Karas obecný. Dříve jedna z nejběžnějších českých ryb. Během půl století se dostal na pokraj vymření. A nebýt záchranných misí nadšenců, byl by na tom ještě hůř. Karas není jediný, z různých příčin mizí zástupci hmyzu jako je slavný lovec komárů potápník či pestré vážky, obojživelníci, třeba skokan hnědý, dále i vodní rostliny, ku příkladu plavín štítnatý připomínající leknín.
Stojaté vodní plochy tvoří jen procento zemského povrchu, obývá je přitom desetina všech druhů. „Z nich je dnes asi třetina ohrožena. U nás jsou tato čísla podobná,“ předkládá statistiku David Boukal, přední český specialista na vodní ekosystémy.
„Osobně znám ve svém okolí lokality, kde se snůšky skokanů hnědých ještě před cca 20 lety počítaly na stovky kusů, dnes jsou to, zejména kvůli suchu, jednotky nebo maximálně velmi nízké desítky,“ potvrzuje zoolog Ondřej Dočkal ze své zkušenosti z lužních lesů v Litovelském Pomoraví.
Vymírání není problémem jen kvůli samotným vodním živočichům. Na potravě ze stojatých vod jsou často závislí suchozemští tvorové. Špatný stav rybníků, jezer a tůni dopadá i na ně, čímž se roztáčí pomyslná spirála.
„Dospělci vodního hmyzu, kteří se vyvíjejí ve vodě a po vylíhnutí se rozletí do okolí, jsou nejenom vydatným soustem pro mnoho ptáků, ale obsahují i nenasycené mastné kyseliny pocházející původně z vodních řas,“ vysvětluje docent Boukal.
Problém je, že živočichové nemohou tyto kyseliny jinak získat. „To je jen jeden z mnoha příkladů složité provázanosti života na Zemi. Pokud budeme ničit jeho jednu složku, můžeme se dočkat nepříjemných překvapení někde úplně jinde,“ shrnuje ekolog.
Na druhou stranu bohaté systémy mohou zajistit díky samočistícím schopnostem kvalitnější vodu, její dnes často skloňované zadržování v krajině a v neposlední řadě nám dělat radost pestrým životem.
A co je příčinou vymírání? Těch je hned několik a téměř za všechny může člověk. Na první pohled nejviditelnější je přeměna části stojatých vod v zelené a smrduté nádrže plné sinic. Nejen, že koupání se v takové vodě bývá často pro člověka zdraví nebezpečné, v toxickém prostředí není schopna přežit ani spousta živočichů a rostlin.
Další díly seriálu Ztracená rozmanitost české krajiny: |
Za zelené vody může především přemíra živin, která vede k přemnožení planktonu a sinic. Ty z vody odčerpávají kyslík, ryby a další organismy ho pak nemají dostatek, uvádí vědci.
„Živiny přichází jednak ze zemědělské produkce, zároveň i ze splaškových, odpadních vod. Splašky končí kvůli odkanalizování toků v rybnících, potocích, v lepším případě čistírnách, které často dobře neodstraňují živiny, většinou nesráží fosfor, který je hlavním problémem,“ konstatuje profesor Jaroslav Vrba, který se zabývá takzvanou eutrofizací.
Přebytek živin trápí přirozené stojaté vody, jako jsou tůně, mrtvá ramena a jiné mokřady, jelikož kvůli tomu zarůstají, a proto chybí mnoha živočichům stanoviště pro jejich běžné aktivity. Kromě toho přirozené stojaté vody mizí kvůli ztrátě kontaktu řeky s její nivou. Člověkem napřímené a kanalizované toky se nemohou do krajiny rozlévat a plochy nepravidelných stojatých vod tak vytvářet, jak popisuje třetí díl seriálu.
Místo jen pro kapry
Nejzřetelněji je ale přemíra živin vidět na českých rybnících. Když se před více než sto lety zjistilo, že se kapr živí planktonem a drobnými organismy, začaly se rybníky hnojit ve velkém.
„Nejprve se hnojilo statkovými hnojivy, po válce i minerálními. Do rybníků se dále přímo lila nebo z polí dostávala tekutá kejda zejména z velkovýkrmen prasat,“ přibližuje profesor Vrba. Tím se do rybníků úmyslně dostalo obrovské množství živin za účelem zvýšení produkce a co největšího ekonomického zisku.
Problém je, že soustředění se na kapry vytvořilo z produkčních rybníků v podstatě vodní monokultury. Jejich zdánlivě klidná vodní hladina skrývá dokola se opakující drama. Přemnožení kapři dokážou vyžrat z rybníků hrubý zooplankton a sežrat nebo poničit mnohé rostliny. Ve znečištěné vodě přežijí pouze nejodolnější druhy.
„Původní myšlenka je, že kromě produkce ryb má zajišťovat rybník i další služby, jako třeba údržbu biodiverzity, přeměnu živin nebo zadržování vody. Tyto funkce v dnešním stavu do značné míry nefungují,“ podotýká hydrobiolog Vrba.
Proč voda kvete?Profesor Jaroslav Vrba se dlouhodobě věnuje zkoumání rybníků, vodních nádrží, ale i šumavských jezer. Redakci přiblížil výsledky sledování interakcí mikroorganismů. „V našem výzkumu jsme zjistili, že z rybníků se ztrácí dusík. A to kvůli bakteriím, které, pokud jim dojde kyslík, začnou začnou využívat dusičnany, jež přeměňují na plynný dusík, který tím pádem z rybníka odstraní. S fosforem se toto neděje, ten zůstává v sedimentu, a když dojde kyslík, naopak se uvolňuje zpátky do vody. Tím se prohlubuje nerovnováha mezi nadbytkem fosforu a nedostatkem dusíku. A to je právě spouštěč, proč se objevují sinicové květy. V momentě, kdy chybí dusík, běžné řasy nejsou schopny růst, a sinice ho umí získat ze vzduchu, tím si ho doplní a vyhrávají v souboji o zdroje,“ uvádí hydrobiolog, který vede katedru biologie ekosystémů na Přírodovědecké fakultě.  |
Klimatická změna problémy umocňuje
Problém s nedostatkem kyslíku ve vodách stupňuje klimatická změna. „S vyšší teplotou se zhoršuje rozpustnost kyslíku a zároveň jsou více aktivní veškeré životní procesy,“ říká profesor Vrba. Kyslík se proto rychleji spotřebovává, a zároveň se ho méně rozpouští, ve vodách ho tak ještě výrazněji ubývá.
„Druhy náročné na obsah kyslíku ve vodě budou ohroženy zejména během letních vln veder, které zřejmě budou nabírat na síle a četnosti. Už teď vidíme důsledky na některých rybnících, kde v létě hynou nasazené ryby,“ popisuje ekolog Boukal, který se specializuje na zkoumání dopadů klimatické změny na biodiverzitu.
Zoolog Ondřej Dočkal doplňuje, že některé naše činnosti dopady klimatické změny zhoršují, například pouštění znečištěné vody do řek, což má přímou vazbu mimo jiné na rozvoj sinic a obsah kyslíku ve vodě.
Jak oteplování ovlivní biodiverzitu?David Boukal, který působí na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity a Entomologickém ústavu Biologického centra AV ČR, zkoumá dopady klimatické změny na biodiverzitu vypočítává pomocí matematických modelů, které kombinuje s praktickými experimenty. „Už teď vidíme, že areály druhů se posouvají směrem na sever a do vyšších nadmořských výšek. Některé dříve vzácné teplomilné druhy se stávají hojnějšími. Naopak chladnomilné druhy, například lososovité ryby, budou ubývat,“ popisuje závěry expert. Druhová skladba ve stojatých vodách se tak bude vlivem vyšších teplot měnit s tím, že zatím není úplně jisté, zda celková biodiverzita poroste, nebo bude klesat. Hlavní problém podle něj představují změněné srážkové poměry a větší výpar vody z krajiny vlivem vyšší teploty. |
„Problém znečištění je v posledních letech umocňován průtokovými minimy ve vodních tocích, kdy z čistíren odtéká víceméně totéž znečištění, ale jelikož je v tocích čím dál méně vody, toto znečištění je koncentrovanější a intenzivněji ovlivňuje ekosystémy,“ vysvětluje Dočkal z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Klimatická změna vede k dalším důsledkům. Větší vypařování vody vlivem oteplení v kombinaci s méně častými srážkami způsobí, že běžně zaplavovaná místa vyschnou a některé dnešní stojaté vody se zase stanou periodickými – voda v nich bude jen někdy.
„V některých případech se tak dříve propojené vodní plochy stanou izolovanými – pro jedince nebude možné přeletět nebo přelézt z jedné vodní plochy na druhou a místní populace tak budou více ohroženy vyhynutím,“ uvádí Boukal.
Dalším aspektem, kterému nahrává teplejší prostředí, je nástup invazních druhů. Někteří nepůvodní živočichové se umí na nové podmínky lépe adaptovat. Negativní dopady na biodiverzitu mají již nyní. Mezi nepůvodní druhy patří například severoameričtí raci a řada druhů ryb jako je střevlička východní, sumeček americký, slunečnice pestrá nebo karas stříbřitý. Právě ten z Česka vytlačuje na začátku zmíněného karase obecného.
Nepůvodní druhy většinou ostatním seberou potravu nebo se místními živočichy přímo živí. „Když se třeba takový sumeček americký dostane do křížku s obojživelníky, dokáže sežrat většinu čolků. To vidíme v jihočeských pískovnách,“ dává příklad z praxe profesor Vrba.
Ke zlepšení biodiverzity stojatých vod jako první krok stačí málo: podpořit přirozený pohyb a zadržení vody v krajině.
David Boukalekolog z katedry Biologie ekosystému na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity a Biologického centra AV ČR
Kroky k návratu biodiverzity přitom nejsou v základu složité. Pro obnovu přirozených stojatých vod často stačí nenechat vodu odtékat kanalizovanými koryty řek, ale zadržet ji v krajině – v mokřady a tůních, které mohou být domovem pro řadu druhů, a kromě toho i pomáhat se suchem a povodněmi.
 Snímek revitalizovaného úseku koryta Moravy v Litovelském Pomoraví. Zkušenost se zabraňováním povodním přírodě bližšími postupy má správce krajiny Ondřej Dočkal. Oblast lužních lesů v Litovelském Pomoraví je propletená mnoha říčními rameny, které se rozlévají a tím tvoří dočasné stojaté vodní plochy, zejména tůně. „Je to velmi efektivní protipovodňové opatření fungující na principu přírodního poldru, kdy za vyšších vodních stavů se zde řeka rozlévá, a hrázový systém usměrňuje vodu tak, aby se držela v tomto pásu přírody podél řeky,“ popisuje Dočkal z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Z opatření má tak prospěch jak příroda, tak člověk. |
U zadržení vody v krajině ale opatření nekončí. „Pro návrat biodiverzity do českých jezer, rybníků a tůní je potřeba udělat mnohem víc. Problematické bude zejména snížení dlouhodobě budované živinové zátěže,“ upozorňuje Boukal. Živin se lze jednak zbavit v čističkách, dále i přesným dávkováním hnojiv v zemědělství, v rybnících změnou hospodaření.
Podle profesora Vrby může pomoci zmenšení množství ryb a jejich pestřejší skladba.
„Chtělo by to rozmanitější kombinace hospodářských ryb s přídavkem dravých,“ myslí si odborník. Rybníky pak budou moci sloužit i dalším organismům, než jsou kapři, a časem se v nich bude třeba dát i koupat. Ekosystémy s bohatým životem totiž dokážou vodu čistit, a to i od látek, které v ní nechají čističky odpadních vod, jak potvrdil experiment jihočeských vědců na rybníku ve Vodňanech.
Vědci nicméně varují před praktikami, které mohou přírodě spíše škodit. Mezi ně řadí například narovnávání nepravidelných břehů stojatých vod do tvarů připomínající bazény v rámci revitalizací nebo stavění nových umělých přehrad na řekách.
Seriál: Ztracená rozmanitost české krajinyČeská příroda ztrácí na pestrosti a může za to člověk. Přesněji nešetrné hospodaření, znečištění a dopady zvyšující se teploty. Biodiverzita u nás utrpěla nejvíc ze všech zemí střední Evropy. Přišli jsme o více než třetinu původních druhů. V globálním kontextu se začíná mluvit o šestém hromadném vymírání. Hrozí, že pokud přístup nezměníme, příroda nebude plnit funkce, které bereme jako samozřejmé. Pole přestanou plodit a místo hustých lesů zbudou vykácené planiny bez života. Z obnovy přírody se stává stěžejní politické téma. Dokončují se jednání před summitem OSN. Zároveň se v Bruselu připravuje přelomová legislativa. Česko má na politické úrovni zásadní úlohu díky předsednictví v Radě EU. Jaký je stav v jednotlivých ekosystémech? Co k němu vedlo a jak situaci zlepšit? Co může pro obnovu přírody udělat Česko? Tyto otázky klademe odborníkům, politikům, ale i lidem z praxe v novém seriálu portálu iDNES.cz. |
