"Mám v plánu vydržet pracovat minimálně ještě dva roky. Moje maminka totiž pracovala až do čtyřiasedmdesáti let," směje se energická žena, která letos oslavila své 72. narozeniny.
Když totiž za měsíc důchodového lenošení stačila uvést domácnost do stavu naprosté dokonalosti, usoudila, že takový život by ji nebavil.
"Tak jsem zaklepala na dveře budějovické městské charity a nastoupila jako pečovatelka. Zůstávám pořád, protože lidí, kteří naši práci potřebují, stále přibývá," vysvětluje Šílená.
Nestresuje ji pomáhat lidem, kteří vinou své nemoci jsou už v posledním stadiu života. "Vzpomínám si na paní na Lidické třídě. Byla na tom hodně špatně, jediná dcera se starala hlavně o to, aby jí maminka odkázala majetek, a ani se neobtěžovala ji navštívit," připomíná jeden z mnoha případů bývalá zdravotní sestra.
Stala se pro nemocnou jedinou oporou. "Telefonovala mi třeba v deset večer nebo v pět ráno, když ji pronásledovaly chmury. Seděla jsem pak u ní, povídaly jsme si, a dokonce si pak přála kněze. Odešla i díky naší psychologické podpoře ze života po měsíci umírání vyrovnaná," vzpomíná Šílená.
Žena je zřejmě nejstarší ošetřovatelkou v České republice
Někomu pomáhat toužila Zorka Šílená už od dětství. Z rodných Českých Velenic jezdívala totiž na prázdniny ke strýci lékaři.
"Tehdy jsem pochopila, že péče o nemocné je nejen můj osud, ale že je to rovněž moje poslání," přiznává. I proto se jí nechce jen sedět doma, když ví, že umí lidem vracet chuť do života.
"Když ti klienti slyší, že jsem třeba starší než oni, jsou otevření a vstřícní, hodně rychle spolu navážeme kontakt. Ten je pro ošetřovatelskou i pečovatelskou péči velmi důležitý," zdůrazňuje Šílená.
Sama optimismus čerpá při procházkách se psem nebo na zahrádce v Českých Velenicích, kam často jezdí. Aby měla na všechny své aktivity čas, ráda třeba nakupování přenechala manželovi.
Vloni Zorka Šílená získala celostátní ocenění za charitní práci.
