúnosné, kácení se nevyhnu,“ přiznává Krump.

Problémy s postřiky

Tvrdí, že je téměř nemožné jakkoliv snižovat cenu nákladů na vypěstování kvalitního ovoce. Na trhu prý stále více schází účinné postřiky proti škůdcům, jejichž prodej často ministerstvo zemědělství omezuje.

„Povolené přípravky jsou navíc pořád dražší. Pokud ovoce dostatečně neošetříme, budeme dávat produkci maximálně do moštů, na obchod si taková jablka nikdo nevezme, protože budou strupatá a vizuálně neatraktivní,“ doplňuje.

Moštování a další způsoby zpracování připomíná jako jedno z mála krajních řešení také Jaroslav Muška, ředitel společnosti Zemcheba, která má v kraji přes 230 hektarů sadů.

Čeští sadaři spoléhají na prodej ze dvora, válcují je levná jablka z Polska

„Řetězce si naše jablka vezmou, ale jen za podmínky, že za ně dají stejně jako polským producentům. Pokud budou prodávat do supermarketů kilo jablek za devět korun, nemůže jim u nás nikdo konkurovat,“ myslí si Muška.

V současnosti se v Česku vyprodukuje maximálně polovina celkové spotřeby ovoce, zbytek se dováží. Dá se ale logicky očekávat, že podíl domácích plodů se bude nadále snižovat. „Letošní tlak ze strany Polska je enormní. Jednoznačně za to mohou dotace, u nich dokonce stát platí pěstitelům dopravu přebytků do zahraničí, což se jim jednoznačně vyplatí,“ popisuje Leber.

Ovocnáři se tak prostřednictvím vlastních organizací snaží tlačit vládu ke změně zemědělské politiky. „Určitě je ale třeba také motivovat lidi, aby si kupovali česká jablka. Například ve Francii nebo Německu je běžné, že více než dvě třetiny potravin v obchodech musí pocházet z domácí země. Tam si polské jablko nekoupíte. Cestou může být větší kampaň na podporu domácích produktů,“ navrhuje Muška.