Mezinárodní festival Fandíme divadlu má reklamu v televizi každý rok. Pokud jste viděli tu z roku 2016, možná se vám díky své originalitě vybaví. Herci Jaromír Dulava a Václav Neužil jako vyšetřovatelé naléhají na Lenku Krobotovou, aby jim prozradila, komu měla předat drogy. „Přimhouříme oko, když nám pěkně zazpíváš,“ říkají ironicky.
Krobotová si stoupne na stůl a spustí burlesku ze 40. let. Tu písničku byste hledali na starých gramodeskách marně. Složil ji Jan Valter z Tábora přímo pro tuto reklamu. Stejně jako ostatní hudební podkres, který na krátké ploše zazní.
„Tvorbě hudby k reklamám se věnuji deset let,“ bilancuje skladatel hned na začátku a s pohledem upřeným do počítače čte názvy firem, jejichž produktům vtiskl hudební podobu: „Microsoft, Renault, Porsche, Garnier, Fedex a mnoho dalších.“
Autor hudby však v reklamách nikdy není uvedený. I Valter šetří s termínem skladatel reklamní hudby. Na úvodní stránce svého webu má napsáno, že je producent, skladatel a zvukový designér. Zní to možná překvapivě, ale i zvuk může mít svůj design.
Jan Valter(47 let) Narodil se 3. února 1974 v Pardubicích. Ve svých šesti letech se s rodiči přestěhoval do Tábora, kde bydlí. Hru na housle se učil na lidové škole umění v Táboře, poté dva roky studoval na hudební konzervatoři v Českých Budějovicích a v Pardubicích hru na kontrabas. Následně byl zaměstnán v TVT Tábor a od roku 1998 pracuje ve vlastním studiu v Táboře. Věnuje se především skladatelské a producentské činnosti. Jeho žánrový rozsah zahrnuje pop, rock, blues, swing, dance music, etno, klasiku a scénickou hudbu. Více o něm na www.janvalter.com. |
„Základy zvukového designu vytvořil americký zvukař Jack Foley koncem 20. let minulého století, když do té doby němý film získal zvukovou stopu,“ vysvětluje Jan Valter.
„K dialogům a hudbě filmu bylo nutné dodat i odpovídající ruchy. Některé se dají nahrát mikrofonem z reálného prostředí, ale u některých je to technicky náročné. Třeba zvuk letícího holuba. Ten je jednodušší nasimulovat pomocí rekvizit. Foley stanovil způsoby, jak který ruch vytvořit mechanicky ve studiu.“
S tím by ale současní zvukoví designéři nevystačili. Film postupem času začal zobrazovat i zcela nereálná prostředí, hlavně v žánru sci-fi. Zvuk zde nemá připomínat nic, co je známé. Ke slovu přišly zvukové generátory, syntezátory a poté digitální technika.
„Zadání režisérů jsou někdy hodně abstraktní. Například požadavek, abych vytvořil chlupatý zvuk,“ připojuje s úsměvem. „Chce to hodně představivosti, důmyslu i času. Například jediný výstřel ze sci-fi pistole jsem skládal čtyři dny ze čtyřiceti zvukových vrstev, aby zněl podle režisérových představ.“
Výroba zvuků a ruchů je taková alchymie, že nezasvěceného napadne otázka, kde se toto všechno dá naučit.
„Nevím, jak dnes, ale v době, kdy jsem do této oblasti vstupoval, žádné specializované školy v Česku nebyly,“ odpovídá skladatel. „Člověk se ke zvukařině dostal buď přes studium elektrotechniky nebo díky hudební konzervatoři.“
Konzervatoř, to byla cesta Jana Valtera. Pochází z muzikantské rodiny, jeho otec je klasicky vzdělaný profesionální klarinetista.
„V mých čtyřech letech rozhodl, že se jednou stanu hudebníkem z povolání. Jako nástroj mi určil housle, protože jsou z hráčského hlediska velmi obtížné a dobří houslisté vždycky práci najdou. Aby mě hned na začátku nevyděsil, zavedl mě za učitelem, o kterém mi řekl, že je to kouzelný dědeček a naučí mě kouzlit. A ten mi dal housle pod bradu.“
Přestože Jan vykazoval hudební vlohy, hrát na housle ho ze začátku nebavilo. Díky dobrému vedení v lidové škole umění dosáhl takové úrovně, že v 15 letech pro něho bylo jasnou volbou studium na konzervatoři.
„Dozvěděl jsem se, že za rok budou otevírat konzervatoř v Českých Budějovicích, kam jsem chtěl raději než do Prahy. Ten rok jsem strávil na učňovském středisku v oboru opravář strojů a zařízení. Vypěstoval jsem si tam technické myšlení, které je pro mou současnou profesi důležité.“
A vysněná konzervatoř? Toužebný sen nabral podobu noční můry. Výborných houslistů se toho roku hlásilo mnoho, Janovi přidělili kontrabas, trápil se s ním dva roky a z konzervatoře odešel.
Nastoupil jako grafik a animátor do regionální televizní společnosti TVT Tábor. Potřebovali také složit hudbu k znělkám, zkusil to a hned uspěl.
„Zjistil jsem, že mě hodně baví vytvářet hudbu k obrazové složce. Od té doby jsem přemýšlel, jak se co nejvíc dostat k psaní hudby pro hraný nebo animovaný děj.“
Televizní společnost po roce ukončila činnost a Jan začal postupně budovat svůj nový sen – domácí studio se zaměřením na skladatelskou produkci, a hlavně zvukový design. K tomu je třeba mít kvalitní zvukové knihovny jednotlivých nástrojů. Díky nim skladatel sám u kláves a počítače pořídí i orchestrální nahrávku, která zní stejně, jako by ji nahráli živí hudebníci.
„V roce 1998 jsem plně rozvinul skladatelské a producentské aktivity. Dělal jsem všechno možné, co souvisí se skládáním a vytvářením zvuků – aranžoval jsem orchestrální party, nahrával kapely, produkoval alba zpěvačkám, vytvářel hudební podkresy pro weby firem. Marně jsem se snažil dostat také k reklamě,“ podotýká.
Pomohl až rozmach Facebooku. V roce 2011 se přes něj seznámil s grafičkou a animátorkou, která mu nabídla první zakázku. Ale zadarmo.
„A já to vzal. Kamkoliv totiž v oblasti reklamy přijdete jako skladatel, chtějí po vás předložit ukázky a portfolio vašich realizovaných prací. Tenhle zadavatel sice potom vybral hudbu někoho jiného, ale já už měl co představovat dalším producentům. A jim se moje tvorba líbila.“
„Alfréd Strejček je noblesní pán“
První reklama, na niž ho přijali jako honorovaného skladatele, propagovala psí krmivo. Pak už to šlo ráz na ráz – zakázky pro tuzemské firmy i nadnárodní společnosti.
„Skladatel nemusí za každou zahraniční firmou jezdit do jejího sídla. Hudba se v reklamách nejčastěji dělá až po kompletaci obrazového materiálu, proto je dobré být v kontaktu s režiséry a producenty, kteří vás doporučí na ozvučení svého díla. Oni pracují třeba v New Yorku a já v Táboře. Hudba ke krátké stopáži se dá poslat přes internet.“
Ačkoli jsou poměry v mediálním světě tvrdé, stále platí, že kdo má za sebou dobré výsledky, dostane další zakázky. A nejenom reklamní.
„Komponuji hudbu také k seriálům, k počítačovým hrám a teaserům, což jsou krátké upoutávky na film nebo seriál. Například jsem vytvořil hudební track k teaseru známého amerického TV seriálu Takoví normální Američané.“
Pracuje především s výrazovou zkratkou. A proto si čas od času rád odskočí k rozsáhlejším a klidným projektům audioknih s duchovní tematikou.
„Nejzajímavější zakázkou, na které jsem zatím pracoval, byla třídílná zvuková podoba knih s názvem Modlitby od spisovatele Jana Konfršta. K trilogii jsem zkomponoval rozsáhlý soundtrack orchestrální hudby. A především jsem poznal při práci recitátora Alfréda Strejčka, který měl na starosti umělecký přednes díla.“
Alfréd Strejček přijížděl do domácího studia vždy dokonale připravený, s texty plnými vlastnoručních poznámek. „Je to velice příjemný noblesní pán, takového člověka jsem nikdy předtím nepotkal.“
Snad i díky tomuto zážitku si Valter vytyčil další tvůrčí cestu. Chtěl by se více věnovat rozsáhlejším dílům. „V plánu je práce na filmech a na samostatných skladbách s živým koncertním provedením. Rád bych se také zaměřil na tvorbu pro děti,“ prozrazuje skladatel.
