V Budějovickém Budvaru pracoval jako dispečer. A podobnost lze najít i v jeho nové práci. Jiří Navrátil nahradil na pozici sekretáře Jihočeského krajského fotbalového svazu dlouholetého funkcionáře Vladimíra Eibla.
Osmatřicetiletý Navrátil strávil většinu kariéry jako brankář v Rakousku. Nyní začíná druhou kompletní sezonu jako svazový sekretář.
Už jste se za rok a půl stihl naučit vše, co funkce obnáší?
Už jsem se zatáhl. Ale pořád jsou věci, které si musím opakovat nebo je dohledat. Některé činnosti se dělají třeba jen jednou za rok, tak je nemám ještě tolik zakódované. Běžné věci už jsou ale rutina.
Nahradil jste Vladimíra Eibla, který skončil po 31 letech. Už to samo o sobě znamenalo tlak, že?
Určitě. Být v nějaké funkci takhle dlouho, to je neskutečné. S Láďou jsem strávil tři měsíce, kdy mě všechno učil a předával. Musím mu za to ještě jednou poděkovat. Také to vždy nebylo jednoduché. Pamatuji si den, kdy jsem ve dvanáct odcházel se slzami v očích. Ale opravdu mi pomohl, předal mi celou agendu. Když jsem už pak byl na to sám, tak jsem měl sepsané, co mám dělat. A procesy v sezoně se pak opakují. Věřím, že kluby pocítily změnu co nejméně.
Přibývá karet, na hřišti roste agresivita, všiml si šéf jihočeské kopané |
„Povedla“ se vám nějaká chyba, které se nyní už zasmějete?
Často si pletu jména, ale asi se mi nic takového nestalo. Jo, nějaké chyby byly, ale snad nic zásadního.
Dokázal byste shrnout vaše hlavní činnosti?
Zajišťuji servis pro kluby. Když mají požadavek nebo problém, volají jako první mně. Zadávám zápasy do systému, zahajuji disciplinární řízení, připravuji podklady pro všechny komise, rozesílám zprávy a zápisy klubům, zveřejňuji je, chystám semináře a plno dalších věcí. Řešit musím i různé problémy a podněty. Když je špatné počasí a řeší se dohrávky, vypadne rozhodčí, někde nemají dost hráčů.
Hned se projeví, když něco pokazíte. Pak by na zápas nepřijel rozhodčí nebo by dorazil jinam. Musím být zodpovědný a přesný.
Jiří Navrátilsekretář Jihočeského krajského fotbalového svazu
Takže v sezoně jste o víkendu od pátku večer do neděle nonstop na telefonu?
Jo, naučil jsem se, že mobil musím mít všude s sebou. Kluby volají v sedm ráno i v deset večer. Je třeba být k dispozici.
Ovlivňuje to váš osobní život?
Každá práce má své. Žena občas říká, že jsem pořád na telefonu. Ale nedá se nic dělat. Na vstupním pohovoru na FAČR mi to generální sekretář Michal Valtr říkal, ať s tím počítám. Fotbal se zkrátka hraje o víkendu. Já sám ho hraju a trénuju, takže to tak beru.
Je to vaše zaměstnání?
Ano. Někteří lidé se tomu diví, ale Jihočeský kraj je poměrně velký a nejde to dělat při práci. Někdy to nestíhám ani tak, natož dělat tolik úkolů při jiném zaměstnání.
Baví vás to?
Jo, u fotbalu jsem celý život, i když funkcionář jsem nikdy nebyl. Je to zajímavá práce, člověk může k něčemu přispět. Něco je rutina, ale celkově je to pestré. Potkáte řadu lidí i mimo sport.
Dříve jste působil jako dispečer v Budvaru. Nelitujete změny?
Byly momenty, kdy jsem si říkal, kam jsem to vlezl. Ale jinak nelituji. Už mi není dvacet, takže jsem věděl, do čeho jdu. Snažím se k lidem chovat slušně.
Jak dlouho jste se s funkcionáři seznamoval?
Fotbal hraju od sedmi let, takže mě kdekdo znal. S ostatními to bylo pomalejší, ale nemohu říct, že by mě někdo griloval. Toho si vážím. Občas přijde nějaký uštěpačný e-mail, ale to k tomu patří.
Přivedl vás současný předseda svazu Tomáš Pintér?
Ano. Hledal náhradu za Láďu Eibla, my jsme se znali z Budvaru, kde on také pracoval. Oslovil mě, byl jsem jedním z kandidátů. A nakonec jsem byl vybrán.
Hráčů je málo, změny v soutěžích pomohou, tvrdí předseda krajského svazu Pintér |
Pintér ve volbách zastupoval hnutí Fevoluce a snahu o změny ve fotbalovém prostředí. Spojoval jste se s tím také?
Ne, já byl úplné funkcionářské miminko. Tehdejší boje šly mimo mě. Poznal jsem to až jako sekretář. Já to kdysi moc neřešil a i nyní to beru tak, že buď někdo chce něco dělat, nebo ne a jen přidělává ostatním problémy. A je jedno, co zastupuje. Snažím se od toho oprostit.
Je výhodou, že nejste vázaný k žádnému klubu v kraji?
Trénuji gólmany v Dynamu, v Trhových Svinech nebo v Suchdole. Ale nemám tam žádné velké vazby. Každý všude někoho zná. Já na tohle nejsem. Jednou uděláte výjimku a už se v tom zmítáte, že byste to příště měl nějak kompenzovat. Proto se tomu vyhýbám a díky tomu mám práci lehčí. U mě to mají všichni stejné.
Pozice sekretáře zní podřadně. Přitom je ale pro fotbalový svaz velmi důležitá. Tituloval bych vás spíš jako ředitele soutěží.
Je to úsměvné. Ze sekretáře hned ředitelem, co? (směje se) Také se hned projeví, když něco pokazíte. Pak by na zápas nepřijel rozhodčí nebo by dorazil jinam. Musím být zodpovědný a přesný. Když jsem v Budvaru poprvé řekl, že jdu místo dispečera dělat sekretáře, tak se mi strašně smáli a nemohli to kousnout. Ale částečně mě až překvapilo, jak moc zodpovědná je to práce.
Mohl by to dělat úplný nováček?
To si nemyslím. I když jsem nebyl funkcionář, tak jsem tak nějak věděl, jak to ve fotbale funguje, a část lidí znal. I tak to bylo těžké. V začátcích jsem si bral všude s sebou notebook, abych mohl zareagovat, když byl nějaký problém.
Jak jste prošel vaší brankářskou kariérou?
Od druhé třídy ve škole až po třetí ligu jsem byl v Dynamu. Po ročním angažmá v Roudném jsem pak asi ve dvaceti letech přestoupil do Rakouska. A s půlroční pauzou jsem tam už osmnáct let. A ještě minimálně rok tam přidám.
6. června 2023 |
