Jen v českobudějovické nemocnici loni kvůli klíšťovce hospitalizovali desítky lidí. Nejúčinnější obranou je očkování. Přesto hlavně starší lidé podceňují rizika. „Být v jižních Čechách neočkovaný proti klíšťovce je podle mě projev zoufalství nebo neznalosti,“ říká primář infekčního oddělení nemocnice v Českých Budějovicích Aleš Chrdle.
V současnosti se očkuje proti covidu. Mohou se tato očkování prolínat?
Zatím nejde očkovat současně, jak to vidíme u jiných vakcín. Očkování proti klíšťovce je třífázové, takže si mohou lidé načasovat očkování proti covidu i klíšťovce tak, aby mezi jednotlivými injekcemi byl odstup minimálně 14 dní. Také po prodělání covidu se dá očkovat proti klíšťovce, nejdříve 14 dní po odeznění nemoci.
Blíží se doba letních táborů, děti se o prázdninách pohybují hodně v přírodě, od kolika let se mohou očkovat?
Od jednoho roku. Záleží hodně na životním stylu rodiny, rodič musí posoudit, kdy je to riziko u dítěte vyšší. Každopádně je lepší očkování mít, než strávit část prázdnin v nemocnici.
K očkování proti klíšťovce vybízejí reklamy, častěji se o nemoci mluví. Chodí díky tomu lidé na očkování víc?
Když to srovnám třeba s dobou před 20 lety, pak ano. Paradoxně se očkují malé děti, mladí lidé, ale nejrizikovější skupina v důchodovém věku vychází z toho, že už tu žijí dlouho, nikdy nic nechytili, a tak se jich to netýká. Pak ale končí u nás a v této skupině vitálních a aktivních důchodců vidíme nejhorší průběhy a následky.
Kolik lidí ročně přijímáte do nemocnice s diagnózou klíšťová encefalitida?
Jen v českobudějovické nemocnici se pohybujeme kolem 70 až 120 pacientů ročně. Čísla ale kolísají, loni bylo případů hodně, protože byla teplá zima, nemrzlo, nesněžilo, takže klíšťata ani hraboši nevymrzli a neuhynuli. Loni na jaře se navíc nemohlo chodit do restaurací, lidé tak vyráželi častěji do přírody. Něco podobného může nastat i letos.
Státní zdravotní ústav pravidelně zveřejňuje údaje o tom, kolik případů klíšťové encefalitidy bylo každoročně zaznamenáno v jednotlivých okresech. Jihočeský kraj drží nepříjemné prvenství. Jak by se měli tedy lidé chránit?
Lidé by měli dodržovat obecně známé způsoby ochrany. Při cestě do lesa nebo míst, kde se dá předpokládat výskyt klíšťat, by měli mít dlouhé nohavice a rukávy, gumovky, používat repelent. Po návratu domů je třeba se osprchovat, prohlédnout a hlavně hned převléct oblečení.
Nemoci od klíšťat v Jihočeském kraji
|
Pokud člověk najde na těle přisáté klíště a odstraní ho během krátké doby, pomůže to něčemu?
I v tom se obě nemoci liší. U klíšťovky je otázka nákazy v desítkách minut, včasné odstranění klíštěte může snížit riziko nákazy, ale stále tu je. U boreliózy se předpokládá, že klíště musí sát aspoň 24 hodin, aby se člověk nakazil. Zákeřné je v tom, že se nemusí přisát hned v lese, ale leze po těle nebo oblečení a přisaje se třeba až v noci. Najde si místo, kde je teplá, měkká kůže.
Některá klíšťata jsou navíc opravdu hodně malá...
Mají stadia vývoje – vajíčko, larva, nymfa a dospělý parazit. Prostým okem jsme schopní vidět jen dospělé. Předchozí stadia, když mají kolem jednoho milimetru a jsou téměř průhledná, není téměř šance odhalit.
Jsou larvy a nymfy méně často infikované než dospělí jedinci?
Bohužel ne. Mezi vlastními vývojovými stadii se přisávají na drobné hlodavce a malá zvířata, od kterých se nakazí virem klíšťovky. Na lidi se vlastně přisají omylem, protože člověk je zanese do míst, kde se nemohou uhnízdit. Chtějí se napít, pustit, vrátit se zpátky do listí, přečkat sezonu a přeměnit se do dalšího stádia. I malá klíšťata se mohou nakazit od hrabošů, případně od vlastní matky.
Kdy by měli lidé po odstranění klíštěte zpozornět?
Když v místě přisátí objevíte flek, který je tam přes týden, měří více než tři až pět centimetrů, je vysoce pravděpodobné, že se jedná o boreliózu. Fleku se v překladu z angličtiny říká býčí oko. Typické je červené, nesvědivé mezikruží v rovině s kůží, ostře ohraničené. Uprostřed je bledé a lehce propadlé. Nemusí to tak být ale vždy. Každopádně je dobré, aby v případě fleku navštívili lékaře. Nemoc je dobře léčitelná antibiotiky.
Jak je to u nebezpečnější encefalitidy?
U klíšťovky projevy běží ve dvou fázích, první je typická viróza, lidé ji neodliší od nachlazení, angíny a podobných nemocí. Pociťují bolest v krku, zvýšenou teplotu, celkovou únavu, bolesti svalů. Po týdnu to přejde, pár dní je většinou klid a pak to bouchne. Nastoupí silné bolesti hlavy, světloplachost, zvracení, třes, nejistá chůze i stoj, případně psychické změny. Tato nemoc o sobě dá hodně vědět.
Klíšťová encefalitida je neléčitelná, co se tedy děje s nakaženým, který skončí v nemocnici?
Prvním krokem je diagnóza, v posledních letech totiž bohužel zjišťujeme, že někteří lidé nakažení klíšťovkou mají souběžně i boreliózu. Musíme tak zjistit, která z nemocí to je, případně zda obě, a pak je léčit. Tlumíme příznaky – tedy podáváme léky proti otoku mozku, horečce, bolestivosti. Když teploty ustoupí a pacientovi se uleví, začíná fáze neurorehabilitace. To znamená vrátit ho postupně do života po psychické i pohybové stránce.
Za jak dlouhou dobu se může ten, kdo prodělal encefalitidu, vrátit do běžného života?
V závislosti na poškození mozku to trvá několik měsíců až rok. Můj předchůdce, primář Chmelík, vždy říkal, že je to jako s počítačem, který se přehřeje a zkratuje. Musí se restartovat a jednotlivé systémy postupně znovu nabíhají. Většina lidí se učí, jak si dojít na nákup a zpět bez toho, aby je rozbolela hlava a museli pak dvě hodiny spát. Z našich statistik vychází, že do dvou procent lidí zemře, 10 až 15 procent má ochrnutí nebo nějaký jiný, celoživotní následek a zhruba 50 procent lidí pociťuje dlouhodobé, ale ne trvalé následky, kterým říkáme postencefalitický syndrom. Ten se projevuje jako zhoršená výkonnost, snížená schopnost zvládat zátěž. Těm to trvá ty dlouhé měsíce, než všechny systémy opět naběhnou.
Je věková skupina, která zvládá onemocnění hůř, nebo je to stejné u všech?
To je individuální, nicméně obecně se dá říct, že čím starší člověk, tím horší průběh a pomalejší návrat do života. U zemřelých bývá naprostá většina nad 60 let, u těžších průběhů se jedná už o dospělé od 30, 40 let a výše.
Mohou se lidé nakazit i tím, že vyndávají klíště svému psovi nebo kočce?
Jednoznačně, když sahají na klíště holou rukou, případně si po vyndání klíštěte nevydezinfikují ruce. Každoročně se v nemocnici setkáváme s několika pacienty, kteří říkají, že klíště nikdy neměli, ale vyndávali ho svému psovi nebo kočce. Platí, že je třeba odstranit klíště pinzetou, ránu i pinzetu potřít dezinfekcí a umýt si pak ruce půl minuty mýdlem.
Mýty kolují i o odstranění klíštěte z těla. Jaký je správný postup?
Vydezinfikovat místo, kde je klíště přisáté a vyviklat pinzetou. Není nutné točit doleva nebo doprava, směr nehraje roli. Na konci opět místo vydezinfikovat. Není třeba používat různé mastné krémy a podobně.
