V období senosečí, které začalo, vyrážejí navečer nebo brzy ráno na louku myslivci se psy. Projdou ji a doufají, že vyplaší srny. Když najdou srnčata, v rukou je vynesou mimo plochu, na kterou zanedlouho vyjedou zemědělské stroje. Na louky totiž srny vodí mladé, kde je nechají ukryté. Zemědělci s rychlou sekací technikou je pak jednoduše přehlédnou.
„Musí, nebo by alespoň měli nahlásit příslušnému mysliveckému spolku, že chystají senoseč. Myslivci pak provádějí prevenci. Kromě psů využívají třeba světelné nebo zvukové plašiče, dále pachová hrazení, jako vidíme u cest, ze kterých srnky cítí predátory, proto se jim vyhýbají,“ vyjmenovává Václav Zumr, předseda Okresního mysliveckého spolku České Budějovice.
Podle jeho slov je po Budějovicku srnčí zvěř rozšířená rovnoměrně, nikde se nedá mluvit o přemnožení. Odhaduje, že jen v okrese sekání ročně nepřežije tisíce kusů.
Začíná se využívat i další metoda, jak zvířata dostávat z luk. Jde o zápach, v tomto případě jsou to malé smotky dřevité vlny. Myslivci na ně nastříkají pach predátora a rozmístí po louce. Považují ho za levnou a účinnou variantu ochrany.
V posledních letech se při senosečích začínají na ochranu mláďat využívat i moderní technologie. Nad loukami krouží drony s termokamerou a objevují místa, kde bezbranná srnčata leží, aby je člověk mohl vynést. Na jihu Čech začala drony prosazovat Jihočeská agrární komora ve spolupráci se Zemědělskou fakultou Jihočeské univerzity a dobrovolníky.
„Už den nebo dva před senosečí se musíme domluvit se zemědělci a mysliveckým spolkem, jaké pozemky se budou sekat a kolik lidí k tomu bude potřeba. Na plochu o rozloze pětadvacet až třicet hektarů jsou potřeba alespoň čtyři. Pomáhají samotní zemědělci, myslivci nebo dobrovolníci. Skupinu rozmístíme, a když srnu vyhledáme, určíme, kdo ji vynese. Tak je celý proces rychlejší,“ popisuje Jakub Polenský z fakulty, který je certifikovaným pilotem dronu. K loukám musí vyjíždět už kolem páté hodiny ráno v den senoseče.
Mládě musí vynést v gumových rukavicích
Se strojem létá ve čtyřicetimetrové výšce. Porost většinou mívá sedm až jedenáct stupňů, podle počasí v noci. Srnče má teplotu 15 až 18 stupňů. Tento rozdíl zaznamená termokamera. Polenský tak začne dronem klesat. Pokud na kameře pozná, že jde o dospělou srnku, spustí stroj do takové výšky, aby ji vyplašil. Když se jedná o mládě, informuje dobrovolníka, kde ho má hledat.
„Kam ho vynese, si předem určíme, většinou ale do blízkého lesa nebo křovin. Důležitý je co nejmenší kontakt se zvířetem, takže je potřeba mít gumové rukavice a vzít mládě do natrhané trávy, aby se nepřeneslo mnoho lidského pachu a matka ho opět přijala,“ upozorňuje Polenský.
Je také důležité, aby sekací technika vjela do louky ráno a začala s pracemi hned po průzkumu, srny mají totiž tendenci se na svá místa vracet.
S dronem Polenský dojíždí k zemědělským pozemkům od předminulého týdne, vrchol senosečí očekává tento týden. Letos oslovil například myslivecké spolky na Prachaticku. Jde mu hlavně o propagaci moderní techniky při zachraňování srnčí zvěře.
Zemědělce a myslivce může proškolit, ti si pak mohou stroj sami zakoupit. Investice je ale vysoká, menší dron stojí kolem 80 tisíc korun, větší a výkonnější až 700 tisíc.
I proto by hospodářům prospěla dotace. „Byla by to pro ně motivace. Ideální by třeba bylo, pokud by zemědělec využil tento moderní způsob s termokamerou, měl by pak zvýšenou dotaci na hektar porostu. S touto technologií by bylo jednoduše prokazatelné, že ji skutečně používá,“ předpokládá ředitelka Jihočeské agrární komory Hana Šťastná s tím, že poctivost a dodržování preventivních opatření se mezi hospodáři a spolky liší.
