Když automechanik David Slepička uslyšel ve své dílně na okraji města výbuch z vedlejších řadových garáží, okamžitě se vyběhl podívat, co se děje. A netušil, že na jeho reakci v té chvíli závisí mladý lidský život.
„Z jedné garáže se valil kouř a proti mě vyběhl kluk, který křičel bolestí. Hořela na něm šusťáková bunda i šusťákové kalhoty. Povalil jsem ho na zem, zalehl a zbytky ohně ještě uplácal rukama,“ líčí 44letý David Slepička.
Po ujištění, že je chlapec mimo bezprostřední nebezpečí, doběhl do dílny pro hasicí přístroj, s nímž se pustil do likvidace plamenů šlehajících z hořící garáže.
Vzápětí zavolal také na tísňovou linku a pokračoval v hašení až do příjezdu profesionálů. Ti pak na místě poskytli 14letému školákovi odbornou pomoc a předali ho do péče záchranářům. Chlapce poté transportoval vrtulník do pražského popáleninového centra.
„K neštěstí došlo tak, že tři kluci opravovali v garáži výfuk z motocyklu Babetta tím, že ho vypalovali benzínem. Otec jednoho z nich jim poradil, že to bude lépe jezdit. Dělá se to, ale venku, a ne v uzavřeném prostoru. Když to zapálili, ozval se výbuch a začalo hořet,“ popisuje automechanik, který svým rozvážným a jistým jednáním zachránil 8. listopadu hořícímu chlapci život.
Nebyl čas na přemýšlení
Sám nemá žádný kurz první pomoci, jednal intuitivně a vůbec ho nenapadlo, že svým činem velmi riskoval vlastní zranění.
„Nebyl čas na přemýšlení, jen mi blesklo hlavou, že nemůžu na chlapce hodit nějakou deku, protože v dílně mám všechno promaštěné od oleje. Trochu štěstí v neštěstí bylo, že na něm hořelo oblečení od hrudníku dolů a neměl přímo zasažený obličej,“ popisuje Slepička.
Jeho čin v pondělí ocenili medailí šéf jihočeských hasičů Lubomír Bureš a hejtmanka Ivana Stráská, od níž dostal hodinky. „Šéf hasičů mi poděkoval a řekl, že jsem jim hodně pomohl. Nabídl mi, abych vstoupil do řad dobrovolného sboru. Bral jsem to spíš s humorem, kvůli nedostatku času bych to nezvládl,“ říká automechanik.
Jeho pohotový zásah ocenilo i vedení vltavotýnské radnice udělením Ceny města.
„Jsem opravdu rád, že to nakonec dobře dopadlo. Ale všechna ocenění bych vyměnil za to, kdyby se to nestalo. Kluk si hodně vytrpěl, pro mě bylo nejhorší, jak křičel bolestí,“ říká David Slepička, jenž je sám otcem pěti dětí a v dubnu očekává do své druhé rodiny dalšího potomka. „Dcerku,“ upřesňuje s hrdostí.
Zachráněného chlapce, který hrával fotbal s jeho 11letým synem, kvůli náročné léčbě zatím neviděl. Jeho rodiče už mu však také poděkovali.
