Pilotní projekt zaměřený na desítku rybníků z Jihočeského a Karlovarského kraje a dále z oblasti CHKO Brdy se bude snažit přijít na to, jaká živočišná skladba je pro daný typ lokality vhodná. Odborníkům z třeboňské společnosti Enki budou pomáhat hydrobiologové, rybáři či majitelé rybníků.
„Nemáme ambice zcela překopat rybářské hospodářství, ale přinést alternativu jako dobrovolný nástroj, jak k němu přistupovat. Kromě hospodaření budeme na lokalitách monitorovat klíčová společenstva, takže jsme přizvali i botaniky, entomology nebo ornitology, kteří nám pomohou s vyhodnocením nasbíraných dat,“ vysvětluje ředitel Enki Marek Baxa.
K takzvanému biomonitoringu jim pomáhají také telemetrické automatické stanice, které potřebná data sbírají. Každých deset minut tak vědci dostávají čerstvé informace o stavu ekosystému na konkrétní lokalitě.
„Na nich pracujeme s alternativními obsádkami a snažíme se také využít původních nebo mizejících druhů ryb české krajiny. Pokud budeme respektovat zákonitosti přírody a brát ekosystém jako celek, máme šanci tyto druhy v krajině udržet,“ doplňuje Baxa.
Na jihu Čech budou vědci vliv alternativních obsádek na prostředí ve vodě zkoumat na dvou rybnících, a to na Velkém farském rybníku poblíž Majdaleny na Třeboňsku a také na nedalekém Vizíru. Právě druhý jmenovaný je po celkové revitalizaci a nyní je také předmětem ochrany díky výskytu potápníka dvojčárého, který v Česku žije pouze na Vizíru.
„Naším plánem je zde využít alternativní vodní obsádku, aby rybník opět nedegradoval a nezarůstal. Potýkáme se v místě také s invazními druhy ryb, hlavně se slunečnicí pestrou a sumečkem americkým, což jsou velmi agilní soupeři,“ připomíná hydrobiolog společnosti Enki Petr Hanzlík. Podle něj je v takovém případě vhodné nasadit dravé ryby.
Zapojit se mohou majitelé sami
Podle jeho kolegy z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity Jána Regendy se na podobných typech rybníků ukazuje úzká provázanost rybničních soustav. „Pokud se situace v některém z rybníků v soustavě vymkne kontrole, dokáže dost negativně ovlivnit život i v navázaných rybnících níže na toku,“ naznačuje Regenda.
Jako bonus v tomto přístupu k hospodaření vyhledávají a rozpoznávají vědci původní populace ohrožených nebo ustupujících druhů ryb. Díky umělému či poloumělému výtěru pak vrací do přírody dříve běžné druhy, jako jsou karas obecný, hrouzek obecný, slunka obecná nebo střevle potoční.
Aktuálně se skupina odborníků snaží shánět další vhodné rybníky pro pilotní projekt, což je mnohdy větší výzva než samotné pozorování biotopu a vyhodnocování nasbíraných dat.
„Nejsme až tak velká organizace, abychom si rybníky mohli pronajmout. Naštěstí nám je propůjčila Agentura ochrany přírody a krajiny. V případě Brd to byly Vojenské lesy a statky. Budeme ale moc rádi, pokud by měl některý z majitelů rybníku do deseti hektarů zájem se do výzkumu zapojit,“ říká Baxa.
Jeho samotného navíc překvapuje, že o využívání alternativních způsobů hospodaření se drobní majitelé vodních ploch zajímají sami od sebe. „Ukazuje se, že chtějí chránit různé druhy. Tím nám ve výzkumu velmi pomáhají a do budoucna to může drobné rybáře při ochraně biotopů propojit,“ dodává.
