Prostor pro nocování mimo kempy často nabízejí majitelé soukromých pozemků v ochranné zóně na internetu. „Bez souhlasu orgánů ochrany přírody lákají k táboření na svých pozemcích. Často jsou to chráněná místa, kam je ze zákona zakázané vjíždět a tábořit,“ popisuje Ladislav Rektoris, vedoucí Správy CHKO Třeboňsko, která tyto aktivity během své činnosti kontroluje.
Podle Rektorise většina táborníků při kontrole tvrdí, že režim ochrany v místě nezná, a po domluvě odjede. Když lidé na takové řešení nereagují, hrozí jim v přestupkovém řízení pokuta až sto tisíc korun.
Omezení je i kvůli regulaci návštěvnosti
Parkovat a tábořit v chráněném území mohou turisté pouze na vymezených místech schválených ochránci přírody. „Definovaná tábořiště jsou v územních plánech. Počítá se s tím, že pro regulaci návštěvnosti a rekreace se nerozptýlí všude po území, ale budou se soustředit ve vybraných místech,“ uvádí Rektoris.
Povolení správců potřebují řidiči také k parkování mimo vymezené plochy. „Část obytných vozů zajíždí na lesní cesty, což může narušovat například naplánovanou těžbu. Občas nám volají revírníci, že nemohou zajet s technikou kvůli zaparkovanému karavanu,“ tvrdí vedoucí místních ochránců.
Při usměrňování táborníků CHKO Třeboňsko spolupracuje s Veselím nad Lužnicí. Tamní pískovny totiž spadají do chráněné lokality. „Ve Veselí máme dva prostory, kde lze s karavanem zaparkovat. Nemají však velkou kapacitu a není pro ně až skoro žádné zázemí. Sice se mohou připojit k elektřině, chybí ale výlevka na odpady,“ líčí Vít Rada, starosta Veselí nad Lužnicí. Město podle něj připravuje projekt pro zlepšení dosavadních podmínek.
Na podporu vzniku nových a modernizaci současných karavanových stání vypsal Jihočeský kraj dotační program. „Když přijedete s karavanem, tak ho nestačí jen někam zaparkovat a napojit na sítě. Musíte mít kompletní a velice kvalitní zázemí, protože cestovatelský komfort je už někde jinde, než byl před lety,“ myslí si náměstek hejtmana pro cestovní ruch František Talíř.
Dotaci hodlají Veselští využít k vylepšení tábořiště Ostrov mezi Lužnicí a Nežárkou, kde je zatím místo pro jednotky karavanů. „Chceme doplnit další infrastrukturu, aby karavanisté měli plný komfort. Budou moci vyhodit odpady a měřitelně čerpat elektřinu,“ říká starosta.
Nyní obytné vozy energii v tábořišti sice dobijí, ale na ceně se lidé domlouvají s provozovatelem kempu individuálně bez měření.
Problém je stanování nadivoko
Problém s nocováním řeší i na Šumavě, kde si návštěvníci národního parku (NP) pletou parkoviště s tábořištěm. „Nocují na parkovištích, což na území národního parku není možné. Parkoviště fungují pouze v denní dobu,“ vysvětluje mluvčí NP Šumava Jan Dvořák.
Ještě horší je to s dobrodruhy, kteří si ve volné přírodě staví stany. „Každý rok máme desítky případů, kdy někdo stanuje nadivoko. Nejhorší je, když navíc rozdělá oheň a neuhasí ho,“ varuje Dvořák.
Nebezpečný prohřešek zakládání táboráků se prý opakuje i po loňském požáru v Českém Švýcarsku. „Požáry vznikají z nedbalosti. Na Šumavě divoké táboření řešíme každoročně,“ potvrzuje mluvčí.
K legálnímu přenocování v šumavské přírodě mohou lidé využívat síť nouzových nocovišť. „Máme sedm nocovišť, která se táhnou po hranici s Bavorskem a Rakouskem. Jsou rozmístěna tak, že za jeden den lze pohodlně přejít z jednoho na druhé,“ upřesňuje Dvořák.
Na každé nocoviště se vejde deset až patnáct stanů. V letní sezoně se místa rychle zaplní. „Nejoblíbenější bývá nocoviště v osadě Rybárna u Modravy nebo na Poledníku. To je jediné nocoviště, kde je možné legálně rozdělat oheň v tamním kamenném krbu,“ uzavírá.
7. července 2023 |
