Později než obvykle začali letos českobudějovičtí parazitologové vyhledávat klíšťata v terénu pro své výzkumy. I když teploty byly pro klíšťata příznivé, březnové sucho jim moc nesvědčilo. Pro svou aktivitu potřebují vyšší vlhkost.
„Sezona v tuto dobu už začíná. Letos se ale oproti předešlým rokům zpozdila. Právě vlhkost je rozhodující pro aktivitu klíšťat,“ popisuje Jan Erhart z Biologického centra Akademie věd ČR.
Proto se stává, že pokud trvá suché a teplé léto, nebezpeční paraziti zdánlivě zmizí. Ve skutečnosti se jen schovají a čekají, až bude zase pršet. Aby klíšťata byla aktivní, musí být teplota alespoň deset stupňů.
„To už bylo v polovině března. Pak se ale projevilo sucho a my čekali na déšť. Znovu budeme sbírat zase až nyní,“ objasňuje Erhart. Pro své pokusy vědci potřebují velké množství klíšťat. Proto mají i svůj chov s velkou produkcí.
„Přišli jsme na způsob, jak je dlouhodobě uchovat. Přestože je umíme odchovat, stále je velký zájem o ty z přírody. Navíc chov se po určitém čase musí obměňovat. Loni jsme například nasbírali více než sedm tisíc párů dospělých jedinců,“ počítá Erhart.
Sběr však netrvá po celý rok. Výzkumníci chodí do přírody nejvíce v první polovině léta. V porovnání s loňským rokem nasbírali letos v tuto dobu minimálně třikrát méně jedinců. „Déšť ale přišel, takže se klíšťata aktivují. Nemyslím si, že by to ovlivnilo jejich celkový počet,“ hodnotí.
Oblíbili si Branišovský les
V okolí Budějovic mají vytipovaných hned několik lokalit, které jsou pro výskyt těchto parazitů ideální. Nejvhodnější pro lov klíšťat je například Branišovský les na okraji krajského města.
„Je to jeden z největších smíšených lesů v okolí. Tam jim to vyhovuje. V jehličnatých lesích jich tolik nebývá,“ vysvětluje Erhart. Další podobná lokalita je například nedaleko Zlivi. Zároveň vyvrátil mýlku, že v přírodě čím dál více přibývá nakažených klíšťat.
Počty jsou podle výzkumů pořád přibližně stejné. V Českých Budějovicích je hned několik laboratoří, v nichž vědci pracují na různých projektech. Jedna se zabývá přenosem borelií, jiná zkoumá sliny parazita.
„Co například způsobuje, že rána nesvědí, když se zakousne. Nebo jak docílí toho, že se krev nesráží. Sliny jsou velice zajímavé, ale z jednoho jedince se dá odebrat jen malé množství. Proto potřebujeme, abychom měli vzorků dostatek,“ zdůrazňuje.
Lidé často používají před procházkou do lesa repelent. Ten ale podle Erharta není stoprocentně účinný. „Aplikuje se většinou jen na oděv a nikdy se s ním člověk nepokryje celé tělo. Klíště si vždy nalezne místo, které není ošetřené. Člověk by měl tedy raději zvolit vhodné oblečení,“ doporučuje.
Znamená to mít dlouhé rukávy a nohavice, také zajistit, aby pod ně nic nevlezlo. Po procházce by se měli lidé také důkladně prohlédnout. Zatímco vědci si libují, že zapršelo a budou mít dostatek jedinců pro výzkum, pro většinu populace jsou tito nepříjemní roztoči postrachem.
Na začátku sezony, která láká lidi do přírody, lékaři apelují hlavně na ochranu před klíšťovou encefalitidou. Lidé se proti ní mohou účinně bránit očkováním, které lze podstoupit celoročně. Vakcinace však nespadá mezi povinná očkování a lidé pod 50 let si ji musí hradit sami.
„Nejlepší je očkovat se v chladnějších měsících, kdy ještě nejsou klíšťata tak aktivní. Jaro je optimální dobou, protože neaktivní nejsou prakticky nikdy,“ vysvětluje lékařka Ludmila Sattranová z očkovacího centra budějovického zdravotního ústavu. Ochráněný je podle ní člověk přibližně po čtrnácti dnech od druhé dávky.
Na očkování chodí celé rodiny
Ta se podává za jeden až tři měsíce po první dávce. „Nyní, když už klíšťata začínají být aktivní, tak se interval zkracuje na 14 dní mezi první a druhou dávkou. Třetí dávka se podává za pět až dvanáct měsíců,“ objasňuje Sattranová.
Zájem o očkování ale podle ní klesl. Podepsala se na tom koronavirová pandemie. „Lidé mysleli na očkování proti covidu, ale zase trochu zapomínali na klíšťovku. Rozhodně byl menší zájem než před pandemií. I letos je zájem pozvolný,“ hodnotí Sattranová.
Lidé nad 50 let mají nárok na vakcínu hrazenou ze zdravotního pojištění. Tu ale mohou aplikovat jen lékaři a zdravotnická zařízení, která mají se zdravotní pojišťovnou smlouvu. Žádné očkovací centrum v Budějovicích ji ale nemá.
„Právě této skupině vakcínu doporučujeme nejvíce. Je dobře, že to pojišťovny podporují, ale zatěžují s tím praktické doktory. Lidé tak nevyužívají centra, která byla pro tento účel zřízená,“ uvažuje lékařka. Na očkování chodí často celé rodiny. K osvětě pomáhají i skutečné příběhy lidí.
„Pro očkování jsem se rozhodl proto, že znám ve svém okolí řadu lidí, kteří encefalitidu prodělali a mají následky dodnes. Navíc jsem v televizi viděl reportáž o muži, který byl ještě mladší než já a kvůli klíštěti se o sebe nedokáže pomalu ani postarat,“ míní Pavel Kučera, jenž má za sebou třetí dávku. Na očkování šel s celou rodinou.
