Síť míst, kde mohl nabízet knihy ze svého nakladatelství, vytvářel spisovatel Ondřej Fibich na Šumavě a v jejím okolí přes 20 let. Na začátku března jich ale ztratil ze dne na den hned třetinu.
Komisní prodej v infocentrech, muzeích i drobných krámcích totiž podléhá elektronické evidenci tržeb. A řada takových míst v kraji s ním proto skončila úplně, aby se EET mohla vyhnout. Nejen Fibich, ale i mnozí další autoři, drobní řemeslníci i umělci, kteří v nich své výrobky nabízeli, tak naráz přišli o místa, kde o ně byl doposud zájem.
Důvod je jednoduchý. Když infocentra či muzea zřizovaná městy či kraji prodávají svoje produkty, EET nepodléhají. Pokud přeprodávají cizí výrobky, tak od začátku března elektronické pokladny mít musí.
„Abychom se komplikacím s EET vyhnuli, komisní prodej jsme ukončili. Pro návštěvníka to bude znamenat menší sortiment nabízených výrobků. Nemáme takový rozpočet, abychom si třeba knihy, které se prodávají i několik let, mohli nakupovat dopředu,“ vysvětluje vedoucí Městského muzea Volyně Karel Skalický.
Návštěvníci se s tím podle něj vyrovnají, i když si zřejmě všimnou omezené nabídky. „Pro drobné výrobce a tvůrce je to ale situace tragická. Znamená to, že pro některé druhy literatury a dalšího zboží teď v podstatě přestávají existovat místa, kde by je někdo prodával. Je to absurdní systém. Některé knihy z produkce muzea jsme na jiných místech nabízeli k prodeji také. A od března se nám odtud začaly vracet,“ popisuje Skalický.
Nakupují jen to zboží, o němž věří, že ho prodají
Komisní prodej zrušilo i Regionální muzeum v Českém Krumlově, což se podle jeho ředitele Filipa Lýska projeví především na pobočce v Horní Plané.
Rodný dům Adalberta Stiftera, který pod muzeum spadá, nabízel třeba i soubory pohlednic okolní krajiny, knihy Adalberta Stiftera i v německém jazyce nebo díla rakouských autorů. Jejich nabídka bude muset být do budoucna dost omezena, ačkoli byla často přímo vázaná na činnost domu.
„V současné době se snažíme nakupovat do skladu zboží, o němž věříme, že se v následujícím roce prodá. To ale znamená, že ho nakupujeme méně,“ míní Lýsek.
To, že v Horní Plané s komisním prodejem skončili, poznal i majitel volarského nakladatelství Ivo Stehlík. Právě v domě Adalberta Stiftera nabízel knihy z produkce nakladatelství Stehlík. Stejně jako třeba v Netolicích nebo Strakonicích.
„Pro nás, kteří vydáváme regionální literaturu, nastal velký problém. Ve svém tempu se v komisi až dosud prodávaly i tituly staré, jinde už třeba nedostupné. Ty teď z pultů zmizí úplně. Muzea budou nabízet jen knihy z vlastní produkce nebo ty, které si koupí. Chápu, že když to nejsou opravdoví knihkupci a chtějí se vyhnout riziku, že by jim tam některé knihy ležely třeba i několik let,“ říká Stehlík.
Jedním z muzeí, které si od něj knihy koupilo, je Muzeum JUDr. Otakara Kudrny v Netolicích. „Komisní prodej jsme zrušili úplně, ale nechceme naše návštěvníky o něco ochudit. Zachovali jsme proto celou nabídku. Samozřejmě ale nemůžeme nakoupit všechno ve větším množství kusů, aby nám to tady potom leželo,“ popisuje stav v Netolicích ředitelka muzea Zuzana Leherová.
Celý sortiment dříve nabízených produktů ale zvládli nakoupit málokde. Podle spisovatele a nakladatele Ondřeje Fibicha se tak letošní zásah razantně promítne do celé soudržnosti komunit tvůrčích lidí napříč kraji.
„Spousta lidí takové věci prodávala z lásky k regionu. Vnímám to jako diskriminaci. Někteří zkrátka nemají peníze na to, aby si mohli třeba knihy nakoupit. A teď je tak nebudou nabízet už vůbec. Týká se to nejen informačních středisek a muzeí, ale třeba i různých malých obchůdků,“ vysvětluje.
Řemeslnice tvrdí, že rázem přišla o 30 procent tržeb
Situace zaskočila i známou šumavskou řemeslnici Janu Wudy, která vyrábí vinuté perly a skleněné korálky. „Ubralo mi to střízlivým odhadem 30 procent tržeb. A to velmi náhle, protože nás na novou situaci nikdo nepřipravil. Velmi to ztíží život všem výrobcům tradičních řemeslných výrobků a pro řadu z nich to znamená totální likvidaci,“ říká Wudy.
Podle ní se právě trhá síť dlouho vytvářených obchodních vztahů. Například informační střediska Národního parku Šumava dlouhodobě její výrobky přímo odkupují. Další infocentra šumavských měst a obcí je ale nabízela v komisním prodeji. A aby se obce vyhnuly pořízení pokladen elektronických tržeb, do komise přestaly výrobky přijímat.
„Znamená to zároveň, že není možné navázat nové obchodní vztahy. Ty se budují několik let. Vždy trvá, než si lidé na výrobek zvyknou a prodejci se přesvědčí, zda se jim vyplatí výrobky nabízet nebo třeba i koupit. Teď si budou muset hned vybrat a řada z nich samozřejmě riskovat nebude. A nám ubude řada odbytišť,“ podotýká.
